Týdenní dovolená na středomořském ostrově Malta. Tentokrát jsme dovolenou strávili trochu odpočinkově návštěvou památek a hlavně jsme se podívali, jak v této silně katolicky zaměřené zemi slaví Velikonoce.
Na Maltu jsme letěli s Ryanairem z Krakova, letenka byla levná a navíc to máme blízko. Auto jsme zaparkovali na předem objednaném parkovišti kousek od letiště.
Po příletu jsme si hned v letištní hale koupili týdenní jízdenky na místní autobusovou dopravu. Jízdenka stojí 21 € a umožňuje neomezený počet jízd po Maltě i Gozu, včetně nočních linek. Vzhledem k tomu, že lístek s platností 2h stojí 1,5 €, tak se tato jízdenka celkem rychle vyplatí.
Naše první jízda směřovala na terminál do Valletty, odkud vyjíždí většina autobusových linek. Po krátké procházce po Vallettě jsme se jeli ubytovat na hotel, který jsme měli předem objednaný v městské části Sliema, vzdálené asi 15 minut jízdy autobusem. Tato lokalita se nám jeví pro ubytování jako vhodná, je to blízko do Valletty (dá se tam zajet na večerní procházku), je odtud pěkný výhled na Vallettu ležící na protější straně zálivu a je odsud dobré spojení na hlavní autobusový terminál nacházející se před hlavním vstupem do města. Do Valletty je také možné dojet lodí přímo ze Sliemy (jízdenka za 1,5 €).
Večer jsme se vypravili pouze na krátkou procházku po Sliemě, abychom zjistili kde se dá zajít na nějaké jídlo, kde se dá co koupit a kde jsou autobusové zastávky.
Dnes jsme měli v plánu výlet do jihovýchodní části ostrova. Nejprve jsme zavítali do pěkného přístavu Marsaxlokk. Naštěstí jsme tu byli brzy ráno, kdy byl přístav pěkně ospalý a kavárny se teprve otevíraly. Jedná se o přístav, kde se nachází největší počet typických lodí luzzu. Tyto lodě jsou typické svým pestrým barevným provedením (žlutá, modrá, červená, bílá) a okem na přední části. V přístavu bylo pár rybářů, ale jinak celkem klid. Dali jsme si kafíčko se zákuskem a vydali se dále.
Dnes jsme si chtěli prohlédnout chrámy Hagar Qim a Mnajdra. Ještě jsme nevěděli, že autobusy nejezdí přesně podle jízdního řádu, takže zatímco jsme si koupali ještě nohy v moři, tak kolem projel autobus o 10 minut dříve než měl. Protože další měl jet až za hodinu, museli jsme zvolit trochu krkolomnější trasu s několika přestupy a pěším přesunem. Nicméně se nám nakonec podařilo dostat na tu správnou zastávku a odsud je to ke chrámům již jen kousek.
Oba dva chrámy jsou přístupné na jedno společné vstupné 10 €, prohlídka začíná v malém muzeu, kde se promítá i krátké video ilustrující dějiny tohoto místa a samotnou výstavbu. Chrámy jsou nyní zastřešené plachtovou konstrukcí, aby se zamezilo jejich postupnému rozpadání. Oba chrámy jsou z období cca 3600-3800 let před naším letopočtem a zachovaly se z nich zejména obvodové části, původní zastřešení již ne. Chrámy jsou od sebe vzdáleny asi 500m, je možné mezi nimi přejít po krátkém okruhu po pobřeží kolem jedné z mnoha pevností na pobřeží Malty, čehož jsme využili.
Kousek od chrámů se nachází další zajimavost, Blue Grotto - skalní most. Po krátké prohlídce jsme se přesunuli do Valletty, kde jsme si udělali menší okruh po památkách. Navštívili jsme co-katedrálu St John\'s, kostely St Paul\'s Shipwrecked, Carmelite Church a další.
