Výstup na Veľký Choč, vrchol s jedním z nejkrásnějších kruhových rozhledů na Slovensku. Cestou návštěva termálního přírodního jezírka v Kalamenech, hradu Likava a také trasa Kvačianskou a Prosieckou dolinou.
Vyrazili jsme poměrně brzy ráno autem z Frýdku-Místku a kolem sedmé hodiny jsme již byli v Ružomberoku. Zaparkovali jsme ve Valaské Dubové u Janošíkovy krčmy a vydali se po modré značce na Poľanu. Cesta vede po pohodlné cestičce lesem vzhůru. Za hodinku jsme již byli na pasece a dali jsme si svačinku. Šli jsme si prohlédnout Hotel Choč (ověření existence této salaše a její stav byl jedním z cílů výletu). Zrovna zde bydleli dva pastevci, takže jsme pouze nakoukli dovnitř a vyrazili na vrchol Veľkého Choče (1611 m.n.m.). Za další hodinku jsme již stáli na vrcholu a užívali si krásného rozhledu. Kruhový rozhled z tohoto vrcholu je naprosto jedinečný a řadí se k nejlepším na celém Slovensku. Po malé přestávce jsme se vydali stejnou cestou zpět k autu, potkáváme pár lidí, kteří vystupují nahoru a kolem půl jedné jsme zpět u Janošíkovy krčmy. Dáváme si bryndzové halušky a jedeme se podívat na hrad Likava. Ten leží severně od Ružomberoku a je poměrně velký, již dlouhou dobu zde probíhá rekonstrukce. Od místního průvodce se dozvídáme, že příští rok v jedné zrekonstruované části hradu bude otevřeno muzeum. Po prohlídce opět sedáme do auta a jedeme se podívat do Lúček na místní travertinový vodopád. Ten se nachází v samotném centru obce, což mu celkem ubírá na kráse. Ale i tak je to poměrně pěkný vodopád. Dalším naším cílem je najít přírodní termální jezírko v Kalamenech. Zprávy o jeho existenci se poměrně rychle šíří a je zde asi 30 lidí, velké zastoupení mají Češi a Poláci. Jezírko je cca 10 metrů dlouhé a 5 metrů široké, v jednom místě do něj přitéká termální voda, dno je štěrkové. Další cíl tohoto výletu byl splněn, jezírko jsme našli. Stan stavíme na louce kousek od jezírka, ve spodní části místní sjezdovky.
Autem dojíždíme do Liptovské Sielnice a necháváme ho na parkovišti u kostela. Autobusem dojíždíme k ústí Kvačianskej doliny. Poměrně široká cesta stoupá vzhůru a čím dál tím víc se vzdalujeme dnu soutězky. Ta je vidět pouze v několika místech, výhled jinak zastiňují stromy. Na konci doliny scházíme k Oblazům. Na tomto místě se nachází dva dřevěné mlýny, které se pár nadšených lidí snaží zrekonstruovat. Prohlížíme si stavení a pokračuje k vesnici Veľké Borové. Původně jsme chtěli jít přes vrchol Prosečné, nakonec se rozhodujeme pokračovat po modré značce. To se časem jeví jako velmi dobrý nápad, jdeme po cestičce mezi loukami a je tu krásný výhled na okolní kopečky. Scházíme do Prosiecké doliny, kdyby tady byla voda, tak to vypadá jako ve Slovenském Ráji. Voda se tu však ztrácí v různých ponorech, poté se na chviličku z ničeho nic objeví a zase zmizí. Absolvujeme malou odbočku k vodopádu. Zatímco v Kvačianskej dolině jsme byli téměř sami, tady je poměrně hodně lidí. V ústí doliny zjišťujeme, že ústí obou dolin je propojeno značenou stezkou a že jsme tedy nemuseli nechávat auto v Liptovské Sielnici, ale mohli jsme zaparkovat u ústí Kvačianskej doliny. Přes kopec jsme přeběhli k autu a vyrazili směrem k Liptovské Maře, chtěli jsme si někde uvařit oběd a vykoupat se. Našli jsme krásné místo, bylo zde postaveno i několik stanů. Vaříme oběd a koupeme se. Kolem čtvrté hodiny vyrážíme domů, přijíždíme v sedm hodin večer.
Ověřili jsme si existenci Hotelu Choč, přírodního jezírka v Kalamenech a příjemně jsme utekli před deštivým počasím, které bylo u nás doma. Nám počasí vyšlo krásně, oba dva dny bylo polojasno.
| Autor: Roman | Vloženo: 24.12.2008 | Upraveno: 4.1.2009 |