Cyklovýlet severozápadním Maďarskem - kolem Dunaje, kolem Velenckého jezera a Balatonu, přes Slovinsko a Rakousko domů.
Den předem jsme se přepravili vlakem z Ostravy-Svinova do Brna, v Brně jsme přespali. Ráno vyrážíme vlakem EC Petrov v 6:22 z Brna a ve Štúrovu jsme krátce po 9. hodině. Vysedáme z vlaku, přejíždíme most přes Dunaj, v Ostřihomi zastavujeme u katedrály a jedeme po cyklostezce kolem Dunaje. Skutečná cyklostezka po chvíli končí, cedule se ale snaží vést cyklistu po nějakých bočních cestách nevalné kvality, takže ve výsledku je lepší jet po cestě. Za Visegrádem zastavujeme u opevnění a pak se vracíme asi 600m zpět po hlavní cestě a odbočujeme doleva do kopce směrem do Národního parku Dunaj-Ipoly. Za hranicí národního parku jsou cedule, které říkají, že se zde nesmí jezdit na kole (dovoleno pouze v nějakém časovém rozmezí), my si s tím ale těžkou hlavu neděláme. Po cestě potkáváme mnoho místních cyklistů, takže si tady s tím nikdo těžkou hlavu nedělá. Potkáváme spousta lidí, kteří chodí s barely plnými vody od pramenu. Pramen za chvíli nacházíme (N 47,734294 E 19,014202), mytí a dobrání vody přijde vhod. Pokračujeme přes sedlo v NP a přes město Pap-sziget a Pomáz jedeme do vesnice Csobánka. Spaní nacházíme za vesnicí na louce (N 47,643840 E 18,948250), vodu bereme na nedalekém hřbitově.
Dnes chceme dojet k Velenckému jezeru. Balíme stan a jedeme směrem na Piliscsabu. Mezi vesnicemi Pilisvörösvár a Piliscsaba jsme nuceni jet po silnici č. 10, na kterou je ale zákaz vjezdu cyklistům. Je to úsek asi 4km, nedá se to objet a jde tady fakt o život. Pokračujeme po silnici č. 1104 do Bicske, dále po silnici č. 8126 na Csákvár a Velence. U Velenckého jezera je kemp, není ale důvod v něm spát. Stavíme stan na břehu jezera (N 47,235526 E 18,630084), břeh jezera je betonový a není zrovna uzpůsoben ke koupání, ale koupat se tu dá dobře. Toto místo využívají hlavně rybáři, ale stanovat se tu může.
Objíždíme Velencké jezero po severním a západním pobřeží a pokračujeme na jih přes vesnici Dinnyes. V mapě nacházíme, že z vesnice Seregélyes vede západním směrem cesta, pokoušíme se po ní jet a zkrátit si tak objížďku do vesnice Tác. Po 2km to vzdáváme, kaluže bahna se nedají ani obejít. Musíme tedy jet přes vesnice Sárod a Káloz, objížďka je to asi 40km, ale jiná cesta tady nevede. Přijíždíme do vesnice Tác, kde jsou vykopávky římské vesnice (N 47,089843 E 18,420465), vstupné je 300HUF za osobu. Pokračujeme dál na sever po silnici č. 6307 a snažíme se hledat spaní. Po dlouhém ježdění nacházíme nejhorší spaní za celou dobu (N 47,139693 E 18,334465), je to na kraji pole u něcí chatky, každou chvíli tu může někdo přijít (naštěstí nepřišel). Mnohem lepší spaní by bylo přímo u těch vykopávek (před areálem vykopávek je louka), sice se tam spát asi nesmí, ale v 18h od tama odejde vrátná a pak už tam nikdo nepřijde. Je tam venku i kohoutek s vodou.