Na dnešní den připadá Velký Pátek. Všechny muzea a památky jsou uzavřené, nicméně autobusy, pouliční občerstvení a restaurace normálně fungují. Ráno jedeme na prohlídku Trojměstí. Začínáme od severu, Kalkarou. Zde je již vše připraveno na večerní průvod.
Přesouváme se do Birgu (Vittoriosa), která je pěkně opevněná a jsou zde krásnější uličky než ve Vallettě. Na nejjižnějším poloostrově Senglea se na samotném konci nachází poměrně známá pozorovatelna se skvělým výhledem na Vallettu a celý Grand Harbour.
Odpoledne se přesunujeme do městečka Zebbug, kde se každoročně koná smuteční Velikonoční průvod. Vše je již připraveno, podél trasy průvodu jsou rozmístěny stoličky. My jsme dorazili kolem druhé hodiny, dali si v klidu kafíčko a zákusek a kolem třetí hodiny jsme si šli zabrat místo. Za sezení na židlích se platilo, vybírání bylo takové dost chaotické. Nikde jsme nenašli informaci v kolik hodin přibližně průvod začíná, ale bylo to kolem 17.30. Vše začalo drobným průvodem několika lidí z kostela v dobových kostýmech, kteří obešli náměstí před kostelem a vrátili se zpět do kostela. Poté začal hlavní průvod, který vycházel z kostela Parish Church, šel po ulici Sciortino a Vjal, otáčel se u okružní křižovatky na hlavní silnici a jinou trasou se vracel (předpokládám, že do stejného kostela). Součástí průvodu byly i různá sousoší s náboženskou tématikou nesená vždy asi 10 lidmi, kteří pomalým krokem procházeli. Každou chvíli měli zastávku na odpočinek, po dobu zastávky byla celá socha postavena na stojkách, které připravovaly další 4 lidé. V průvodu také chodily různé postavy včetně králů s družinou až po skupiny římských centurionů a lidí nesoucích si svůj kříž (ti šli bosí, což musí být opravdu kruté, teplota večer klesla k nějakým 12 stupňům a v průvodu stráví cca 2 hodiny). Vzhledem k tomu, že průvod je opravdu pomalý a postav je opravdu hodně, poslední část průvodu vyšla z kostela na svou pouť kolem sedmé hodiny.
Pozdě večer jsme se vraceli opět přes terminál ve Vallettě na hotel. Autobusy byly zejména v Zebbug celkem plné, ale vešli jsme se.
Dnes se vypravíme na celý den na sousední ostrov Gozo. Je to na maltské poměry celkem daleko, takže vyrážíme dříve než obvykle. Autobusem jedeme do Cirkewwy, odkud jezdí trajekt v intervalu cca 30 minut. Plavba trvá asi dalších 30 minut. Autobusová zastávka je opět u terminálu a naše týdenní jízdenka platí i pro ostrov Gozo. Jako první vyrážíme do největšího města, Victorie. Z autobusového terminálu je to do citadely asi pět minut pěšky. V citadele jsme opět mezi prvními a celou si ji procházíme. Z ochozu na severní straně je krásný výhled na celý ostrov.
Další zajímavosti se nacházejí pěkně při sobě na pobřeží u města San Lawrenz. Prvním cílem je Inland sea, malé jezero oddělené od moře skalnatým hřbetem, uvnitř kterého je však malá jeskyně a je možné jí projet lodí na otevřené moře - bohužel okolí jezera je dost poznamenáno nepěknou výstavbou. O kousek dále se nachází pěkné skalní okno Azure Window a kousek od něj na pobřeží Blue Hole, což je kruhový komín, který je pod hladinou spojený s mořem - jedná se o oblíbený cíl potápěčů. Kousek odtud se nachází další z pevností na pobřeží a také ostrov Fungus Rock.
