Kratší podzimní dovolená, tentokráte strávená na kole v naší zemi. Vybrali jsme si část trasy EuroVelo č. 13, která je vedena podél bývalé železné opony. Projeli úsek od Františkových Lázní do Břeclavi. Vytyčené trasy jsme se však příliš nedrželi.
Do Františkových Lázní jsme se přesunuli vlakem. Využili jsme ranní přímý spoj SC512 Pendolino, do kterého jsme měli dopředu koupené jízdenky a rezervovaná místa pro kola. Ve vlaku se nacházely čtyři háky na kola a v navazujícím voze čtyři místa na sezení. Brašny jsme umístili pod naše zavěšená kola, kola i brašny jsme měli pod dohledem. Takže přeprava byla bezproblémová a po poledni jsme byli ve Františkových Lázní.
Městem jsme pomalu projeli a vydali jsme se směr Cheb přes Komorní Hůrku (cyklotrasa č. 23), v Chebu jsme trochu bloudili po uličkách v centru, ale nakonec jsme našli další pokračování a po modré tur. značce jsme opustili město. Po trase č. 36 a 2129 jsme dojeli do Doubravy, kde jsme se jeli podívat na hrázděné domy. Přes obec Mýtina jsme se dostali na hřeben nad obcí a poté jsme již pokračovali po trase č. 361 do Vysoké, kde se nachází pěkně upravená zřícenina kostela. Naším cílem byl turistický přístřešek u rozcestí Janovského pramen poblíž státních hranic.
Stan jsme postavili poblíž přístřešku, vodu jsme brali z místního pramene, kola byla před případným deštěm skryta pod přístřeškem.
Dnes to bylo po ranních 30 km na vlak odpoledních 41 km.
Ráno jsme opustili naše nocoviště po trase č. 36, po které jsme projeli přes Chodovskou Huť, Broumov a Žďár do Halží, kde jsme odbočili na trasu č. 2169 vedoucí k hranicím k rozcestí býv. Pavlův Studenec, dále jsme pokračovali po trase č. 2170 přes býv. Pavlovu huť, býv. Zlatý Potok, Huťský rybník do Staré Knížecí Huti. Po trase č. 2138 a 2238 jsme poté dojeli do Rozvadova. Bylo již krátce po obědě, chtěli jsme si dát něco k jídlu, ale Rozvadov nás dost zklamal. Na rozumnou restauraci jsme nenarazili, zato kasin tu mají několik. Vzali jsme zavděk alespoň místním supermarketem, navíc začalo pršet, takže jsme se schovali na chvíli pod střechu.
Naše další pokračování vedlo po trase č. 2238 a poté č. 36 přes zámeček Diana k hraničnímu přechodu Železná. Opět se rozpršelo, tentokrát daleko intenzivněji. Na chvíli jsme se museli schovat pod husté stromy a poté jsme začali za Železnou Hutí stoupat k bývalé osadě Pleš. Výjezd byl dost náročný, ale určitě stál za to. V místní restauraci jsme si konečně dali něco dobrého k jídlu a po krátké přestávce a částečném usušení věcí jsme se vydali na sjezd do vesnice Rybník, stále po trase č. 36 přes býv. osadu Václav.
Ve vesnici Rybník jsme opustili cyklotrasu vedoucí převážně po horších úzkých cestičkách a jeli jsme kousek po normální silnici přes vesnice Závist a býv. Lískovec na plochý hřeben nad vesnicí Novosedly, kde jsme si postavili na louce stan.
Dnes jsme projížděli přes CHKO Český Les, terén byl dost náročný, plný výjezdů a sjezdů. Navíc nám dnes nepřálo počasí, několikrát jsme v průběhu dne zmokli. Projevila se také nedostatečná příprava před cestou, začaly se ozývat obržďené brzdové špalky. Pro další dny byl tak stanoven cíl sehnat nové. Pláště už také nevypadaly nejlépe, nicméně zatím se neprojevovaly nějakými defekty.
Dnes jsme najeli 95 km a podle GPS jsme nastoupali nějakých 1800 m. Jezdili jsme po poměrně úzkých lesních cestách s horší kvalitou povrchu, takže i toto trochu zvýšilo obtížnost.