Jedeme po silnici č. 7202 do Balatonfüzfö, zanedlouho začíná cyklostezka, která pokračuje kolem celého Balatonu. Jedeme tedy po ní, ikdyž místy by bylo lepší to objet po cestě. Protože je sezóna, volný průjezd je zablokován obrovským množstvím lidí, kteří spíše stojí, než by jeli, a proto je průjezd spíše trápením. Chceme se jet podívat na poloostrov Tihany a někde tam spát, jedeme po západním pobřeží poloostrova. Hned při vjezdu na poloostrov po nás chtějí 250HUF/os. jako vstupné na nějakou pláž, která je dále a na kterou nejsme vůbec zvědaví. Musíme ale zaplatit, protože nás jinak nepustí dále na poloostrov. Projíždíme tedy kolem té pláže, přes množství lidí není ani vidět tráva. Jinde se koupat nesmí a kvůli rákosu to ani nejde. Volně se u Balatonu téměř koupat nedá, buď v kempu nebo na pláži, všude je to ale přecpané lidmi. Zadarmo si v Balatonu nenamočíte ani palec. Jedeme po cestě na jih poloostrova Tihany, cesta vede lesem po pobřeží, na konci cesty je molo, kde kotví rybářské lodě. Dále vede už jen pěšinka pro pěší. Jsme z celého Balatonu znechucení, takže se vracíme na hlavní cestu a jedeme kolem Balatonu dále na západ. V mapě vybíráme náhodný kemp v Balatonakali (N 46,879802 E 17,737167), náhodou jsme trefili naturistický kemp, což jsme z mapy nemohli tušit. V kempu se dá alespoň slušně okoupat v jezeře, což by mimo kemp nešlo. Platíme 4100HUF za 2 osoby a stan.
Balíme věci v kempu a jedeme na západ přes vesnici Zánka na čedičovou horu Hegyestü (N 46,889402 E 17,647190), vstupné je kolem 200HUF/os. Dále jedeme po silnici č. 7313 do Tapolcy, kde chceme jít do podzemní jezerní jeskyně (N 46,883238 E 17,443434). U vstupu je fronta tak na hodinu, není kam dát kola, takže to vzdáváme a jedeme na jih kolem hory Badascony a na západ do Národního parku Balatonská vysočina. Cestou nacházíme u Balatonu volně přístupnou pláž (N 46,776380 E 17,375147), nesmí se tu stanovat, koupání je tu ale dobré. Z Balatongyörök pokračujeme na sever do NP Balatonská vysočina, po 8km stoupání zůstáváme u přístřešku v sedle (N 46,810212 E 17,328753), stan nestavíme, spíme v přístřešku na zemi.
Jedeme dále po cestě, která probíhá přes pohoří směrem na západ až dorazíme k silnici č. 7343, po ní pokračujeme zhruba 4km severně a na souřadnicích N 46,840248 E 17,268004 odbočuje ze silnice cestička, po které se dá zkrátit cesta do Rezi alespoň o 10km. Není zakreslená v žádné mapě, ale je poměrně dobře sjízdná na kole, pokud zrovna není po velkých deštích. Před Rezi je odbočka na Rezi-vár (hrad na kopci Rezi-hegy), cesta je ale tak rozbitá, že to po pár metrech vzdáváme, projíždíme přes vesnici Rezi a jedeme na Hevíz. Po cestě je rozhledna (N 46,800602 E 17,209440), je otevřená ale až od 10 hodin. V Hevízu se stavujeme u termálního jezírka a dále jedeme přes Alsópáhok na jih po silnici č. 6831. Další naše zastávka je v zubří rezervaci v Kis-Balatonu (N 46,581362 E 17,205271). Vstupné je kolem 500HUF/os. Určitě tato rezervace stojí za návštěvu, je zde vybudován velký statek a rozhledna, přes areál vede turistický chodník, kolem je množství zvířat (kozy, bizoni apod.), kupodivu zde není moc turistů. Po prohlídce jedeme do Zalakaros, kde chceme spát v kempu a navštívt termální lázně. Kemp (N 46,553535 E 17,125190) je průměrný, platíme 4300HUF za 2 osoby a stan. Vstupné do termálů je 2400HUF/os. a od 16. hodiny je 1800HUF/os. Je tu hlava na hlavě, je to spíše aquapark než termál. Většina bazénů je s obyčejnou vodou, jenom jeden je s termální sirnou vodou, navíc je poměrně studený, takže nic moc.
