Blower door test

18.12.2009 jsme provedli test vzduchotěsnosti našeho domu. Tento článek se věnuje problematice průvzdušnosti stavebních konstrukcí a popisuje samotný průběh testu.

O blower door testu

Jedním z požadavků na pasivní domy je razantní snížení průvzdušnosti konstrukce. Tato veličina se měří blower door testem. Zjišťuje se množství vzduchu, které prochází obálkou budovy při přesně definovaném rozdílu tlaků uvnitř a vně budovy. Tento rozdíl je 50 Pa a přibližně odpovídá tlaku, který vyvíjí vítr o rychlosti 10 m/s. Hodnota je označována jako n₅₀ a je vyjádřena podílem kubatury vzduchu, který projde skrze konstrukci za 1 hodinu a objemem budovy. Hodnota 0,5 tak znamená, že každou hodinu se polovina objemu vzduchu v budově při výše zmíněném rozdílu tlaků nekontrolovaně vymění skrze netěsnosti v obvodovém plášti.
Se snižující se energetickou náročností budovy se zpřísňují i požadavky na vzduchotěsnost obvodového pláště. Starší zástavba s měrnou potřebou tepla na vytápění i přes 300 kWh/(m²a) dosahuje koeficientu n₅₀ i přes 7. Pro výstavbu splňující současné normy je měrná potřeba tepla na vytápění 140 kWh/(m²a) a požadavek na průvzdušnost n₅₀ do 4,5. Ani tohoto požadavku není mnohdy dosaženo. U nízkoenergetických domů klesá potřeba tepla na vytápění do 50 kWh/(m²a) a požadavek na n₅₀ na hodnotu 1,5 a u budov s rekuperací tepla na 1,0. U pasivních domů je již měrná potřeba tepla na vytápění do 15 kWh/(m²a) a požadovaná průvzdušnost do 0,6. Této hodnoty není možno dosáhnout pokud není vzduchotěsnost řešena ve fázi projektové přípravy. Dosažení této hodnoty je také jedním z kritérií pro udělení dotací pro pasivní domy z programu „Zelená úsporám“.
Měření probíhá speciálním měřícím přístrojem, který se osadí místo vchodových dveří. Jedná se o nastavitelný rám vyplněný plachtou s otvorem pro ventilátor. Tento ventilátor s proměnným průměrem ústí a proměnným výkonem (řízeným buď ručně nebo automaticky) vyvolává podtlak nebo přetlak v budově a měří množství vzduchu, které jím prochází. Takto stanovené množství vzduchu za 1 hodinu se podělí celkovým objemem budovy a koeficient n₅₀ je znám. Velice zjednodušeně :-)

Průběh testu našeho domu

Nadešel den, na který jsme měli s panem Palečkem domluvené měření. Udeřily silné mrazy, v noci se teploty pohybovaly kolem -15°C. Na stavbě jsme již asi tři dny nebyli a topení pro temperování jsme měli vypnuté. Po našem příjezdu ukazoval vnitřní teploměr 2°C. Měli jsme z půjčovny plynové topidlo a začali jsme vytápět přibližně v osm hodin. Pan Paleček dorazil dle domluvy v deset hodin, na teploměru jsme již měli 15°C. Jako první se šel na stavbu podívat, prohlédl zabudování oken, utěsnění prostupů vzduchotechniky, solankového zemního registru, vody a pod. Ptal se také na značku OSB desek, které jsme měli z Kronospanu. Prohlásil, že je moc dobře že jsme je přetřeli latexovou barvou. Předem to odhadl na pěkný výsledek, asi se mu naše práce líbila. Dále bylo potřeba sestavit měřící aparaturu, vyzkoušet ji a ucpat všechny průchody (vzduchotechnika, kanalizace) nafukovacím balónkem. Nastala drobné problémy s komunikací počítače a měřící sestavy, ale vše se podařilo vyřešit.
Jako první se měřila podtlaková zkouška při rozdílu tlaků 50 Pa. Výsledek nás mile překvapil, naměřená hodnota byla 0,12. Při přetlakové zkoušce jsme naměřili hodnotu 0,14 a aritmetickým průměrem z obou měření je celkový výsledek 0,13. Požadované hodnoty 0,6 jsme tak dosáhli s obrovskou rezervou. Při takto nízké hodnotě již v podstatě není možné nalést netěsnosti v obálce budovy, jedná se o drobounké netěsnosti, které mikroanemometr nezměří.
Konstrukci jsme chtěli nechat prohlédnout termokamerou, ventilátor byl nastaven tak, aby v domě vznikal podtlak 100 Pa. Případný studený vzduch z exteriéru by ochladil konstrukci v místě případných netěsností, které by se projevily nižší teplotou povrchu. Takové místo jsme nenašli. Dále jsme se zaměřili na kontrolu z hlediska provedení tepelných izolací. Zde jsme v konstrukci našli anomálie, které budeme řešit s panem Kazickým, který foukání izolace prováděl. Na obrazovce termokamery byly zřetelné trámy nosné konstrukce, které tvoří oslabené místo konstrukce. Jinak to ale bohužel vyřešit nejde. Teplotní rozdíl mezi interiérem a exteriérem byl díky mrazivému počasí 30°C, takže se všechny vady krásně ukázaly. Navíc panovalo bezvětří, což je pro prohlídku termokamerou i pro blower door test ideální počasí, které neovlivňuje výsledky.
Měření a prohlídku jsme ukončili kolem půl druhé, pokud však jsou problémy s těsností budovy, může se vyhledávání a oprava případných defektů protáhnout na delší dobu.

