Rumunsko 2004

Cesta vlakem, autobusem a stopem po severním Rumunsku, přechod krásného pohoří Rodna, návštěva malovaných klášterů jižní Bukoviny, lesní železnice a další zajímavosti

1. den, 4.7.2004, Oradea - Romuli - Rodna

Do Oradei přijíždíme kolem 6:00, průjezd přes Rumunské hranice proběhl celkem rychle (cca 1 hodina). Ihned jdeme na nádraží, to je poměrně plné, měníme peníze (za 125,— € dostáváme 5mil. ROL), zkoušíme kupovat jízdenku do Salvy, neúspěšně, prodávají se až hodinu před odjezdem (průvodce nelhal, je to opravdu tak….). Na nádraží zjišťujeme že se na přechod Rodny chystají ještě další 4 lidé z autobusu. Volného času využíváme k prohlídce centra. Pozdější nákup jízdenek proběhl bez problémů, kupujeme jízdenky do Salvy na accelerat, k nim místenky (na accelerat a rapid jsou povinné). Cena jedné jízdenky byla 133 000,— ROL, příplatek byl 95 000,— ROL. V 10.09 odjíždíme vlakem. Úroveň vlaku je o trošku nižší než u nás, rychlost je nižší. Dveře nejdou pořádně zavřít, návštěva záchodů je velké dobrodružství. V Salvě přestupujeme na personal do Romuli. Jízdenky (bez příplatku) se kupují přímo ve vlaku, rychlost vlaku je velice nízká, lidé jedoucí na kole po souběžné silnici nám stačí, sedačky jsou plastové, záchod turecký. Vysedáme v Romuli a scházíme poměrně nízko do vesnice a chvíli pokračujeme ve směru jízdy vlaku. Nacházíme červený trojúhelník po kterém budeme stoupat na hřeben Rodny, kupujeme si pivo a ze studny nabíráme vodu. Vyrážíme po cestě podél potoka k našemu prvnímu tábořišti, cesta nám trvá cca 3 hodiny. Tábořiště je pěkné, hned vedle teče potok, vody je tedy dost.

Jízdenka na vlak Oradea-Salva

2. den, 5.7.2004, pohoří Rodna

Vstáváme poměrně pozdě, balíme stany a vyrážíme kolem 11.00 na hřeben Rodny. Čeká nás hodně výškových metrů. Doporučuji nabrat si vodu, další najdete až večer. Cestou na hřeben potkáváme dva pastevce, snaží se s námi navázat konverzaci, ale moc úspění nejsou. Pochopili jsme pouze to, že nás Řekové porazili ve fotbale a pořád opakují slovo ursus - snažíme se na to nemyslet. Na hřebeni jsme kolem půl třetí, a to v sedle za Batrinou. Sedlo je dlouhé, travnaté, část pohoří Rodna máme před sebou (později se utvrzujeme v tom, že se opravdu jedná o masiv Pietroşulu). Chvíli čekáme na druhou část výpravy a naše ležení zatím obklíčilo stádo šesti býků. V sedle se volně páslo stádo asi 150 koní. Jsou krotcí a dá se jít až k nim. Potkáváme mladého baču, odvolal psy a vyžebral si za to musli tyčinku. Na konci sedla nacházíme po dlouhé době vodu a asi za další půl hodinu místo na stanování. Jsme ve výšce kolem 2000 metrů. Na jihovýchodním svahu Bulhâescu Mare pramení potok a není problém zde sehnat vodu. Cesta je dobře značená, občas jsme použili buzolu pro ověření naší polohy a směru chůze. Z tábořiště je krásný rozhled na okolní vrcholy, Rodna je porostlá travou, pohybuje se tu poměrně hodně pastevců s ovcema. Nesetkali jsme se s nějakou agresivitou od jejich psů, v ruce jsme měli hůlky, v kapse připravené kameny, ale nebylo třeba je použít. Vaříme večeři a jdeme spát.

