Norsko 2018

Výlet autem do Norska. Spali jsme v našem mini obyťáku (Berlingo) a chodili na výlety po okolí. Zařadili jsme i jeden třídenní výlet, ale bohužel jsme netrefili počasí, které se na pobřeží Norska obtížně trefuje.

1. den, 17.8.2018, přesun do Dánska

Dnes je pátek a my kolem 14.30 vyjíždíme z domu směr Dánsko. Trajekt nám jede až v neděli těsně před půlnocí, ale máme v plánu si cestou projet pár zajímavostí na západním pobřeží Dánska. Z našeho koutu je nejlepší cesta na Bohumín a přes Polsko směrem na Berlín. V podstatě hned od domu najíždíme na dálnici po které pokračujeme až do Dánska. Cesta přes Polsko je v pohodě, i když je trochu cítit páteční špička. Drobné zdržení jsou pouze na mýtné bráně u Wroclavi. Další úsek k německé hranici je již nezpoplatněný a jede se úplně výborně, provoz zde je minimální.
Po přejezdu do Německa se situace paradoxně horší, spousta úseků se zde opravuje a to znamená snížení rychlosti v poměrně velkém počtu úseků. Nicméně je to vše alespoň bez kolon. Po vnějším okruhu objíždíme Berlín a kousek severně od něj to pro dnešní den kolem půl dvanácté zapíchneme na dálničním parkovišti.
Přeuspořádání auta do spacího módu je věcí minuty a za chvíli již usínáme. Zítra chceme vstát poměrně brzy, ať se rychle přesuneme dále.

2. den, 18.8.2018, západní pobřeží Dánska

Vstali jsme v pět hodin a okamžitě jsme se vydali na cestu. Snídani a kafe jsme dali až na první větší benzínce o chvíli později. Dnes už tolik uzavírek nebylo, zasekli jsme se pouze na dánské hranici, kde bylo zúžení do jednoho pruhu, aby si nás pohraničníci mohli všechny prohlédnout.
Naším prvním cílem by městečko Ribe, které je vůbec nejstarší v celém Dánsku. Prošli jsme si centrum města a pozůstatky vodního hradu.
Dále jsme pokračovali k majáku Lyngvig Fyr. Je to krásný štíhlý maják bílé barvy na pahorku, vstupné je 50 DKK. Nahoru jsme nešli, ale šli jsme se podívat na pobřeží. Od moře silně foukalo a vítr hnal písek proti nám, za chvíli jsme ho měli všude. Podél pobřeží je vedená cyklostezka číslo 1, která vypadá opravdu zajímavě.
Celou dobu se pohybujeme po pobřeží v těsné blízkosti pobřežních písčitých dun, které oddělují pevninu od moře. Ve velké části úseku jsou za tímto valem pozůstatky bývalého moře, takže občas jedeme po úzkém pásu pobřeží. Domy zde mají doškové (rákosové) střechy, jsou cihlové (mnohdy s přiznaným červeným zdivem). Obklopeny jsou vysokou travou a neexistují zde žádné ploty. Prostě paráda.
Další zajímavost, kterou jsme navštívili bylo Luftvafe night view z druhé světové války. Na malém prostoru je zde celý systém bunkrů, mnohé jsou na samotném pobřeží a v důsledku pohybu písku jsou již různě poházené po pláži. Nicméně je jich zde pořádné množství.
Dalším cílem byl Bovbjerg Fyr, který se nachází na vysokém útesu. Není tak vysoký jako předchozí maják, ale je mohutnější a obslužné budovy jsou přímo pod věží majáku. Za 20 DKK jsme se šli podívat nahoru a je odsud výborný výhled.
Pokračovali jsme dále po úzkých, často šotolinových cestách přímo po pobřeží přes malé vesnice (víceméně jsme skoro kopírovali trasu cyklostezky č. 1).
Ve městě Thyboron jsme navštívili památník padlých námořníků. Jedná se o celkem zajímavě řešený památník, kdy každá potopená loď je zastoupena kamenem s názvem lodi a počtem obětí a doplněna stylizovanými torzy lidských těl, jejichž počet vypovídá o počtu obětí na každé lodi. V okolí je opět několik bunkrů a Sea War Muzeum, do kterého jsme ale nešli.
Pro další pokračování jsme museli pořeplout trajektem přes úžinu. Naštěstí jsme chytnuli poslední trajekt ve 20.00, který nás za 130 DKK (celkem dost tedy) převezl na protější stranu. Zde jsme vjeli přímo do národního parku Thy, který se rozprostírá na pobřeží až k městu Hanstholm. Opět jedeme po úzké šíji a kolem nás je v mělčinách sposta ptáků, kteří se zde brodí a hledají potravu. Ve vesnici Vestevig jsme odbočili podívat se na větrný mlýn a místo se nám tak líbilo, že jsme zde na parkovišti nakonec i přespali.