Výsledky měření v ČR

S naším výsledkem 0,13 jsme se zařadili jako třetí do pomyslného žebříčku měřených domů v rámci republiky. Nejlepší výsledek naměřený v ČR je 0,09. Dle sdělení pana Palečka jsou nejlepší výsledky na stavbách stavěných svépomocí, kdy se podařilo ještě pár výsledků do 0,2. Nejlepší hodnoty staveb prováděných firmami specializovanými na výstavbu pasivních domů začínají na hodnotách 0,2.

Vzduchotěsná vrstva

Při projektování je třeba minimálně jedné vrstvě konstrukce přisoudit vlastnost vzduchotěsné vrstvy. Tato vrstva musí být celistvá a s minimalizovanými prostupy konstrukčních prvků skrz tuto vrstvu. Hodně práce a následných problémů se dá ušetřit volbou jednoduchého tvaru konstrukce, tento tvar bude mít také nejlepší poměr obestavěného objemu a povrchu konstrukce. Jakýkoliv zbytečný prvek (balkón,výstupek, složitá střešní konstrukce) je problematický z hlediska eliminování tepelných mostů a zajištění vzduchotěsnosti. V různých systémech výstavby je hlavní vzduchotěsná vrstva tvořena různými materiály (může to být celistvá omítka, fóliová vrstva, velkoplošné materiály a pod.).
Je třeba dbát na důsledné utěsnění zejména v místech přechodu na jiný materiál - v místě uložení zdiva na základovou desku, v místě stropní konstrukce, přechodu na střešní konstrukci a pod. Tyto místa je třeba utěsnit nejlépe trvale pružným butylenovým tmelem a přelepit páskou podle druhu spojovaných materiálů. Dále je třeba se věnovat všem prostupům skrz tuto vrstvu. Jedná se zejména o kanalizační, vodovodní, vzduchotechnické rozvody. Opět je hlavní zásada počet těchto prostupů minimalizovat. Pro utěsnění se používají speciální gumové manžety různých velikostí, největší potrubí se izolují speciálními páskami s vysokou elasticitou. Všechny výrobky musí být certifikované a přímo určené na toto použití, poměrně drahé Air-stop pásky nelze nahradit běžnou lepící páskou. Je třeba si uvědomit, že tyto pásky musí plnit svou funkci po celou životnost stavby. Utěsnění prostupů pouze montážní pěnou je nevyhovující, tento materiál není vzduchotěsný a v průběhu let může měnit své vlastnosti!
Poslední kapitolou je osazení oken a jejich samotná konstrukce. Zde bych doporučil si ověřit zda již výrobce montoval okna do pasivního domu a jaký byl následný výsledek testu. Okna pochopitelně musí dobře těsnit mezi křídlem a rámem, pokud je možné použít pevné zasklení odstraní se tak další problematické místo. Při zabudování okna je nutností použití těsnících pásek, které jsou pro tento účel určeny. Výrobce vždy dodává ucelený systém, který se skládá z vnitřní parotěsné pásky a venkovní paropropustné pásky. Při montáži se pásky pochopitelně nesmí zaměnit. Na trhu se začínají objevovat i pásky s proměnnou prostupností vodních par, popř. speciální pružná těsnění. Prostor mezi okenním rámem a ostěním okna je poté vyplněn montážní pěnou. Opět platí to samé jako u utěsnění prostupů, zabudování okna pouze pomocí montážní pěny je nedostatečné.