3.den, 6.7.2004, pohoří Rodna

Ráno vstáváme dříve a jelikož je dobré počasí a přechod zvládáme podle plánu, rozhodujeme se vystoupat na nejvyšší vrchol Rodny, Pietroşul. Po zhruba 20 minutách docházíme do sedla Tarniţa La Cruce (jsme až překvapeni že tak brzo). V sedle jsou místa vhodná k postavení stanu, pro vodu se ale musíte kousek vrátit. Vydáváme se po hřebeni přes Bulhâescu Mare po modrém pruhu na vrchol Pietroşulu. Pod vrcholem Rebra necháváme pod ledovým příkrovem batohy a pokračujeme nalehko. Je to odtud ještě dobré půl hodinky na vrchol. Rozhled z Pietroşulu je krásný, hluboko pod námi je Borşa, vidíme novou meteorologickou stanici (stará na vrcholu je zničená). Vracíme se zpět k našim batohům, počasí je skvělé, vaříme si oběd kousek pod vrcholem Rebry a Rodnu máme před sebou. Scházíme zpět do sedla Tarniţa La Cruce a pokračujeme dále. Chceme dojít do sedla za horou Repede, nejdeme přes vrchol hory, ale traverzem. Začíná pršet a tak na vhodném místě stavíme stany. Déšť sílí, za chvíli jsou tady kroupy, stan už pomalu začíná promokat. Přestalo pršet, vaříme si večeři a jdeme spát. V noci se přihnala strašná bouřka, točila se kolem nás a do tří hodiny jsme pěkně namačkaní jeden na druhého nezamhouřili oči. Naštěstí jsme byli níže než v sedle kde jsme chtěli původně spát.

4.den, 7.7.2004, pohoří Rodna

Ráno balíme a sušíme stan a na další přechod Rodny pokračujeme již sami, zbytek naší výpravy zůstává na tábořišti ještě jeden den a odpočívá. Po dešti se všude kolem odpařuje voda, je to jako v prádelně, skoro nic není vidět. V rychlém tempu jsme přeběhli zbytek hřebene kolem třetí hodiny jsme již v Saua Gargalaui. Před sedlem začíná pršet, oblékáme pláštěnky a potkáváme zájezd Alpiny jak hledá vodu. Posíláme je do míst, kde víme že má voda být (a taky tam je). Počasí je pořád nechutnější, prší stále více, je docela zima, a proto se rozhodujeme ukončit přechod Rodny sestupem do sedla Prislop (drželi jsme se plánu, i když výstup na dominantu východní části Rodny, vrchol Ineu, nás láká). Pod sedlem směrem na Pasul Prislop jsou nádherná tábořiště, krásně rovná, u potoka, mezi kosodřevinou. Po asi tříhodinovém sestupu konečně přicházíme do sedla Prislop, celou dobu mrholí, občas prší. Vydáváme se po cestě směrem Borsa, snažíme se najít chatu Hanu Prislop. Tu nacházíme v sedle, dokonce je otevřená, nově spravená a nabízí báječné ubytování, čehož pochopitelně využíváme. Jsme celí mokří, věci v batohu nejsou taky zrovna suché. Cena za třílůžkový pokoj je 600 000,— ROL. Jsme tu sami, z celé chaty si děláme sušárnu, což nikomu nevadí, majitelé jsou vstřícní a laskaví. Dáváme si dokonce teplou sprchu, o které se nám ani nesnilo. V Rumunsku je v každé koupelně většinou vysoký bojler, pod kterým se topí dřevem, stejně je to i v této chatě. Dokonce hřeje i topení, svými mokrými věcmi obsazujeme všechny radiátory. Po dokonalé očistě celého těla a rozprostření věcí jdeme do restaurace dát si něco k jídlu. Dáváme si polévku (menu je v rumunštině a nevíme tedy, jakou jsme si objednali….), 2 piva SKOL a čaj. Polévky je celá mísa, je to hovězí vývar a dokonce je i k ní i ošatka chleba. Musím říct že bodla. Martin dostal k čaji i placintu, což je něco mezi koblihem a langošem, plněné bryndzou a koprem. Po ochutnání si objednáváme ještě další 3 placinty, protože jsou skvělé. Cena večeře byla 200 000,— ROL, všichni odcházíme najezení do měkké postele a ihned usínáme. Přechod pohoří Rodna z Romuli do sedla Prislop jsme zvládli za tři dny, potkali jsme zde několik menších skupinek Čechů, větší skupinku Poláků a zájezd Alpiny.