3. den, 19.8.2018, severní Dánsko, přesun do Norska

Ráno jedeme směrem na město Hanstholm přes národní park Thy, kde jsou kolonie ptáků a pobřežní duny. V Hanstholmu se jedeme podívat na pevnosti. Jsou zde 4 velké dělostřelecké věže (dvě jsou odkryté) a celý komplex je propojen malou železnicí, která dříve sloužila pro rozvoz munice z muničního skladu k jednotlivým střeleckým věžím. Nyní je možné se projet i touto železnicí, navštívit se dá také místní pevnostní muzeum.
Naším dalším cílem bylo vikingské naleziště Lindholm Hoje severně od města Aalborg. Cestou se zastavujeme na ptačí pozorovatelně, kterých je cestou několik. Na vikingském nalezišti se nachází spousta vikingských hrobů z období cca 600-1000 n.l. a základy vikinských domů ze stejné doby.
Pokračujeme na samotný severní výběžek Dánska Skagen. Jelikož dnes celý den prší, vynecháváme písečnou dunu Rabjerg Mile a jedeme přímo k zasypanému kostelu Den tilsandede kirke, který leží kousek od města Skegen. Kostel se nachází uprostřed lesa, ale v minulosti zde byly dvě vesnice a celý mys byl daleko užší než je dnes. Postupem časů byl kostel zavátý písečnými dunami a vesnice zanikly. Před zbouráním kostel zachránilo rozhodnutí, že bude sloužit jako orientační bod pro námořníky a proto byl natřen na bílo (původně byl červený).
Přes Skagen jsme projeli a zaparkovali v blízkosti majáku Skagen Fyr, odkud jsme se vydali po pláži na severní mys Grenen, kde se stýká Severní a Baltské moře. Zde bylo poměrně hodně lidí i přes nepěkné počasí.
Náš téměř poslední cíl v této oblasti byl Rubjerk Knude Fyr. Jedná se o maják, který je již mimo provoz, protože byl v minulosti zasypáván pískovými dunami a navíc je ohrožen sesuvy pobřeží. Maják byl postaven v roce 1900 ve vzdálenosti 200 m od hrany pobřeží. Nyní se nachází kousek nad hranou, která se každý rok přibližuje o cca 2 m. Během několika dalších let tak dojde ke zřícení majáku do moře. Do roku 2002 sloužil jako muzeum pohyblivých dun, které zde již ale nesídlí. Na maják je možné vystoupit a je zde pěkný rozhled. (Doplněno: V roce 2019 byl maják náročnou operací odsunut o 70 m dále od pobřeží, čímž byl zachráněn na dalších 20-40 let.)
Poslední maják který jsme v Dánsku navštívili byl Hirtshals Fyr kousek od přístavu. Toto je poměrně pěkně udržovaný maják doplněný expozicí geologie. Byli jsme zde večer a mohli jsme tak vidět i maják v provozu včetně světelného paprsku. V okolí se opět nachází soustava bunkrů z druhé světové války.
Náš trajekt společnosti Fjord line odjížděl v 23.30 z přístavu v Hirsthals. Nalodění proběhlo bezproblémů a plavba trvala jen 2 hodiny 15 minut.