Počasí se zlepšilo, ale ráno bylo dost zima. Vyrazili jsme směr německý Waldmünchen, od hraničního přechodu Lísková je zde pěkná cyklostezka podél hlavní cesty. Z Waldmünchenu jsme pokračovali po silnici na Furth im Wald, v cestě stál přejezd přes hřeben s vesnicí Althütte. Ve sjezdu do Furth im Waldu jsme opět promrzli. Snažili jsme se najít cykloobchod, ale i v tomto relativně velkém městečku žádný není. V informačním centru nás navedli na nejbližší cykloobchod v asi 4 km vzdálené vesnici Eschlkam. Obchod jsme našli byl kousek od cyklostezky po které jsme přijeli. Naštěstí bylo otevřeno a brzdové špalky taky měli. Takže jsme nakoupili a přibrali jsme pro jistotu i lepení (což se ukázalo jako dost prozíravé).
Vyrazili jsme směr hraniční přechod Všeruby, podél hlavní silnice je vedena téměř celou dobu cyklostezka. Těsně před hranicí jsme odbočili vpravo a vzali jsme to po německé straně přes vesnici Hofberg na malý hraniční přechod Fleky.
Při průjezdu Německem byl dost vidět rozdíl v hospodaření na naší a německé straně. Zatímco u nás byla spousta polí zarostlá, zemědělská družstva opuštěná, tak na německé straně byly rodinné farmy v provozu, vybavené novými stroji, všudě vůně čerstvého hnoje, pole krásně čistá a lesy taky.
Hraniční přechod Fleky je jako z pohádky Tři veteráni. Velice pěkné místo. Z osady Fleky jsme jeli k hraničnímu přechodu Svatá Kateřina po trase č. 2055. Napřed jsme sjeli k potoku, abychom si to opět pěkně vyšlápli nahoru. Po hlavní cestě jsme opět přejeli do Německa, protože podle map zde byla vedená trasa EV13 přes vesnice Geleitsbach a Anglmühle. Terén to byl dost náročný, pořád nahodu a dolů. Nicméně jsme se probojovali až k dalšímu pěknému hraničnímu přechodu Zadní Chalupy. Tady jsme si dali delší pauzu spojenou se sušením stanu, svačinou a koupelí v místním potoku.
Ráno jsme opustili Český Les a nyní jsme již dojeli na Šumavu. Od hraničního přechodu nás čekal celkem nekonečný výjezd po trase č. 2055 až po rozcestí Lomnice, odtud cesta již klesala přes rozcestí Stateček a dále k Černému jezeru. Odsud je to jen kousek k sedlu Špičák. Nás však čeká ještě velká část naší cesty, chceme dojet až na nocoviště Hůrka.
Na Špičáku jsme si dali kafe a vyrazili do Železné Rudy. Ztratili jsme dost výškových metrů, které jsme si v zápětí opět vyšlápli přes po trase č. 2113 až k rozcestí Pod Polomem. Odsud to již bylo na nocoviště Hůrka naštěstí jen z kopce dolů.
Pro vodu jsme si museli zajet k nejbližšímu potoku směrem k jezeru Laka. Bližší zdroj jsme v okolí nenašli. Večer jsem se pustil do výměny nově nakoupených brzdových špalků, výměnu jsem prováděl až do tmy.
Dnešní den byl nejnáročnější z celé naší trasy. Ujeli jsme 94 km a podle GPS jsme nastoupali nějakých 2400 m.
Ráno jsme opět promrzli při sjezdu z Hůrky do údolí k Prášilům po trase č. 2119. Podél Prášilského potoka je již vedená cyklostezka č. 33, převážně mimo komunikaci. Do Prášil jsme nezajížděli, ale pokračovali jsme dále po trase č. 33 až k rozcestí Mechov, kde jsme odbočili na trasu č. 2114 vedoucí podél Vchynickotetovského plavebního kanálu. Po této trase jsme dojeli přes Antýgl až k hradlovému mostu Rechle a poté jsme jeli již po silnici do Modravy.
Na Modravě jsme si dali oběd a pokračovali po trase č. 33 přes Filipovu Huť do Kvildy, kde jsme odbočili na trasu č. 331 vedoucí na Bučinu. Opět jsme stoupali, ale tentokrát to šlo docela dobře.
Z Bučiny jsme sjeli na Knížecí Pláně a pokračovali po trase č. 1023 do Strážného. Byl to krásný, dlouhý sjezd vedoucí převážně po nově položeném asfaltu, takže tat část dobře ubíhala a za chvíli jsme byli ve Strážném u hlavní silnice. Podél hlavní cesty jsme dojeli na Hliniště a poté po trase č. 1025 do vesnice České Žleby a dále do Stožce. Naším dnešním cílem bylo nocoviště v Novém Údolí, kam jsme to již neměli daleko. Po trase č. 1024 vedoucí souběžně s železniční tratí jsme tam byli za chvíli.