Náš účet v hospodě v sedle Pasul Prislop

5.den, 8.7.2004, Pasul Prislop - Voroneţ

Vstáváme, snídáme a kupujeme si tři plâcînty. Cílem dnešního dne je dopravit se do Gury Homorului k malovaným klášterům. Zkoušíme stopovat, zastavuje nám hned první auto, ale sveze nás asi jen 10 kilometrů. Tam nás řidič vysadil a řekl nám že tady je autobusová zastávka a že za chvíli pojede autobus do Iacobeni. Zkoušíme stopovat a během 15 minut je tady autobus. Nastupujeme a platíme dohromady 150 000,— ROL za jízdu do Iacobeni. Autobus je starý, zřejmě vyřazený z Německa. Cesty jsou rozbité, autobus skáče, hraje v něm nahlas orientální hudba a nám se to moc líbí. Přijíždíme do Iacobeni a na křižovatce čeká malý autobus směr Gura Humorului. Zatímco první byl státní, tento je soukromý a jedná se o mikrobus pro asi 15-20 lidí. Systém rumunské autobusové dopravy nemá cenu pochopit, jízdní řády nejsou nikde vyvěšeny, ale spoje na sebe navazují. Cesta z Iacobeni do Gury Humorului stála dohromady 210 000,— ROL. V případě potřeby dalšího sedadla je k dispozici několik skládacích židliček a autobus je celou cestu plně vytížený. Do Gury přijíždíme ve 12:15 (námi předpokládaný příjezd byl kolem 17:00….) Chvíli odpočíváme a vyrážíme směrem k prvnímu malovanému klášteru Voroneţ. Cestou nás bere pop a veze nás až na parkoviště před klášter. Před prohlídkou si vaříme a oblékám dlouhé kalhoty. Ceny vstupného do všech klášterů se pohybují kolem 20 000-40 000,— ROL na osobu, příplatek za focení je kolem 50 000,— ROL. Klášter nás na první pohled ohromil, opravdu jsou malované kláštery krásné. Uvnitř probíhala na jedné zdi rekonstrukce fresek, všechny zdi jsou pomalovány. Prohlížíme si malbu Posledního soudu, Rodokmen Kristův a další…. Podklad je modré barvy, tzv. voronetská modř. Po prohlídce procházíme celou vesnicí Voroneţ a na jejím konci nacházíme ubytovnu Cabana Voroneţ. Začíná mírně pršet, ubytováváme se. Z deště nakonec nic nebylo, spadlo jen pár kapek. Cena za ubytování (dvoulůžkový pokoj+jedno místo na zemi) je 400 000,— ROL. Sami si topíme pod bojlerem, máme tedy krásně teplou vodu. Večer si dáváme pivo a hrajeme karty.

Vstupenka do kláštera Voroneţ

6.den, 9.7.2004, Humor

Cílem dnešního dne je prohlídka kláštera v Humoru a přesun ke klášteru Suceviţa. Jdeme zpět pěšky do Gury Humorului, v centru sedáme do internetové kavárny a píšeme pár krátkých mejlů. Pokračujeme směrem do vesnice Monâstirea Humor, kde se nachází klášter Humor. Kousek se svezeme stopem a za chvíli jsme u vstupní brány. Klášter není jako jediný opevněný kamennou hradbou (pouze dřevěnou nízkou hradbou) a jako jediný nemá věžičku. Zato u něj stojí strážní věž, která je přístupná. Uvnitř monastýru se mohlo fotografovat (bez blesku), fresky nejsou tak zachovalé jako ve Voroneţu. Po prohlídce pokračujeme směrem k vesnici Poiana Micului, využili jsme i koňského povozu, ale za chvíli se silnička mění v polní cestu, ptáme se místních a ti nám tvrdí že tudy se do Suceviţy nedostaneme. Pošlou nás přes vesnice Pleşa, Solonetu Nou, Pirteştii de Sus a Solcu. Cesta je v úmorném horku strašná. Vesnice Pleşa je polská a není problém se tady domluvit. Pro případný přesun od kláštera Humor do Suceviţy ale doporučujeme vrátit se zpět do Gura Humorului a objet to kolem (autobusy jsou spolehlivé). Dále jsme pokračovali stopem a autobusem do Suceviţy. Prohlídku necháváme na zítřek, ubytováváme se v kempu Elena (na zahradě), nabízí zde i ubytování uvnitř. Cena za kempování byla 300.000LEI.