4. den, 20.8.2018, Norsko, přesun do oblasti Rogaland

Po výjezdu z trajektu jsme vyjeli z Hirthals a na prvním vhodném místě jsme zastavili a přespali. Naším dnešním cílem je pomalý přesun na nástup na plánovaný přechod pohoří ke skále Kjerag. Cestou jsme si udělali asi pětihodinový výlet z vesnice Rossevatn do údolí Homstoldalen k prvnímu jezeru, který jsme si vybrali celkem náhodně z mapy. První část vedla po štěrkové cestě, poté již stezka vedla ve stopách čtyřkolek, které využívají majitelé chyt u jezera k dopravě materiálu. Jezero je pěkné a vybízelo ke koupání. Voda byla pochopitelně studená a jezero je plytké, přesto to za krátkou koupel stálo. Došli jsme až k zadní chatě, jejíž majitelé na nás již zdálky volali a zvali nás na kafe. Zpět jsme se vrátili stejnou cestou doplněnou další koupačkou v potoce, který byl stále kousek pod námi v údolí.
Autem jsme dojeli do chatové oblasti Tverra na silnici 45 jižně od Lysefjordu. Zde jsme zaparkovali na velkém parkovišti kousek od nástupu na naší vybranou vícedenní trasu. Chtěli bychom dojít ke kamenu Kjerag, což by nám mělo zabrat tam a zpět 3 dny. Večer teplota klesá k 10 stupňům.

5. den, 21.8.2018, vícedenní výlet - 1.den

Vycházíme od hlavní silnice č. 45 z místa nazvaného Hunnedalen po značení směrem na chatu Blafjellenden. Cesta vede fjellem, pořád mírně nahoru a mírně dolů a první větší sestup je až těsně před chatou. Zde jsme lehce před polednem, obhlídli jsme chatu a dali menší svačinu před dalším pokračováním. Od chaty jdeme společnou trasou s více dalšími cíli a postupně se trasy dělí. My jdeme směrem na Florli, kde se nachází soustava přehrad které slouží místní elektrárně nacházející se dole u Lysefjordu. Přejdeme po štěrkové silnici po hlavní hrázi a poté pokračujeme po stezce vedoucí po vrcholech podél Lysefjordu. První část cesty od jezera Sora Florvatnet vede po velkých kamenných plotnách a jde se zde velice dobře. Poté stezka klesá k několika menším jezerům a okolí je místy podmáčené. Pro stan jsme si vybrali pěkné suché místo na vrcholu jednoho z menších stoupání, evidentně se zde stanuje častěji.
Dnes bylo pěkné polojasné počasí s příjemnými teplotami, téměř celý dne jsme šli v krátkých rukávech. Dnes jsme ušli cca 23 km a zabralo nám to cca 10,5 hodiny času. Přestávek nebylo mnoho, opravdu je terén obtížný a průměrná rychlost chůze nám vycházela na cca 2,5 km/h.

6. den, 22.8.2018, vícedenní výlet - 2. den

Předpověď počasí nelhala, ráno vstáváme do slabého mrholení, které začalo k ránu. Balíme stan, oblékáme nepromokavé oblečení a vycházíme na dnešní trasu. Cestou se rozhodujeme vynechat odbočku na Kjerag, protože mlha klesá, viditelnost klesá a vítr a déšť sílí. Na rozcestí se vydáváme směrem k chatě Langavatn. Zde docházíme kolem poledne a v menší chatě se schováváme před větrem a deštěm a dáváme si svačinu. Vzhledem k počasí jsme se domluvili, že nebudeme hledat místo na stan, ale přespíme na chatě Sandvatn. Chvíli po odchodu z chaty vítr sílí, při poryvech máme co dělat abychom udrželi směr. Vítr se opírá do našich batohů a navíc začíná déšť nabírat na intenzitě. Zbytek dnešní části přechodu absolvujeme za silného deště, který nám promáčel batohy. Pláštěnky tento déšť hnaný silným větrem nezadržely, boty jsme měli úplně promáčené. V takto silném dešti jsme šli přibližně 3 hodiny. Kolem 16. hodiny jsme dorazili konečně na chatu Sandvatn, která byla naštěstí otevřená a byly zde již dvě paní, které měly roztopená kamna. V předsíni chaty jsme vyždímali ponožky, batohy i spacáky. Ne, dnes to opravdu na spaní ve stanu nevypadá. Všechny věci jsme rozvěsili kolem kamen a postupně vytírali podlahu pod nimi.
Dnes jsme ušli cca 19 km, zabralo nám to 8,5 hodiny. Přestávka byla snad jen jedna na chatě Langavatn, jinak jsme se s ohledem na počasí moc nezdržovali. Večer v chatě u kamen utekl příjemně, bylo potěšující sledovat neustálý déšť z místnosti vytopené na 25 stupňů s horkým čajem v rukou. Zabrali jsme si malý pokoj v podkroví chaty, kde se nám přes noc podařilo usušit také stan. Ostatní věci včetně spacáků uschly do rána u kamen.
Noc na chatě stála 375,- NOK na osobu, dá se platit platební kartou po vyplnění formuláře s číslem karty a vhozením do trezoru. Dále se dá platit v hotovosti (pravděpodobně pouze vhozením částky do trezoru) a nově pomocí aplikace v mobilu. Pomocí aplikace je však nutné zaplatit v předstihu v místě se signálem, na chatě signál mobilního telefonu není (a tím pádem ani datové služby a Wi-Fi pochopitelně také ne). Z hlediska pokrytí signálem bych doplnil, že během tří dnů jsme na signál narazili až třetí den na kopci v blízkosti civilizace. Jinak je celá oblast bez signálu.