Autobusem jsme se přesunuli zpět do vesnice Gharb a odtud se vydali pěšky k osamoceně stojícímu kostelu Ta\'Pinu. Kostel je pěkný, ale dost ho hyzdí parkoviště těsně před ním. Od kostela se vydáváme na pěší výlet na pobřeží, vesnici Zebbug máme po pravé ruce a maják po levé straně. Došli jsme k pěknému zálivu zařezávajícímu se do pevniny a odtud jsme pokračovali po pobřeží do městečka Marsalforn. Cestou jsou na pobřeží uměle vytvořené plytké bazény pro získávání soli odpařováním mořské vody. Tato činnost zde probíhá od května do září. Nejstarší pánve jsou z římských dob.
Ve vesnici Marsalforn jsme chvíli čekali na autobus, potřebovali jsme se přesunout do vesnice Xaghra,kde máme v plánu návštěvu chrámu Ggantija. Přímo do vesnice žádný právě nejel, takže jsme to vzali přes terminál ve Victorii.
Chrám v Ggantiji (vstupné 9 €) patří mezi nejstarší na Maltě, opět byl jako všechny ostatní zasypán a nad povrchem se nacházely pouze nejvyšší části. Vzhledem ke svému stáří byl oproti chrámům na hlavním ostrově více rozbořený. Po prohlídce jsme se vydali ještě k mlýnu Ta\'Kola. Bohužel právě procházel rekonstrukcí a lopatkybyly sejmuté. Uvnitř však byl již rekonstruován a je zde malé muzeum (vstupné společné s chrámem Ggantija).
Protože jsme byli zklamáni tímto větrným mlýnem, přejeli jsme ještě do vesnice Qala, kde by se také měl nacházet mlýn. Našli jsme jej, ale byl umístěn v husté zástavbě a nedalo se k němu dostat blíž. Mezitím nám ujel autobus, takže jsme si v této odlehlé lokalitě asi hodinu počkali na další, který nás již odvezl ke zpátečnímu trajektu na hlavní ostrov.
Plavba se platí při zpáteční cestě a stojí 6.45 €. Z přístavu jsme odjížděli již za tmy přímým autobusem do Sliemy.
Dnes je Velikonoční neděle, ráno jedeme do Vittoriozy (Birgu), kde právě začíná slavnostní Velikonoční průvod městem. Průvod je doprovázen veselou svižnou hudbou a z okolních domů je zasypáván papírovými konfetami. Na ulici již leží pořádná vrstva, kterou prochází celé procesí. Je nesena pouze jedna socha, se kterou skupina silných mužů v určitých úsecích běží. Má to nějaké historické důvody (prý byla omezena doba, po kterou mohl průvod omezovat dění ve městě). Průvod se městem posouvá dost pomalu, úseky, které se se sochou běží jsou dlouhé asi 250m. Než tento úsek projde kapela, tak to trvá dobrých 10 minut. Poté až začíná běh doprovázený hlasitým potleskem přítomných.
Odpoledne jsme se přesunuli do Marsaskaly, kde jsme využili teplého dne, skalnatého útesu který nás chránil před větrem a vystavoval popolednímu slunci. Díky této kombinaci jsme si splnili povinnost a vykoupali jsme se v moři.
Poté jsme šli na pěší výlet po pobřeží do Marsaxlokku. Část pobřeží je celkem pěkná, ale druhá polovina celkem nezáživná. Byla neděle a v Marsaxlokku právě probíhal nedělní trh. Takže tam byla spousta lidí a spousta stánků s blbostma. Vzpomínali jsme na krásný klidný přístav ve čtvrtek ráno.
Opět jsme měli drobné problémy s autobusem (všechny byly přeplněné kvůli trhu), ale nakonec jsme se dostali do Valletty. Měli jsme ještě navečer dost času, takže jsme si opět prošli část města, tentokrát jmse zamířili na východní a severní část. Ze zahrad na východní straně je krásný výhled na Trojměstí. Večer jsme čekali na slavnostní Velikonoční ohňostroj, který se nakonec nekonal.
Na dnešní den jsme si naplánovali výlet do Mdiny a Rabatu a poté na jižní pobřeží na útesy Dingli Cliffs.