Vstupenka do kláštera Humor

7.den, 10.7.2004, Suceviţa - Moldoviţa - Moisei

Ráno jdeme na prohlídku kláštera Suceviţa. Fresky jsou zde velice podobné jako na předchozích klášterech, vyniká zde malba Žebřík ctnosti. Tento klášter je velice dobře opevněn, pohled z téměř ptačí perspektivy je možný z blízkého kopce s křížem. Dále se chceme přesunout k poslednímu plánovanému klášteru, Moldoviţa. Doprava z Suceviţy do Moldoviţy je horší. Autobus tu jede snad jen jeden kolem 15.45. Podařilo se nám domluvit s řidičem jednoho ze zájezdů že nás vezme do Moldoviţy. Je to cca 60km daleko, v polovině cesty je průsmyk. Moldoviţa je poslední klášter, který jsme měli v plánu navštívit. Fresky na tomto klášteru jsou velice podobné jako na ostatních. Je zde i socha zakladatele kláštera Petru Rareşe. V některých místech jsou ve freskách vyškrábány nápisy vandalů z 19. století. Po prohlídce máme v plánu dostat se stopem nebo autobusem do Cîmpulungu Moldovenesc, zde přespat, prohlédnout si muzeum a pokračovat zpět do oblasti Maramureš na lesní železnici ve Vişeu de Sus. Po asi hodině strávené na stopu nám zastavuje auto. Během cesty zjišťujeme že jsou to naši staří známí z našeho prvního stopu pod sedlem Prislop. Byli na výletě v Suceviţi a vrací se zpět do Moisei, pouhých 8 kilometrů od Vişeu de Sus. Vítáme možnost svést se cca 200km. Cestu si pamatujeme, již jsme tu jednou jeli. Za chvíli jsme zpátky v sedle Prislop, dáváme si zde přestávku, kupujeme plâcînty. Poté projíždíme lázeňským městečkem Borşa (buduje se tu lyžařský komplex alpského typu….) a přijíždíme do Moisei. Za svezení jsme přispěli 200 000,— ROL na benzín. Byla nám nabídnuta možnost přespání, včetně večeře. To jsme pochopitelně nemohli odmítnout, za pomoci slovníčku a papíru jsme zahájili skvělou komunikaci. Nabízíme naši slivovici, dostáváme pivo a půl litru báječné meruňkovice jako vzorek do České Republiky. Na další den (ušetřený díky skvělému stopu) jsme si naplánovali výlet nalehko do monastýru Moisei, který je vzdálen cca 3 kilometry přes kopec. Po skvělé večeři uleháme do postele.

Vstupenky do klášteru Suceviţa

Vstupenky do klášteru Moldoviţa

8.den, 11.7.2005, Moisei

Dostáváme snídani, batohy necháváme u našich hostitelů a jdeme po dlouhé době na lehký výlet bez batohů. Vyškrábem se na malý kopec a spatříme dva autobusy, jak se proplétají úzkými uličkami Moisei. Usoudili jsme, že jedou od monastýru. Cestou potkáváme spoustu lidí v krojích, máme štěstí, v monastýru bude mše. Vítá nás obrovská vyřezávaná dřevená brána, za zdmi už mše začala, je zde mnoho lidí. V areálu je kromě poměrně velkého kostela i jeden starý, dřevěný ze 17. století. Bohoslužba je zajímavá, lidi v krojích, zvláště pak děti a babičky jsou přímo kouzelné… Strávíme zde asi 1,5 hodiny, děláme spoustu fotek. Vracíme se zpátky, a po našem příchodu začíná domácí pán připravovat oběd. Tentokrát je to čevabčiči (rumunsky se to řekne micî). Po obědě se loučíme a zveme naše hostitele na návštěvu k nám, vyměnili jsme si adresy. Kolem třetí hodiny pokračujeme do Vişeu de Sus, asi polovinu cesty pěšky, zbytek stopem. Informační kancelář je zde zavřená, jdeme se podívat na místo odjezdu železnice. Ta má podle průvodce odjíždět brzy ráno. U brány lesní společnosti nás odchytává starý dědek a říká že má pro nás dobré ubytování. Ubytování není nic moc a je drahé (10,-— € na osobu/noc). Podaří se nám to usmlouvat na polovinu (dohromady 600 000,— ROL za jednu noc), nutné jsou však dvě noci. Jdeme se zeptat na odjezd vlaku, dozvěděli jsme se že zde existují dvě možnosti. Jedna je turistická jízda a druhá je jízda s dřevorubci. Pochopitelně chceme jet raději s místními než s autobusovým zájezdem Němců.