7. den, 23.8.2018, vícedenní výlet - 3. den

Ráno jsme se probudili do příjemnějšího počasí. Nesvítilo sice slunce, ale mraky byly výše, vítr se utišil a hlavně nepršelo. Pršet přestalo někdy v noci, protože kameny byly už ráno suché. Nicméně voda stále ještě odtékala a na cestě zůstávaly kaluže. Po včerejším dni jsme si opět cestu užívali. Stejně jako předchozí dny se cesta klikatila přes fjell, kolem nespočetných jezer, přes nespočetné vrcholy a sedla. V blízkosti nejvyššího vrcholu trasy a v místě odpojení trasy k chatě Blafjellenden je kousek stanou místo s pěkným rozhledem.
Na naše výchozí místo k autu jsme došli před druhou hodinou, měli jsme ale přibližně hodinovou pauzu na koupání v jezeře. Dnešních cca 13 km nám tak trvalo cca 6 hodin chůze. Opět rychlost mezi 2 a 2,5 km/h, rychleji se nám v tomto terénu postupovat nepodařilo. Je to dáno částečně i občasnou potřebou hledat další pokračování stezky, protože zde cesty nejsou tak prochozené a na kamenitých pasážích nejsou patrné vůbec. Několikrát nás zmátly také stezky prochození od ovcí, kterých je zde také spousta. Cestou je potřeba obcházet podmáčené oblasti nebo naopak obcházet skalní průrvy. Naštěstí je trasa vedená v mapách v aplikaci Mapy.cz a její poloha sedí se skutečností. Párkrát jsme si museli upřesnit polohu vůči stezce pomocí GPS, protože jsme značení ztratili a nedařilo se nám najít pokračování stezky.
Náš plánovaný třídenní výlet měl mít celkem 66 km, zrušili jsme odbočku na Kjerag a zkrátili to tak na cca 55 km. Na Kjerag jsme si chtěli zajít klasickou přístupovkou od silnice, vzhledem k předpovědi počasí v této oblasti na další den jsme však i toto museli zrušit. Místo toho jsme zvolili pomalý přesun do blízkosti Rjukanu, kde máme naplánovaný výlet na horu Gausta. Tato oblast se nachází více ve vnitrozemí a podle předpovědi by zde mělo být lepší počasí.
Pro přesun jsme zvolili cestu přes Sinnes, Valle a směrem na Dalen. Přespali jsme cestou na Dalen u jezera, odkud chceme další den podniknout menší výlet po okolí a přesunout se pod Gaustu.