Dnešní trasa byla kratší, v cíli jsme byli poměrně brzy. Volné odpoledne a večer jsme strávili v prostoru nádraží v Novém Údolí, kde je malý sympatický obchod. Pramen v blízkosti obchodu byl však letos suchý, přitom minulý rok byl hodně silný. Naštěstí nám vodu doplnili v obchodě z jejich studny. Večer jsme se přesunuli na nouzové nocoviště.
Dnes jsme měli první defekt, sjeté pláště na Katčině zadním kole se bohužel projevily. Rovnou jsme pláště přehodili a ten v lepším stavu jsme dali dozadu.
Dnes to bylo 72 km a necelých 1400 nastoupaných metrů.
Opět se zhoršilo počasí a od rána slabě pršelo. Vyjeli jsme z nocoviště směrem k začátku Schwarzenberského kanálu (trasa č. 1023), podél kterého dnes pojedeme téměř celý den. Bylo škaredě a tak naše první přestávka byla v Jelení, kde jsme si dali polívku a teplý čaj. Cesta podél plavebního kanálu pěkně ubíhala, ale počasí bylo hrozné. Opustili jsme náš plán jet co nejdéle podél kanálu a poté přes Vítkův Kámen. Plavební kanál jsme opustili u Přední Zvonkové a sjeli jsme k Lipnu. Jeli jsme po trase č. 1033, ale to se neukázalo jako dobré řešení. Úsek v okolí Račína byl dost rozbitý a na pěknou cestu jsme najeli zase až u rozcestí Kyselov. Lépe bychom asi udělali kdybychom se drželi plavebního kanálu a poté do tohoto místa přijeli z rakouské strany. Po trase č. 1019 vedoucí podél Lipna se již jelo lépe a přes Frýdavu jsme dojeli do Přední Výtoně a po nové cyklostece jsme dojeli k hrázi vodní nádrže Lipno.
Od hráze jsme již po hlavní silnici dojeli do Vyššího Brodu, cestou jsme se zastavili na Čertově stěně. Vzhledem k dnešnímu počasí jsme se rozhodli se ubytovat v ubytovně Pod Hrází (vodácký kemp). Za dvě osoby na pokoji jsme platili 450 Kč. Na pokoji jsme okamžitě roztáhli všechno mokré, zapnuli topení a vyrazili do města.
Prošli jsme si klášter, zašli do cukrárny a poté ještě na večeři. Dnes jsme si to zasloužili. V dešti a zimě jsme ujeli 72 km.
Ráno jsme vyrazili po trase č. 34 přes Dolní Drkolnou do Horního Dvořiště. Cesta byla příšerná, pořád nahoru dolů po hrozné silnici. Tentokrát jsem měl defekt já a tentokrát jsem musel podlepit i plášť, protože v něm byla menší díra. Takže jsme měli další úkol, tentokrát sehnat nový plášť. V Horním Dvořišti jsme navíc špatně obdočili a dojeli jsme do Českého Heršláku. Kousek jsme se museli vrátit, vzhledm ke stavu našeho obutí jsme se rozhodli to neriskovat a rozhodli jsme se dnes pokračovat po normálních silnicích, alespoň než seženeme nový plášť. Naše trasa vedla přes Rybník, Dolní Dvořiště, Rychnov nad Malší, Malonty, Podhorskou Ves, Benešov nad Černou a Horní Stropnici do Nových Hradů, kde jsme se zastavili na oběd.
Po výborném obědě jsme vyrazili přes Nakolice a Vyšné do Českých Velenic, kde se nám v malém krámku podařilo sehnat nový plášť. Hned jsme ho vyměnili a přejeli do rakouského Gmündu.
Podél hranice jsme po silnici dojeli do Litschau a poté přes menší vesnice Reitsenthschlag, Leopoldsdorf a Reingers jsme přejeli přes malý přechod zpět do ČR. Jeli jsme po trase č. 1007B a hledali místo na spaní. To jsme našli na louce nad vesnicí Návary poblíž Starého Města pod Landštejnem.
Dnes to byl největší objem kilometrů, celkem 127 km, ale většinou jsme jeli po pěkných silnicích a nastoupali jsme kolem 2000 m.
Ráno jsme sjeli do Starého Města pod Landštejnem a vyrazili po silnici na Slavonice (trasa č. 32), před Slavonicemi jsme obdočili k pevnostnímu areálu a ten jsme si prohlédli. V lese u několika řopíků je opravdu pěkná expozice protipěchotních překážek. Ve Slavonicích jsme se stavili v cukrárně a pokračovali po trase č. 48 přes Slavětín, Písečné, Rancířov, Vratěnín a Uherčice do Šafova, kde jsme se byli podívat na židovský hřbitov.