Vyrážíme opět brzy ráno a ve starém městě Mdina jsme mezi prvními. Mdina je opravdu krásné město s úzkými kamennými dlážděnými uličkami, brzy ráno navíc liduprázdnými. Po prohlídce jsme šli na kafe na náměstí do Rabatu a poté jsme se šli podívat do katakomb. Ze dvou v nabídce jsme si vybrali méně známé St Agata\'s Catacombs, které jsou menší než jejich soused St Paul\'s Catacombs (vstupné do obou 5 €).
Přesunuli jsme se na jižní pobřeží na útesy Dingli Cliffs, kde jsme si udělali celkem dlouhý výlet po pobřeží, který skončil až u zahrad Busketts Gardens. Napřed jsme šli po pobřeží a potom jsme to vzali kolem kamenolomu k zajímavosti Clapham Junction.
Měli jsme ještě dost času, takže jsme si zajeli do Mosty podívat se na obrovskou Rotundu. Kostel je opravdu obrovský, navíc se zajímavou minulostí. Za druhé světové války proletěla střechou letecká puma, ale nevybuchla. Bylo to díky dělníkům plzeňské Škodovky, kteří sabotovali válečnou výrobu a naplnili bombu pískem.
Poté jsme se jeli ještě podívat na písečnou pláž Golden Bay na západním okraji ostrova. Bylo tam spousta lidí, na pláži spousta vyplavených malých modrých medůzek, které tam dost zapáchaly, v moři řasy. Do vody jsme nakonec nevlezli, koupání na skalách v Marsaskale bylo daleko lepší.
Večer jsme si udělali ještě procházku po pobřeží ve Sliemě, kde jsme narazili na koupací bazény, které byly vytesány přímo do vápencových skal. Sloužily v 19. století a byly překryté dřevěnými přístřešky, aby dámy mohly být při koupání schované před zraky pánů.
Na poslední celý den na Maltě jsme měli naplánovánu prohlídku podzemního pohřebiště Hypogeum. Prohlídku jsme měli objednanou minimálně měsíc předem, přesto jsme brali poslední volná místa (vstupné 30 €)! Pohřebiště objevené na začátku 20. století při stavebních pracech bylo dlouho navštěvováno větším množstvím návštěvníků, vydechovaný vzduch a změna vlhkosti měla neblahý vliv na stěny. Poté bylo pohřebiště dlouho uzavřeno, protože probíhalo zdlouhavé zpevňování povrchu. Nyní je umožněn vstup pouze pro pět skupin návštěvníků denně, maximální počet lidí v jedné skupině je 10 (Pozn. od 4.4.2016 je Hypogeum opět uzavřené na neurčitou dobu). Jedná se o podzemní pohřebiště obdobného stáří jako chrámy Mnajdra či Hagar Qim.
Po prohlídce jsme se přesunuli k nedalekému chrámu v Tarxienu (vstupné 6 €). Ten je podobný chrámům Hagar Qim a Mnajdra a také je překrytý ochrannou plachtovou střechou. Komplex je poměrně rozlehlý a skládá se ze čtyř chrámů.
Protože nám do sbírky pořád ještě chyběl větrný mlýn, vyrazili jsme do vesnice Safi, kde jsme jeden objevili při večerním pátrání na internetu. Konečně to vyšlo, mlýn je krásně umístěný poblíž malé kaple, uvnitř je kompletní a je provozuschopný (jako jedinný na Maltě). Bohužel dovnitř jsme se nedostali, otvírací hodiny jsou dost omezené.