9.den, 12.7.2004, Vişeu de Sus

Ráno se dozvídáme od slečny co prodává jízdenky, že není možné jet přímo s dřevorubci, pouze turistickou jízdu. Znechucení si tedy kupujeme jízdenky (á 5 EURO) a čekáme na odjezd vlaku v 9.30. Postupně se zde sejde asi 20 turistů z různých koutů Evropy (Francouzi, Němci, Italové,…). Vlak dorazil na nástupiště s mírným zpožděním. Byla to úzkorozchodná parní lokomotiva, za ní byl připojený nákladní vagón, dva kryté a dva otevřené vozy. Po 150 metrech ovšem vlak zastavuje a do vlaku přistupují dřevorubci. Táhnou s sebou pytle plné chleba a tašky plné chlastu. Zaplní celý vlak. Poté ještě několikrát zastavujeme a vždy se připojí nějaký vagón, přihazují batožiny, nakládá se seno (tato zastávka byla nejdelší, trvala cca 30 minut), popojíždí se pořád dopředu a dozadu. Po cca hodině jízdy následuje 15ti minutové doplnění vody z místního potoka. Mašinka je totiž stará, neudržovaná, všude z ní teče voda jako z cedníku. Takový malý vodotrysk. Cestou potkáváme drezíny pohraničníků apod. Do horní stanice Faina dorazíme po čtyřech hodinách jízdy (cca 30km, hmmm…). Vaříme si oběd, mezitím probíhá oprava podvozku u jednoho vagónu, stačí na to dvě ocelové tyče, hever a kladivo. Cestou se nám podařilo asi třikrát vykolejit, místní jsou na to zvyklí a během 5ti minut je vláček zpět na kolejích a jede se dál. V jedné zastávce připojujeme vagón s bulozerem. Ten je ovšem až moc široký na místní úzkou trať a jedním místem ve skalách prostě neprojede. Nic se neděje, protlačit velký buldozér malou dírou není problém, trochu se jen na vagóně stočil. Po projetí kritického úseku sedá do buldozéru jeden dřevorubec, startuje a popojíždí buldozerem na vagóně tak dlouho, než ho srovná. Jedeme asi 10 minut, ozve se rána, pouze stihnu zahlédnout jak buldozer padá. Nevešli jsme se na most, buldozer spadl z vagónu a zůstal pod mostem. Naštěstí se nic nestalo, zůstal stát na pásech. Do buldozeru sedá opět dřevorubec a jede s ním přes potok do nejbližší stanice. Vykolejil pochopitelně i vagón, na kterém buldozér ležel a jak jel vykolejený po pražcích přes most, tak je posrážel k sobě. Takže je teď pět pražců u sebe, dva metry nic a zase pár pražců, díra….. Dřevorubci práci strojvedoucího dirigují pískáním na píšťalky, vlak se pohne, ozve se šílený pískot asi pěti píšťalek. Tuto signalizaci jsme nepochopili. V nejbližší stanici nakládáme buldozer zpět na vagón a už bez nějakých výraznějších problémů dojíždíme se čtyřhodinovým zpožděním do výchozí stanice. Večeříme a jdeme spát.