8. den, 24.8.2018, přesun k Rjukanu, výlet u jezera Mosvatn

Ráno mrholí a je zataženo s nízkou oblačností. Kontrolujeme předpověď a ta není moc dobrá. Rozhodneme se přesunout dále do vnitrozemí, kde podle předpovědi i radarů má být lepší počasí.
Sjeli jsme do Dalenu, kde jsme si prohlédli přístav na začátku Telemark kanálu a pokračovali dále ke sloupovému kostelu Eidsborg. Zde se též nachází Vest-Telemark muzeum, jehož součástí je také model Telemark kanálu v měřítku 1:1000. Celý model má tak délku 105 m a jsou zde funkční plavební komory, které je možné ovládat a postupně jimi proplouvat s loděmi.
Sjeli jsme do městečka Haydalsmo a odsud pokračovali po silnici 801 směrem na Rjukan. Zastavili jsme u vesnice Skinarbu, kde je návštěvnické centrum národního parku Hardangervidda. Počasí již bylo lepší a tak jsmesi udělali kratší, asi tříhodinový výlet od návštěvnického centra k chatě Grasfjellhytta. Cestou jsme sice zmokli, ale než jsme se vrátili byli jsme opět téměř sušší. Poté jsme šli do návštěvnického centra, kde jsme již byli vpuštění do expozice zdarma, protože se za 20 minut zavíralo. Expozice je věnována zejména sobům.
Začali jsme sjíždět do Rjukanu, kde hned u serpentýn byla odbočka k Rjukanfossenu. Vodopád však byl vypnutý, protože je ovládán elektrárnou na řece Mana.
O kousek níže jsme v protějším svahu viděli elektrárnu Vermork, která byla v době svého vzniku nejvýkonější na celém světe. Za druhé světové války zde Němci vyráběli těžkou vodu používanou pro kontrolu jaderných reakcí. Továrna na těžkou vodu byla cílem několika náletů spojenců a v roce 1943 zde byla provedena sabotážní akce norských partyzánů, kteří zneškodnili část výrobního zařízení. Následně byla v závěru téhóž roku továrna vybombardována. Němci se rozhodli vyrobenou těžkou vodu převést do Německa, ale cestou byla potopena najezeře Tinsjó trajektová loď s těžkou vodou.
Poté jsme se již vypravili hledat místo na nocleh, chtěli jsme přespat u nástupu na výstup na horu Gausta. Z Rjukanu jsme tak vyjeli opět nahoru. V okolí Gausty se však vše připravovalo na noční výstup na Gaustu, který měl proběhnout v sobotu večer. Nicméně první účastníci se zde začali srocovat již v pátek a kempovali či stanovali v okolí cesty. Byla zde také značná dopravní opatření, takže na našem plánovaném místě jsme přespat nemohli. Vyjeli jsme až kousek nad hlavní parkoviště pod Gaustou, kde jsme se zařadili mezi další parkující vozidla.

9. den, 25.8.2018, výstup na Gaustu, výlet v okolí Gausty

Ráno vyrážíme kolem půl osmé na vrchol Gausty. Před námi je již na cestě pár lidí, ale není to zatím žádná hrůza. Kolem desáté hodiny jsme již byli u vysílače a pokračovali jsme na samotný nejvyšší bod hory. Kameny zde však byly namrzlé a terén se tak stal neschůdným. Na chatě jsme si dali wafle a před sestupem jsme se ještě zašli podívat na horní stanici podzemní lanovky. Jde se k ním krátkým tunelem. Měli jsme štěstí, chvíli po našem příchodu vyjela červená kabinka nahoru.
Při sestupu jsme již míjeli davy turistů, kteří zde šli na noční setkání. Nyní jsme si začali uvědomovat masovost akce, kvůli které byly podél cest prováděny dopravní opatření. Další turisty přivážely autobusy ze záchytných parkovišť v Rjukanu a u blízkého lyžařského centra. Kolem spousta organizátorů a všude možně zaparkovaná auta a postavené stany.
Po sestupu k autu jsme se vydali na odpolední výlet podél jezera Heddersvatn pod horou Gausta. Nakonec z toho byl pěkný tříhodinový výlet.
Po návratu k autu jsme zjistili, že počet aut a stanů v okolí ještě narostl a usoudili jsme, že bude nejlepší se přesunout někam jinam.
Další den by mělo být ještě krásné slunečné počasí, takže jsme si vybrali jeden výlet na vyhlídkový vrchol Toreskyrkja, odkud bychom měli mít pěkný výhled na Gaustu. Přespat jsme se vydali na výchozí místo trasy na konec lyžařského střediska. Záchytná stanoviště byla naštěstí spíše na začátku, v zadní části střediska byl poměrně klid.
V noci jsme viděli na Gaustě světla, ale podle množství lidí jsem čekal světel daleko více. Ráno jsme měli zvenku zamrzlé okna, v noci bylo lehce pod nulou.

