Z betonování podlahy v přízemí jsem měl strach již od začátku stavby. Nyní je to již za námi a nebylo to tak strašné jak se zprvu zdálo.
Naše betonová deska je silná 90 mm, leží na 100 mm podlahového polystyrénu, je armovaná KARI sítí (6/100) při spodním a horním povrchu, přibližně ve středu desky je nataženo potrubí podlahového vytápění, celá je bez dilatačních spar to vše při celkové ploše 50 m2. Deska tak plní několik úloh, které se pokusím rozvést.
Z důvodu eliminace tepelných mostů je v podlaze celoplošně položeno 100 mm polystyrénu. V přízemí se ale nachází akumulační příčka z vápenopískových cihel, hmotnost příčky tak bylo třeba roznést. Z tohoto důvodu byla navržena železobetonová deska a nepoužili jsme anhydrit. Pod samotnou příčkou je KARI síť zdvojená. Další lokální zátížení od akumulační nádoby bude třeba roznést v technické místnosti. Zde byla také zahuštěna výztuž (viz minulý článek).
Mnohé dřevostavby mají malou možnost akumulace tepla. Je to dáno použitím lehkých materiálů (dřevo, izolace) oproti klasické stavbě (beton, cihly). Akumulace jednotlivých konstrukcí závisí na jejich hmotnosti a měrné tepelné kapacitě, která je dána použitým materiálem.
Malá akumulace je výborná při vytápění. Začnete topit a okamžitě se začne zvyšovat teplota v místnosti. Pokud používáte zdroj tepla, který se dobře reguluje (teplovzdušné vytápění, elektrické přímotopy a pod.) je malá akumulace přínosem. Jakmile přestanete topit, klesne poměrně rychle teplota místností. Díky tomuto poklesu teploty se sníží tepelné ztráty objektu (je však nutno dodržovat určitou teplotu, aby nedocházelo ke kondenzaci vlhkosti na nejchladnějších površích).
Pokud je akumulace domu velká, trvá delší dobu než se projeví spuštění kotle na teplotě v místnosti. Naopak po vypnutí kotle má pokojová teplota jistou setrvačnost. Toto chování je výhodné, pokud používáte výkonný zdroj tepla se špatnou možností regulace (krbová kamna, kotel na tuhá paliva a pod.).
Když začne svítit slunce, tak se v domě s malou akumulací rychle zvyšuje teplota místností. Až do té míry že je nepříjemná a vy jste nuceni teplotu snížit - typicky větráním. Zde však přicházíte o energii, která by se vám mohla hodit až slunce zapadne. Dům s malou akumulací rychle vychladne a vy musíte začít topit. Zde mají domy s větší akumulací výhodu. My jsme se vydali střední cestou, naše konstrukce je lehká (obvodové stěny mají malou akumulaci), ale uvnitř domu jsou speciálně navržené těžké akumulační hmoty - betonová podlaha v přízemí (hmotnost cca 10 t), vápenopísková příčka v přízemí (cca 3,5 t), štěrkový zásyp v podlaze podkroví (cca 3 t) a sádrokartonové opláštění obvodových stěn a příček (použity dvě vrstvy SDK, cca 5,5 t).
Pro akumulační plochy je specifické to, že dokáží zmírnit rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší teplotou v místnosti. Při solárních ziscích teplota v místnosti stoupá pomaleji a udrží se i po západu slunce. Hodně také záleží na tom, jak je akumulační plocha oddělena od vnitřního prostoru. V ideálním případě na sebe tyto hmoty přímo navazují (v našem případě zděná příčka a sádrokartonové opláštění), tyto konstrukce ihned přijímají přebytečné teplo a poměrně brzy ho vracejí zpět. Pokud jsou akumulační plochy odděleny nějakým materiálem (v našem případě je betonová podlaha oddělena podlahovou krytinou) tak se sníží její akumulační schopnosti a posune doba zpětného vyzařování. Pokud je konstrukce obalena silnější vrstvou izolace, tak se její akumulační potenciál snižuje (v našem případě je štěrk v podlaze oddělen ze spodní strany OSB deskou a sádrokartonem, z horní strany OSB deskou, kročejovou izolací a podlahovou krytinou). Takové konstrukce poté slouží spíše jako setrvačníky než aby byly schopny zachytit okamžité přebytky tepla.
Z výše uvedeného vyplývá, že akumulační plochy jsou dobré pro využití špatně regulovatelných (či spíše neregulovatelných) zdrojů tepla. Může to být teplo od žehličky, pečící trouby či krbu ale hlavně od slunečního záření. Na druhou stranu příliž velká akumulace znamená pomalý náběh teploty, zvláště pokud je výkon otopné soustavy nízký. Tato situace je typická právě pro pasivní domy, kdy výkon teplovzdušného vytápění odpovídá tepelným ztrátám objektu, ale už nezbývá žádná rezerva pro ohřívání akumulačních hmot.