Z kempu vyjíždíme brzy ráno a chceme se přesunout co nejdál ke slovinským hranicím. Po cestě není nic k vidění, takže jedeme přes města Pacsa, Bak do Zalaegerszeg. Zde náhodou nacházíme skanzen (N 46,850119 E 16,828555), vstupné je 350HUF/os. Jsou tu k vidění samozřejmě staré chalupy a mimo to je velká část skanzenu věnována historii zpracování ropy, je zde vystaveno spousta strojů, ocelové těžní věže apod. Pokračujeme dále na západ na Zalalövö. Kolem železniční trati vede cyklostezka (kolem celé řeky Zala), nikdo po ní nejezdí, ale je krásně rovná a dobře se po ní jede. Chceme spát u jezera Borostyán-tó kousek za Zalalövö. Nacházíme několiv dobrých míst u jezera, ale postupně všude přijíždějí rybáři. Koupání je zde také zvláštní – na západní straně se koupat nesmí a na východní ano, ale je zde pouze cedule kolik se platí, ale není komu zaplatit. Koupeme se na východní straně bez placení a spíme kousek pod hrází na kraji lesa (N 46,848918 E 16,565780), je tu trochu nepořádek, ale dá se to.
Jedeme dále na západ přes vesnici Öriszentpéter, kde se zastavujeme u kamenného románského kostela ze 13. století (N 46,847743 E 16,401766). Přejíždíme přes hraniční přechod Hodoš do Slovinska. Pokračujeme přes vesnice Šalovci, Adrijanci, Šulinci (tady se fotíme u cedule). Před cedulí Šulinci vedle autobusové zastávky je odbočka doprava, vydáváme se tudy přes vesnice Lucova a Čepinci a kousek od vesnice Kétvölgy přejíždíme zpět do Maďarska. Po cestě kousek za maďarskou hranicí je pěkná nová rozhledna (N 46,877605 E 16,227538). Dále jedeme přes Orfalu a sjíždíme z kopce téměř do Szentgotthárd. Po cestě je jezero Hársas-tó, na jižní straně je asfaltová pláž ke koupání (neplatí se), jinde se koupat nesmí a nesmí se tu ani stanovat. My tu stanujeme, protože lepší místo tu není. Spíme na místě schovaném za rákosím (E 46,937518 N 16,310498), není sem z pláže vidět.
Jedeme po bočních cestách kolem silnice č. 8 na Körmend, před Körmend odbočujeme na sever směrem na Szombathely. Po cestě nacházíme ve vesnici Ják veliký kláštěr, vstupné je 100HUF/os. Pokračujeme dále do Szombathely. Ubytováváme se v kempu (N 47,237642 E 16,600867), 3400HUF za 2 osoby a stan. Kemp je starší, zanedbaný, ale levný. Jdeme se koupat do termálů (vstupné 1200HUF/os. na celý den). Jsme z termálů opět zklamaní, protože tu vůbec není sirná voda, pouze obyčejná a ne nějak výrazně teplá. Alespoň je tu málo lidí. Po koupeli si půjčujeme na ostrůvku uprostřed jezera šlapací loďku a jezdíme po jezeře (ceny jsou kolem 900-2000HUF/hod. záleží na loďce).
Jedeme na sever do Köszeg, prohlížíme si historické centrum a hrad. Kousek za vesnicí Zsira přejíždíme do Rakouska a pokračujeme na severozápad po bočních cestách zpět do Maďarska. Z vesnice Ritzing stoupáme do sedla a sjíždíme směrem na Sopron. Po cestě hledáme spaní, zůstáváme na tábořišti N 47,672923 E 16,511258, vypadá to jako dobré místo, je to ale blízko města, jezdí tu večer místní opékat, pít, v noci tu dělají kravál, nedá se tu spát. Spal bych kdekoliv, ale tady už ne.
Ráno si prohlížíme historické centrum v Soproni. Je to super, je tu liduprázdno. Ve Sparu utrácíme poslední forinty a vydáváme se na dlouhou cestu domů. Jedeme kolem Neusidler See přes Rust do Bruck an der Leitha. Je tu nespočet cyklostezek, jenomže nejsou vhodné pro daleké přejezdy, klikatí se kolem vinic, takže by člověk moc daleko nedojel. Jedeme po silnici, kolem hlavní silnice velmi často vede po každé straně obslužná cesta k vinohradům, která je mnohem lepší než cyklostezky. V Hainburg an der Donau přejíždíme Dunaj a pokračujeme dále směrem na sever. Najít v polích místo na spaní je celkem problém, po několika výpravách do polí nacházíme velice slušné místo (N 48,324810 E 16,815838), je to vedle železniční trati za zemním valem, není sem téměř vidět, nikdo tudy nejezdí.