Jízdenka na dřevorubeckou železnici ve Vişeu de Sus

10.den, 13.7.2004, Săpînţa - Ocna Şugatag

Ráno se probouzíme ve Vişeu de Sus, jdeme nakonec vesnice a snažíme se stopovat do Sighetu Marmaţieti. Zastavuje nám jen autobus, který jede pouze do Vişeu de Jos. Necháváme se svést k nádraží, zjišťujeme však, že nám před chvílí vlak ujel a další jede za 2 hodiny. Jdeme se poohlédnout po autobusu, popř. stopu. Bere nás chlápek, který jede přes Sigheţ do Baia Mare. Za chvíli vystupujeme v centru Sigheţu, ukazuje nám směr na Săpînţu. Za cestu si vzal 100 000,— ROL. Jdeme na konec města a snažíme se stopovat. Po dvou hodinách nás konečně bere auto do Săpînţy. Prohlížíme si veselý hřbitov. Na vyřezávaných náhrobcích je znázorněno co nebožtík v životě dělal, popř. jak zemřel a doplněna je i veselá básnička (bohužel v rumunštině…). Kupujeme si chleba a v autobusové zastávce si dáváme malou svačinku. Kolem projíždí mladý italský pár (kolegové ze včerejšího vlaku) a berou nás autem kousek za Sigheţ směrem na Baia Mare. Zde po 20 minutách chytáme stop do solných lázní Ocna Şugatag. Poměrně rychle jsme našli ubytování v nových dřevěných domcích hned naproti bazénům. Cena za osobu je 175 000,— ROL. Paní domácí je velice milá, mluví trochu anglicky. Dozvídáme se, že se do bazénů od 17.00 neplatí vstupné, takže se jdeme ještě večer okoupat. Venku je docela chladno, voda je však mírně teplá a hlavně „samoplavací“. Koncentrace soli je obrovská. Soutěžíme, kdo se v bazénu cca 1.70m hlubokém dotkne špičkou země. Tělo zde samo zaujímá polohu vleže na hladině. Asi po půl hodinové koupeli (všechno nás už kouše….) vylézáme z bazénu, smýváme sůl a jdeme do chatky. Tady ještě jednou pořádně smýváme sůl ve sprše.

Vstupenka na veselý hřbitov v Săpînte

11.den, 14.7.2004, Ocna Şugatag - Oradea - Baile Felix

Druhý den ráno po snídani nás paní domácí vede do vnitřního bazénu. Vstupné zde je 50 000,— ROL na osobu, voda je však krásně teplá. Martina nechtějí pustit do bazénu, že je ještě malý, paní domácí zasahuje a vše domlouvá. Bazény jsou zvlášť pro muže a pro ženy, koupe se bez plavek. Voda je opravdu teplá, přichází sestřička a všichni cvičíme ve vodě. Spolu s námi zde je asi 20 většinou postarších Rumunů. Po hodinové koupeli splachujeme sůl ve sprše, balíme věci a odebíráme se kolem poledne na cestu. Vracíme se asi 6 kilometrů do vesnice Fereşti (napůl stopem). Tady chytáme stopa až do Baia Mare. Bere nás starší pár v ladovce, mají už jednu stopařku a plný kufr. Naše batohy se zde ještě vlezou, drží je provazy. Při jízdě z kopce vypíná motor. Za jízdu chtěl 200 000,— ROL. Přijíždíme do Baia Mare kolem 13.30, na autobusovém nádraží zjišťujeme, že autobus do Oradei jede ve 14.00. Jdeme si nakoupit do supermarketu hned u nádraží. Cesta trvala asi 4 hodiny, stála dohromady 450 000,— ROL. Místy byla silnice samá díra, mikrobus se jim snažil vyhýbat. V Oradei prší, ptáme se naproti vlakového nádraží na tramvaj, která nás doveze na druhou stranu města směrem na Baile Felix. Tady chytáme autobus a za 15 minut jsme na místě. Hledáme kemp, ale ten je škaredý, přímo odporný (staré parkoviště, víc asfaltu než trávy…). Procházíme tedy celými lázněmi a nacházíme ubytování v dřevěných chatkách téměř na konci vesnice. Cena pokoje zde byla 400 000,— ROL, budeme zde spát dvě noci. Jdeme se podívat do centra a k bazénům, opět využíváme možnosti navštívit bazény večer zdarma. Voda je příjemně teplá, ale není „samoplavací“. Vesnicí protéká termální potok. Vaříme si večeři a jdeme spát.

12.den, 15.7.2004, Baile Felix

Vstáváme v 9 hodin, snídáme a jdeme se koupat. Vstupné je 40 000,— ROL pro dospělou osobu a 30 000,— ROL pro dítě. V bazéně je poměrně málo lidí, trávíme zde celý den ponořeni do teplé vody. Opouštíme bazén kolem 17.00. Jdeme se podívat na termální leknín, který zde roste (druhá lokalita jeho výskytu je pouze v deltě Nilu). Je to krásná podívaná. Nakupujeme si jídlo, vaříme večeři a jdeme spát.