Malá akumulace dřevostaveb je kritizována hlavně z důvodu vysokého a rychlého nárustu teploty v letním období. Při použití akumulačních ploch se tento nárůst teploty zpomalí a nebude dosaženo tak vysoké teploty v interiéru. Ještě účinější ochrana proti přehřívání místností v letním období je však venkovní zastínění.
V podlaze jsou provedeny rozvody podlahového topení. Položeny byly celkem 3 okruhy (obývací pokoj dl. 75 m, kuchyně a schodišťový prostor 56 m, zádveří a WC 20 m), použita byla AL-PEX trubka tl. 18 mm v rozteči 300 mm. V okolí obvodových stěn jsou první 4 řady zahuštěny na rozteč 150 mm. Orientační tepelný výkon takové podlahy je cca 45W/m2 při střední teplotě otopné vody 30°C, což je více než se pohybují tepelné ztráty místností (cca 25W/m2). Podlahové topení odebírá teplo přímo z akumulačního zásobníku. Vzhledem k velké tloušťce betonové podlahy bude náběh pozvolný. Podlahové topení jsme zvolili jako druhý otopný systém, hlavním otopným systémem je teplovzdušné vytápění které je nadimenzováno na tepelné ztráty budovy. Podlahové topení je použito jako pojistka pro případné větší tepelné ztráty (časem třeba horší těsnost oken a pod.), pro snížení potřeby vše vytápět teplovzdušně (je potřeba větší objem vzduchu a s tím souvisí větší hluk od vzduchotechniky) a také využití nižší teploty otopné vody (vzduchotechnika odebírá vodu teplou 50°C, podlahovka kolem 30°C - díky tomu je možné využívat alternativní systémy vytápění s vyšší účinností).
Celkové množství betonu v podlaze je 4,5 m3. Vzhledem k poměrně velkému množství betonu jsme objednali domíchávač z betonárny. Celkem jsme byli připraveni čtyři (já, Katka, Martin a brácha) a z půjčovny jsme měli vypůjčený rotační laser a vibrační lať dl. 2 m. Dále jsme měli připravené dřevěné korýtko pro jednodušší roztažení betonu v podlaze. Přístup je možný pouze vchodovými a terasovými dveřmi, při použití korýtek z domíchávače a našeho korýtka jsme se dostali do vzdálenosti cca 3 m od dveří. Zbytek jsme již museli roztáhnout pomocí lopaty. Složení a roztažení betonu po celé ploše zabralo cca 1 hodinu a byla to opravdu makačka pro všechny. Poté jsme nastartovali vibrační lištu a povrch jsme zatím pouze přibližně srovnali. Celou plochu jsme procházeli a v rastru cca 1x1 m jsme měřili výšku rotačním laserem. Hráběmi jsme srovnali nerovnosti a celou podlahu jsme ještě jednou přejeli vibrační lištou. Rohy místností a okolí výustek vzduchotechniky jsme museli urovnat ručně. Tento postup se osvědčil, rotačním laserem se rychle měří (a stačí na to 1 osoba), vibrační lišta povrch krásně urovná. Nerovnosti vznikají pouze po stranách lišty a v místě odkud se začalo srovnávat. Tyto místa jsem dohladil ručně a poté jsem zahladil i své stopy. Vše jsme zvládli za přibližně 4 hodiny. Vzhledem k neustálému vytížení všech osob nemáme z průběhu betonování žádné fotografie. Množství betonu nám také vyšlo téměř neuvěřitelně, přebytek tvořil pouze 1 kbelík!
Druhý den se již na podlahu dalo vstoupit, takže jsme povrch pokropili vodou a celý zakryli fólií, aby se snížil odpar z betonu. Aby beton nevysychal příliž rychle měli jsme i zatemněná okna. Beton jsme takto nechali týden zakrytý.
Lokální nerovnosti jsme další týden srovnali bruskou na beton (opět z půjčovny). Pro kontrolu jsme výšky ještě zkontrolovali nivelákem. Před pokládkou podlahy bude povrch ještě srovnán samonivelační stěrkou.
Na TZB-infu byly popisovány problémy se zvedáním rohů betonové desky. Doufám, že nás tento problém také nečeká. Po pročtení diskuze jsem dospěl k názoru, že zvedání může být způsobeno kombinací několika příčin: malá tloušťka desky, brzké zatopení podlahou (i 30 dní může být málo), použití jedné vrstvy KARI sítě mimo střed desky, potrubí podlahového topení mimo střed desky, použití domácího betonu (velké množství prachových částic v kamenivu způsobí větší smrštění betonu, velké množství cementu způsobí totéž), rychlé vyschnutí povrchu betonu (proto jsme desku druhý den zakryli fólií). Snad nebudeme mít podobné problémy.
| Autor: Roman | Vloženo: 25.5.2010 | Upraveno: 25.5.2010 |