Poté jsme vyrazili do Valletty, kde jsme chtěli ve čtyři hodiny pozorovat slavnostní palbu z děla v zahradách Upper Barracca Gardens. Střílí se z něj vždy ve 12 a 16 hodin. Překvapivě tam nebylo mnoho lidí. Ještě předtím jsme však navštívili muzeum opevnění, které se nachází poblíž přístavu přívozu do Sliemy. Vstup do muzea je bezplatný a je opravdu perfektní. Je zde spousta velkých nástěných panelů a různých obrazovek, které vysvětlují systémy opevnění a jejich vývoj v čase. Také je zde několik modelů celých opevněných měst a pevností. Vzhledem k tomu, že Malta je jedna velká pevnost, toto muzeum určitě doporučuji.
Dnes jsme se brzy ráno přesunuli na letiště a odletěli domů. Při zpáteční cestě jsme měli poměrně dobré počasí, takže jsme si při odletu prohlédli značnou část Malty a připomněli si co jsme všechno viděli. Také jsme krásně viděli Sicílii a nedaleké Liparské ostrovy.
Letenky jsme nakupovali asi měsíc a půl předem a letěli jsme přímým letem z Krakowa se společností Ryanair. Cena za zpáteční letenku pro dva byla 7250,- Kč. Kdybychom kupovali o týden dříve, byla by cena o cca 700,- Kč nižší, ale za tuto cenu jsme letenky bohužel propásli. Se vším jsme se vešli do palubních zavazadel, takže jsme nepřipláceli za žádné služby.
Auto jsme měli zaparkované na placeném parkovišti asi kilometr od letiště na parkovišti King parking, cena za týden byla 64 polských zlotých.
Ubytování jsme zajišťovali současně s nákupem letenek přes server bookig.com. Objednali jsme si hotel Astra ve městě Sliema, které je kousek od Valletty. Je zde výborné dopravní spojení a pěkný výhled přes záliv na Vallettu. Náš hotel ačkoliv byl přímo na pobřeží, z našeho pokoje nenabízel výhled na moře. Což nám nevadilo, alespoň nebyl nad hlavní ulicí a byl tam klid. Cena za 7 nocí na dvoulůžkovém pokoji byla cca 5200,- Kč.
Malta je malý ostrov a je celý pokrytý místní dopravou. A tam kde autobus nezajíždí se dá bez problémů dojít pěšky. V současné době provozuje dopravu společnost Malta Public Transport a cena za týdenní jízdenku bez omezení počtu nástupů vyjde na 21 €. Za první den platnosti se považuje první den použití jízdenky v autobuse, nám to tedy vyšlo tak, že na zpáteční cestu z hotelu na letiště jsme si již museli koupit samostatnou jízdenku. Tato jízdenka vyjde na 1,5 € a je platná na dvě hodiny. Vzhledem k počtu našich jízd (jeden den jsme jich napočítali i 13) se určitě vyplatí týdenní jízdenka. Jízdenka platí i na ostrově Gozo, doplatit je potřeba pouze trajekt (6.45 € zpáteční jízdenka, platí se při zpáteční cestě z ostrova).
Většina autobusových linek vyjíždí z hlavního terminálu ve Vallettě. Ten se nachází před hlavní vstupní branou do města a je to jedinné místo, kde jsou trasy jednotlivých linek pěkně rozkreslené na jednotlivých nástupištích. Na přehledné mapce, kterou si vyzvednete při koupi jízdenky na informacích je sice zakresleno vše, ale jisté detaily se tam ztrácejí. Vystupuje se u Tritonovy fontány, nástupní zastávky jsou rozděleny na sekce A, B a C a je zde přehledná mapka včetně jednotlivých linek.