Vstupenka do lázní Ocna Sugatag

Jízdenka na autobus

13.den, 16.7.2004, Baile Felix - Oradea

Vstáváme, balíme věci. V klidu se odebíráme směrem na Oradeu, jedeme autobusem, v Oradei tramvají do centra. Zde trávíme zbytek času v parku, vaříme si zde oběd, odháníme žebrající děti a cigánky, v obchodě utrácíme poslední peníze a jdeme čekat na zpáteční autobus. Balíme věci do autobusu, kolem 19.00 odjíždíme z Oradei. Celníci nás na rumunské hranici poměrně dlouho drží, zbytek cesty však uběhne překvapivě rychle a kolem 7.00 jsme zpět v Olomouci.

Jízdenka na tramvaj v Oradei

Doprava ČR – Rumunsko

Do Rumunska jsme jeli s cestovní agenturou Jenda, jedna cesta stojí 800,— Kč. Je dobré si vybrat a zamluvit termín v předstihu.

Doprava v Rumunsku

Vlaky:
V Rumunsku jsou tři základní typy vlaků:
personal – bez příplatku, strašně pomalý, pouze na krátké vzdálenosti, ale setkávání s domorodci stojí vždy za to.
accelerat – je povinná místenka. Není tolik zastávek, cestovní rychlost moc vysoká není. Nejvyužívanější typ vlaku v Rumunsku. Ať jede jakýkoliv počet lidí, všichni dostanou místenku do stejného kupé. Hledáte-li své rezervované místo a někdo už tam sedí, nezoufejte a sedněte si na jinam. Dělají to tak všichni.
rapid – povinná místenka, už poměrně drahý příplatek. Rychlost nemůžeme posoudit, rapidem jsme nejeli. Jízdenky na accelerat a rapid se začínají prodávat hodinu před odjezdem vlaku. Na každý směr vlaku je na nádraží vyhrazeno jedno okénko, které ovšem není nijak označeno. Mohou vznikat dlouhé fronty, kupujte si jízdenky včas!!!
Autobusy:
Jízdní řády nejsou nikde vyvěšeny, zastávky nejsou označeny. Na nejbližší zastávku a autobus je nejlepší se ptát místních lidí. Jen oni vědí, kdy autobus jede. Překvapivě jsme s tímto neměli problémy, státní linky perfektně doplňují soukromní dopravci s mikrobusy pro cca 15 cestujících. Cenově je autobusová doprava v podobné výši jako vlaková (tzn. levnější než u nás)
Autostop:
Za stop se v Rumunsku platí. Je dost možné, že od Vás jako od turistů nikdo nebude nic chtít, jindy si o peníze přímo řeknou. Při cestách na krátkou vzdálenost jsme neplatili nikdy, při delších cestách téměř vždy.
Tramvaj:
Tu jsme využili pouze v Oradei. Tramvaje jsou stejné, jako některé starší typy u nás, cena jízdenky je cca 7 000,— ROL
Koňský povoz:
Doporučujeme pouze na krátké vzdálenosti, je to pomalé a drncá to.

Ubytování:

Na horách se dá spát kdekoliv, není to zakázáno. Ceny ubytování v soukromí se pohybují od 400 000 do 600 000,— ROL za třílůžkový pokoj (dvoulůžkový o něco levněji). Ubytování se dá sehnat úplně všude, zvláště v oblasti klášterů je cedule skoro na každém domě. Teplá voda teče obvykle večer, je dobré si zjistit kdy. Ohřev vody se provádí rozděláním ohně přímo pod bojlerem, ohřátí vody trvá asi 1 hodinu - jednou jsme si museli pod kotlem zatopit sami, tak to víme...

Vstupné do klášterů

Ceny vstupného se pohybují v rozmezí 40 000,— ROL – 60 000,— ROL za osobu. Vstupné je zde nižší než u nás.

Potraviny

Ceny potravin jsou nižší nebo na stejné výši jako u nás. Malé obchody jsou v každé obci, většinou je jich i více. Dá se nich koupit téměř vše potřebné a navíc jsou skoro pořád otevřené. Dají se koupit paštiky, salámy, sýry, marmelády, čerstvé pečivo. Ve větších městech jsou i supermarkety. Levné je pečivo, nanuky, ovoce. Pivo je dražší než u nás a vcelku dobré.