Vyjíždíme brzy s cílem dostat se co nejdál, pokud možno až do Brna. Pokračujeme na sever po cestách nejnižší možné kategorie, hranici do ČR přejíždíme u Valtic. Jedeme přes Mikulov a hledáme nějaké místo na spaní. U Nových Mlýnů je to fakt zlé, nakonec nacházíme místo kousek od silnici č. 52 na místě, kde bývají rybáři. Při pohledu na tu odpornou vodu vzpomínáme, jak v Maďarsku byla všude krásně čistá. Do Brna přijíždíme další den dopoledne.
Do Brna se dopravujeme vlakem z Ostravy-Svinova. Jízdné pro jednoho vychází za 180,— + 35,— ze rezervaci kola a 55,— za jízdné pro kolo. Příště bych dal přednost Studentagency kvůli nesrovnatelně nižší ceně a také většímu pohodlí. Z Brna do Štúrova jedeme vlakem EC Petrov s povinnou rezervací místa pro kolo. Jízdné je za 512,— na osobu a rezervace + jízdné pro jedno kolo vyjde na 186,— . Příště bych dal také přednost Studentagency (do Budapesti nebo do Györu), vychází to o 60% levněji.
Snažili jsme se spát mimo kemp, pokud to podmínky dovolily. V kempu jsme spali u Balatonu a to proto, abychom se mohli koupat v jezeře (mimo kemp není kde). V Zalakaros jsme spali v kempu abychom měli kde nechat kola při návštěvě termálu. Průměrná cena kempu je kolem 160-220Kč/os.
S sebou vezeme vařič VAR a 2 plynové bomby. Jídlo zčásti vezeme s sebou (hlavně sušené polívky, různé kaše a instantní věci), ale větší část kupujeme na místě.
Ceny jsou téměř vždy vyšší než u nás (ikdyž jsem čekal spíše opak), vyplatí se nakoupit v supermarketu ve městě, tam to vyjde tak o 15% dráž než v ČR. V malých obchodech na vesnicích se dá koupit jen chleba, jinak je to tam extrémně drahé. Výrazně drahé je tady maso a všechny výrobky z masa. Jediné co je všude fakt levné, je víno.
S vodou je to v těchto končinách docela špatné. Je to vyprahlý kraj a není tu téměř žádná řeka. Co se týče koupání, je zde docela dost jezer vhodných ke koupání. Voda na pití se dá brát z modrých pump, které jsou často kolem cesty. O původu této vody a o tom, jestli je pitná, nic nevíme, proto ji raději nepijeme, ale vaříme z ní. Na pití kupujeme balenou vodu, většinou litr vychází kolem 3Kč.
Používáme elektronické mapy stažené ze serveru openandromaps.org v aplikaci Locus. Pro cestování na kole a cestování autem jsou naprosto dostačující a není s nimi nikdy problém, už se hodně osvědčily v jiných zemích. Pro jízdu na kole vybíráme nejradějí „bílé a žluté“ silnice, těm „oranžovým“, pokud to jde, se vyhýbáme. Na silnicích nižších tříd není téměř žádný provoz.
Kvalita silnic v Maďarsku je přakvapivá. Ikdyž bych opět čekal opak, nedá se to srovnávat s našimi cestami. Jezdíme hlavně po silnicích nižší třídy, ale i ty mají dokonalý povrch a jsou téměř bez děr.
Místy jsou cyklostezky, ale kvalita povrchu je většinou horší než na silnici (příčné praskliny a kořeny zvedající asfalt, zámková dlažba s hranami, přejezdy přes obrubníky atd.). Jedna cyklostezka vede kolem celého Balatonu, po té se ale téměř nedá jet kvůli tomu, že je zcela ucpaná lidmi, kteří spíše stojí, než by jeli. Druhá velká cyklostezka vede kolem řeky Zala, ta je velice slušná. Místy je trošku zarostlá křovím, což zužuje její průjezdný profil, ale téměř nikdo po ní nejezdí a dá se po ní dobře a rychle jet.
| Pojištění | 140,— |
| Jídlo z domu | 100,— |
| Peníze vymněné za HUF (jídlo na místě + ostatní) | 1 800,— |
| Jízdenka Ostrava-Brno-Štúrovo | 950,— |
| Jízdenka Brno-Frýdek | 180,— |
| Celkem (1 osoba) | 3 370,— |
| Autor: Martin | Vloženo: 15.9.2014 | Upraveno: 15.9.2014 |