10. den, 26.8.2018, výstup na vrchol Toreskyrkja, procházka kolem jezer

Ráno nás zahřeje snídaně a čaj a tradičně kolem půl osmé vyrážíme. Dnes máme v plánu výstup na vyhlídkový vrchol Toreskyrkja, cesta je značená a výstup není nijak náročný. Za cca 1,5 hodiny jsme na vrholu, odkud je kruhový výhled po okolí. Slunce nabírá na síle, schováváme se na sluníčko a před větrech a chvíli odpočíváme. Cesta dolů je ještě ryclejší a kolem jedenácté jsme u auta a se o kousek dále.
Projeli jsme po silnici pod Gaustou směrem na Tuddal, ale zastavili jsme se v první chatové oblasti Bytringsnatten. Zde jsme zaparkovali na parkovišti a protože jsme již byli celkem unaveni, tak jsme si na asi hodinku v autě zdřímli. To bylo moc příjemné a po svačině a kafi jsme konečně vyrazili na krátkou nenáročnou procházku kolem jezer Bekkjestultjonn a Kovstulvatn. Procházka to opravdu není náročná, sluníčko svítí, takže jsme to dnes pojali hodně odpočinkově. Celý okruh nám zabral asi 3 hodiny, ale to jsme se okoupali v jezeře a poté se slunili na kameni. Rychlost naší chůze zpomalovaly také trsky brusinek a borůvek, které se nedaly překonat.
Spíme na parkovišti kam jsme se kolem poledne přesunuli. Na zítřek slibují zhoršení počasí, takže se budeme věnovat poznávání místních pamětihodností.

11. den, 27.8.2018, Heddal, Ulefoss

Předpověď se potvrdila, probouzíme se do mrholení. S tím jsme počítali, takže odjíždíme do Heddalu podívat se na místní sloupový kostel, který je největší v Norsku. Přijíždíme právě včas, kostel se právě otevírá. Kupujeme si vstupenky (70,- NOK není zase tak moc, čekali jsme více) a jdeme se podívat dovnitř. Při minulé návštěvě jsme byli u kostele v Bogrundu, zvenku jsou podobné, ale uvnitř jsme dosud nebyli. Interiér nás mile překvapil, všechno je dřevěné, stěny zdoběné malbami, kolem vstupů krásné dřevořezby. Kolem celého kostela je krytý ochoz, uvniř pak na hlavní loď navazjí lodě vedlejší. To je důvod, proč kostel zvenku vypadá jako třípatrový. Střecha je poté sedlová, držená obloukovými vazníky. Opravdu moc pěkné.
Pokračujeme přes Notoden, kde se nám podaří najít železářství, kde dokupujeme bombu na vaření. Nějak jsme to podcenili a kousek by nám chybělo.
Stále jemně prší a tak se vydáváme do Ulefossu, kdese nacházejí zdymadla na Telemarkském vodním kanále. Přijíždíme před druhou hodinou a z jízdního řádu jsme zjistili, že za chvíli pojede loď od Dalenu. Stihneme ji však na zdymadlech Vrangfoss, které jsou na celé plavební cestě největší (5 zdymadel zde vyrovnává výšku 23 m). Právě když jsme přijeli tak výletní loď Victoria vjíždí do prvních zdymadel. Ovládání je pořád kompletně ruční, zastávají ho dva pracovníci. Loď postupně klesá jedním zdymadlem za druhým a následně opuští celou kaskádu. I my se pomalu přesuváme do Ulefossu, kde si ji prohlédneme ještě jednou. Na těchto dvou místech se dá vše dobře sledovat z blízkého mostu.
Déšť zesiluje, jdeme se tedy na chvíli schovat do nákupního centra v Ulefossu. Poté již vyrážíme zpět na sever, zítra máme naplánovaný výlet na horskou chatu Sigridsbu v masivu Blefjell kousek severně od Notodenu. Parkujeme kousek severně od Notodenu v bezejmenné vesnici u silnice č. 602. Je zde pěkné tábořiště u jezera Tinnelva a poté ještě jedno u malé vodní nádrže.