Vzduchotěsná vrstva našeho domu

Abychom dosáhli požadované vzduchotěsnosti domu zvolili jsme jednoduchý tvar - patrový dům obdélníkového půdorysu se sedlovou střechu. Vyhnuli jsme se různým výklenkům, přesahům, balkónům a pod. Dalšími vhodnými tvary střech jsou pultová popř. rovná střecha. Pro pasivní dům je problém najít dostatečně kvalitní střešní okno, arkýř je zase problematický z hlediska tepelných ztrát. My jsme zvolili vyšší konstrukci domu (v podkroví začínají šikminy ve výšce 2m) a okna jsme umístili na obvodové stěny. Počet oken jsme minimalizovali, volili jsme okna větších rozměrů na jižní a západní straně, na severní stranu jsou pouze malá horizontální okna (v ložnici tak, aby se vešlo pod šikminu ve výšce 2m). Je lepší použít jedno větší okno než dvě menší, vychází to lépe z hlediska tepelných ztrát i vzduchotěsnosti (v obou případech je rám slabé místo). V technické místnosti, spodním WC a horní koupelně není žádné okno (větrání místností je řešeno vzduchotechnikou, koupelna bude prosvětlena z prostoru schodiště světlíkem). Přístup na půdu pro kontrolu střešní konstrukce není řešen jako obvykle výsuvnými schůdky, ale uzavíratelným průlezem ve štítové stěně (pevně zabudovaný žebřík k průlezu bude také sloužit pro přístup k anténám). Opět je problematické najít dobře zateplený průlez a zajistit jeho těsnost.
Dále jsme použili zavěšený strop, který je kotvený speciálními vruty. OSB desky tak nejsou v úrovni stropu přerušeny, bližší informace najdete v článku zabývajícím se nosnou konstrukcí.
Prostupy inženýrských sítí do domu jsou vedeny skrz technologickou šachtu, která se nachází z poloviny pod technickou místností a z poloviny mimo půdorys domu. Přístup do šachty je tak zabezpečen z venkovního prostoru poklopem. Betonová podlaha v technické místnosti nebude provedena až po stěnu, bude zachován přístup k hlavní vzduchotěsné vrstvě. Při případném požadavku na doplnění sítí dojde k provrtání cca 300mm polystyrénu (z tohoto důvodu není v tomto místě v podlaze Climatizer), protažení potrubí, vyplnění montážní pěnou a osazení těsnící manžety. Vzduchotěsnost domu by tím neměla utrpět.
Uspořádání místností se nám povedlo navrhnout tak, aby rozvody kanalizace i vody byly co nejkratší. Hlavní výstup kanalizace z domu je pouze jeden, odvětrání kanalizace je vyvedeno ještě před vstupem do domu, v domě bude na nejzašším konci kanalizace umístěn přivzdušňovací ventil.
Hlavní vzduchotěsnou vrstvu našeho domu tvoří OSB desky, ty jsou na všech površích (včetně záklopu podlahy a střechy). Desky byly při montáži slepeny v peru a drážce polyuretanovým lepidlem, následně byly spoje přetmeleny butylenovým tmelem a přelepeny vzduchotěsnými Air-stop páskami. Následně jsme všechny povrchy ještě přetřeli dvěma vrstvami latexového nátěru (pro zvýšení neprůvzdušnosti a difuzního odporu). Na záklop byly použity desky Kronospan ECO, příště bychom použili desky jiného výrobce.
Veškeré prostupy jsme opatřili speciálními vzduchotěsnícími manžetami různých průměrů, na výstup kanalizace a vzduchotechnické prostupy byla použita flexibilní páska. Všechny vzduchotěsnící pásky a manžety byly použity ze sortimentu ISOCELLu.
Pokud se budete řídit těmito zásadami, nebudete mít s požadovanou vzduchotěsností domu problém. Možná že i budete atakovat nejlepší naměřený výsledek v ČR, my jsme se k němu hodně přiblížili.

Autor: Roman	Počet zobrazení: 8331 x
Vloženo: 14.1.2010	Upraveno: 14.1.2010