Přejeli jsme do Rakouska a přes Langau a Riegersburg jsme dojeli do Hardeggu. Vyjeli jsme k hradu a poté sjeli k mostu přes řeku, abychom mohli zase vyjet nahoru a dojet do Čížova. Zde jsme si v hospodě u Švestků dali oběd a po krátkém odpočinku jsme vyrazili na Lukov a Podmolí. V Lukově jsme špatně odbočili, takže jsme si opět něco najeli navíc. Přes vinici Šobes jsme sjeli k řece, přejeli lávku a opět vystoupali nahoru a po trase č. 48 jsme přes Šatov dojeli do Chvaletic, kde jsme si našli místo na stan u boční silnice.
Dnes jsme najeli cca 95 km, část trasy (Čížov-Šobes) nám chybí v GPS záznamu.
Dnes nás čekal rovinatý dojezd do našeho cíle, do Břeclavi. Cestu jsme si naplánovali přes Slup, kde jsme se jeli podívat na vodní mlýn. Drželi jsme se trasy č. 48 a v Hevlíně jsme odbočili do Rakouska, kde jsme přes Laa an der Thaya, Wildendürbach a Pottenhofer dojeli do Mikulova.
Nezajížděli jsme do centra, ale vydali jsme se podél železniční tratě smerem na Valtice (trasa č. 41 a 411), kde jsou podél cyklostezky umístěny tabule dokumentující pokusy lidí o překonání železné opony. Z Valtic jsme již po silnici dojeli do Břeclavi na vlak. Ve 13 hodin jsme měli dnešních 80 km za sebou.
Dálková cyklotrasa Eurovelo č. 13 prochází celou Evropou a kopíruje bývalou linii železné opony. Trasa vede po našem území podél státní hranice s Německem a Rakouskem v úseku Aš-Břeclav. My jsme projeli část trasy v úseku Františkovy Lázně-Břeclav, nicméně jsme přesně nesledovali tuto trasu. Místy jsme jeli jinou, především snadnější trasou. EV13 je totiž místy vedena po úzkých silničkách se špatným povrchem s výraznými kopci. Kdybychom jeli celou dobu po trase EV13 potřebovali bychom navís ještě tak dva dny jízdy.
Horší je to s orientací. V mapách dost často nebývá trasa uvedena, popř. v různých mapách je značena v jiné poloze. Značení v terénu však nemusí odpovídat značení v mapě. Trasa se navíc občas dělí na různé varianty. Je v tom celkem zmatek. Hodila by se nějaká publikace, která by obsahovala dílčí mapové části, popisovala průjezdní místa a upozorňovala na zajímavosti na trase a přilehlém okolí.
Tak to jsme tentokrát hodně podcenili. Kvůli velkému pracovnímu shonu nebylo moc času na přípravu trasy a ani na přípravu kol. Na těch jsme sice dojížděli do práce a tak jsme si říkali, že ten týden s brašnama ty kola zvládnou. Takže kontrola brzdových špalků a plášťů proběhla až na trase. To jsme ale zjistili, že špalky jsou již úplně obržděné a pláště již byly také dost na hranici. Výměna a shánění náhradních dílů probíhala cestou a nebylo to nic snadného sháhět někde na Šumavě cykloobchod. Ponaučení pro příště - nepodcenit přípravu kola.
Jeli jsme na našich cestovních kolech s plášti 35-622 a pevnou vidlicí. Vzhledem k stezek po kterých je trasa vedena by to chtělo větší šířku pláště, řekněme takových 40-622 nebo 47-622. Větší šířka by přinesla při nižším tlaku pohodlnější jízdu s menším nebezpečím defektu. Pevná vidlice se nám pro tuto trasu jeví dostatečná.
Téměř všechny noci jsme strávili ve stanu. Nějaké místo na postavení stanu se vždy najde, při podrobnějším plánování se dá vytipovat několik míst vhodných pro přespání (různé turistické přístřešky, dřevěné rozhledny a pod.).
V NP Šumava jsme dvakrát spali na nouzových nocležišťích, které jsou k tomuto účelu připravena. Spaní mimo tato nocležiště je mimo tato místa v NP zakázána.
Jednou jsme spali na ubytovně ve Vyšším Brodě. Bylo to zejména z důvodu špatného počasí a navíc jsme potřebovali usušit mokré věci.
| Autor: Roman | Vloženo: 3.1.2016 | Upraveno: 3.1.2016 |