12. den, 28.8.2018, výlet k chatě Sigridsbu

Ráno odjíždíme z našeho kempoviště a po placené silnici vyjíždíme na parkoviště Nordstul pod masivem Blefjell. Mýtné na silnici je 70,- NOK dá se platit drobnými mincemi nebo kartou. My drobné nemáme takže volíme kartu. Od parkoviště stoupáme po dobře prochozené stezce a postupně stoupáme z cca 720 m na 1170 m k chatě. Tato chata je uzamčena a dovnitř jsme se tak nedostali. Rozhodli jsme se zdolat ještě nejvyšší vrchol celého masivu Bletoppen s výškou cca 1342 mnm. Výstup od chaty není náročný ani dlouhý. Pro sestup jsme zvolili jinou trasu. Vrcholové partie masivu byly pěkné, střídaly se zde žluté trávy s červenajícími lístky borůvek. Vracíme se zpět k chatě, dáváme si obědovou svačinu a jdeme zpět k autu. Pro návrat volíme druhou trasu údolím Langedalen. Tato trasa se nám líbila více, takže bychom ji doporučili. Přibližně v polovině trasy mezi parkovištěm a chatou se trasy spojují a my volím opět jinou variantu pro návrat. Jdeme traverzem pod hřebenem a na konci scházíme k chatové osadě, kterou stezka prochází po dobře patrném chodníčku k parkovišti. Celá trasa nám zabrala cca 6 hodin pomalé chůze, včetně sbírání borůvek (ty zde byly obvzláště macaté) a dlouhé pauzy na svačinu. Celý masiv se dá přejít přes jeho vrcholovou partii k další chatě Eriksbu.
Na závěr dne se přesunujeme pomalu k přístavu, protože zítra odpoledne nám jede z Langesundu trajekt. Jedeme po menších silničkách a kempujeme cca 20 km před Skienem na silnici 44. Je zde nástup na značené trasy a malé parkoviště kousek od cesty.

13. den, 29.8.2018, přesun do Langesundu, trajekt a cesta domů

Ráno jsme se přesunuli do Langesundu, kde jsme se pokusili udat 100 norských korun, které nám zbyly z předchozí návštěvy. Bohužel platnost této bankovky již skončila, takže jsme vyrazili na poštu. Tam tyto služby neposkytují a poslali nás do banky. Obešli jsme asi 4 banky a bez úspěchu. Ani na jedné pobočce vůbec neprováděli ooperace v hotovosti, prostě banka úplně bez peněz v hotovosti. Nabídli nám možnost, že tyto bankovky přijme bankomat a uloží nám je na náš účet. Bohužel bankovní účet musí být norský. S nepořízenou jsme to již vzdali, budeme mít pěkný suvenýr z našich cest.
Trajekt do dánského Hirtshals nám odjížděl v 14.30, příjezd byl kolem 18. hodiny. Jednalo se již o větší trajekt na který jsme byli více zvyklí. V Hirtshals jsme se ještě zajeli jednou podívat na maják, který se nám líbil. Poté jsme již jeli nostop až domů, kam jsme dorazili další den odpoledne.

Cesta

Z Ostravska je nejvhodnější jet námi popisovanou trasou přes Polsko a Německo. Cesta směrem tam je kvalitní, cestou zpět však hned po nájezdu na polské území narazíte na starou polskou panelovou dálnici. Ta ještě není opravená (v druhém směru do Německa je přitom úplně nová) a jízda po ní je utrpení - jízda po naší staré D1 byla oproti tomuto za odměnu. Je zde doporučená rychlost 70 km/h, kterou nikdo nedodržuje. I my jsme jeli kolem 90 km/h a to jsme drželi rychlost s davem. Od okamžiku najetí na polské území se rázem změnila i mentalita řidičů, zejména kamioňáků. Polští řidiči se začali pomalu navzájem předjíždět, čímž za sebou vytvářeli dlouhé kolony rychlejších osobních aut. Jaký to mělo význam jsem nechápal, protože po několika minutovém předjížděcím manévru se zapojili do fronty za další kamión. Kamióny v pomalém pruhu vytvářeli téměř jednolitou kolonu a posun o pár míst před nevedl k žádným časovým úsporám.

Trajekty

Cestou tam jsme jeli trasu Hirtshals - Kristiansand, cestou zpět trasu Langesund-Hirtshals. Obě trasy se společností Fjord line. Ceny byly dost rozdílné, bylo nám jedno ve kterou denní dobu pojedeme, takže jsme zvolili ty nejlevnější lístky.

Autor: Roman	Počet zobrazení: 207 x
Vloženo: 28.12.2021	Upraveno: 28.12.2021