Orientační ceny:

Chléb	10—20 000,— ROL
Nanuky	6—15 000,— ROL
Pivo	15—30 000,— ROL

Pastevci a jejich psi

Nesetkali jsme se s agresivními psy, pro jistotu jsme měli v ruce teleskopické hůlky a v kapsách připravené kameny. Nebyly však za celou dobu použity. Pastevci po Vás budou chtít cigarety, popř. něco malého k jídlu.

Literatura, mapy

Jako hlavního průvodce jsme používali Rumunsko od Rough Guides. Dále jsme při plánování použili Rumunské a Bulharské hory z nakladatelství Olympia. Jako hlavní přehlednou mapu jsme používali silniční mapu Transylvánie. Mapy pohoří je poměrně těžké sehnat, měli jsme stažené z internetu a vytisknuté dva typy map Rodny a jednu mapu oblasti malovaných klášterů. Na internetu se dají stáhnout mapy téměř všech rumunských pohoří. Další informace jsme čerpali na internetu z různých cestopisů, kterých se dá najít mnoho. Jezdí sem dost lidí, nejnavštěvovanější hory jsou Fagaras, Retezaţ,… u některých cestopisů jsou i přímo ke stažení mapy pohoří. Možná že se Vám podaří sehnat i mapy originální. Mapy nejsou vždy nejlepší, většinou jsou staré a nepřesné, rozhodně jsou ale lepší než schémata v průvodcích. Dlouho jsme sháněli nějakou malou rumunskou konverzaci a sehnali jsme pouze Evropského tlumočníka II – Střední a východní Evropa z nakl. INFOA. Jsou zde pouze základní fráze, navíc většinou z prostředí hotelu, restaurace a pod., ale je to lepší než nic.

Komunikace

Rumunština je podobná italštině, pokud aspoň trochu mluvíte italsky, tak se celkem snadno domluvíte. s mladšími lidmi se dá mluvit anglicky, němčina se moc nechytala. Perfektně se osvědčilo mít po ruce papír a tužku.

Lidé

Rumuni jsou pohostinní, nesnaží se na Vás vytřískat co nevíce peněz. Pokud máte štěstí tak vás ubytují a pozvou Vás na oběd. Při kratších vzdálenostech po Vás také nebudou chtít peníze za stop. Že jste na Balkáně poznáte podle nepořádku všude kolem, podle rozbitých chodníků a cest (skoro jako u nás :-) ).

Turisté

Pokud potkáte někoho na horách, je to s velkou pravděpodobností Čech nebo Polák. U malovaných klášterů apod. to bude pravděpodobně Němec, Francouz, Ital nebo Holanďan. Němci zde jezdí s autobusovými zájezdy, Italové a Francouzi dost často vlastním autem a Holanďani s obytným autem.

Cestování vlastním autem

Pokud nejdete na několik dní na hory a nebudete nuceni nechat auto několik dní zaparkované bez dozoru, je cesta vlastním automobilem velice vhodná. Bavili jsme se s párem mladých Italů, kteří si takhle vyjeli na 14 dní jen s malým batůžkem. Ceny benzínu jsou zde na stejné úrovni jako u nás.

Náklady na cestu pro tři osoby

Jízdenka do Rumunska	4500,— Kč
Utracené peníze	7735,— Kč
Pojištění	675,— Kč
Plan do vařiče	200,— Kč
Ponožky	450,— Kč (3 páry)
Lékárna	230,— Kč (Endiaron, Fenistil, Celaskon, náplasti, živočišné uhlí)
Rezervní baterky do foťáku	130,— Kč
Jídlo kupované doma (sušená strava)	600,— Kč
Drogerie	130,— Kč (krém na opalování, repelent)
Celkem	cca 15 000,— Kč

Vzhledem k tomu, že jsme většinu nocí spali v ubytovnách a v soukromí, nebyla tato cena moc vysoká. Doprava v Rumunsku je poměrně levná, ceny vstupného nízké. Ceny za ubytování jsou přijatelné, hojně jsme toho využívali.

Informace na internetu

Rumunské dráhy - vyhledávání spojení, ceny
Dřevorubecká železnice - stránky dřevorubecké železnice
mapový server - mapový server se spoustou map
CA Jenda - autobusová doprava do Rumunska a zpět
Seznam.cz - sekce Rumunsko
Orbion.cz - informace o Rumunsku, zajímavé odkazy

Autor: Roman

Vloženo: 23.12.2008

Upraveno: 6.1.2009