Linky jsou rozděleny podle jednotlivých směrů. Např. linky z první desítky jedou do oblasti Trojměstí, z druhé desítky směrem na Sliemu a St. Julian\'s a pod. Dále zde existují linky okružní (řady 200), křižující (řada X) a noční (řada N). Jednotlivé řady linek mají svou charakteristickou barvu, která je držena v přehledné mapě i na zastávkách. Obdobný systém funguje i na Gozu, hlavní terminál je ve Victorii. Trasy jednotlivých linek stejného směru se drobně liší, v přehledné mapce to není moc zřetelné. Navíc díky mnoha jednosměrkám je řada linek ve své konečné destinaci okružní a jednosměrná. Některé linky jsou obsluhovány v častějších intervalech (cca 20 minut), jiné méně často (60 minut, na delší interval jsme nenarazili). Na jednotlivých zastávkách jsou uvedeny jízdní řády, ale pozor - moc se jimi neřiďte, spíše to slouží pro orientaci kdy by zhruba autobus mohl jet. Nabyli jsme dojem, že jedinný platný odjezd je z terminálu ve Vallettě a dále se jede podle okamžitých podmínek, hustotě dopravy a počtu nastupujících lidí. Autobus většinu zastávek projíždí (jsou dost hustě rozmístěny) a na druhé straně ostrova tak klidně může být o 15 minut dříve než předpokládá jízdní řád. Stalo se, že nám autobus zbytečně ujel. V jízdním řádu na zastávce jsme si zjistili, že autobus jede až za deset minut a rozhodli jsme se namočit si nohy v moři. Jen jsme nohy ponořili do chladivé vody, autobus projel. Další jel až za hodinu, takže to pro nás znamenalo změnit strategii a raději si vybrat úplně jinou linku a na vhodném místě přestoupit na další autobus. Tuto strategii přískoků jsme aplikovali dost často, bylo to pro nás příjemnější než třeba půl hodiny čekat na přímou linku. Na zastávkách se automaticky nezastavuje, ani když je na zastávce větší množství lidí - mohou třeba čekat na jinou linku - na řidiče je tedy potřeba pořádně mávat! Ale i tak mnohdy nezastaví, protože je už plný a další cestující prostě nebere.
Trajekty na Gozo jezdí přibližně v půlhodinových intervalech od časných ranních hodin do pozdního večera. Zde by také problém neměl být.
V minulosti zde jezdily staré krásné, zaoblené a barevné autobusy. Ty však již byly staženy z provozu a nahrazeny novými splňujícími imisní limity - bohužel. Výhodou nových autobusů může být fakt, že jsou klimatizované a že mají textové zobrazovače následujících zastávek, což je dobré pro orientaci kdy vystoupit.
Malta má poměrně bohatou historii a vzhledem k dlouhodobému osídlení je zde spousta památek od těch úplně nejstarších (chrámy Hagar Qim, Mnajdra, Ggantija, Tarxien, Hypogeum, ...) z doby kamenné až po zajímavou historii ostrova za druhé světové války, kdy strategicky umístěný ostrov spojenci usilovně bránili. V mezidobí zde vznikly postupně opevněná města (Mdina na Maltě a Rabat na Gozu), vzniklo spoustu vesnic a měst s mnoha kostely. Vzhledem k vysokému zastoupení věřících je na Maltě velké množství kostelů - jejich počet se uvádí kolem 300. Většina je jich samozřejmě menších a nijak zajímavých, ale najdou se opravdu zajímavé stavby. Mezi ně určitě patří St John\'s Co-cathedral a St Paul\'s Shipwrecked ve Vallettě a Rotunda v Mostě - kopule je opravdu neuvěřitelně obrovská.
Aktuální ceny vstupů a otvírací hodiny památek je možné najít na stránkách Heritage Malta. Je možné si zakoupit i zvýhodněnou vstupenku do všech muzeí - my jsme ji neměli a aby jste ji využili potřebovali by jste být na Maltě tak 10 dní.
V rámci našeho ubytování jsme neměli polopenzi, takže jsme byli „odsouzeni“ si jídlo najít na ulici. Nebyl to nějaký velký problém a týden se na jídle z ulice dá celkem obstojně přežít. Restaurace jsme nenavštěvovali, spíše jsme vymetali různá bistra či pizzerie. Mezi naše nejoblíběnější podniky patřila malá zastrčená pizzerie PizzaHut ve Sliemě (pracovní název U Itala) a bistro Al Andalus na terminálu ve Vallettě (pracovní název U černocha). Za cenu kolem 3 eur se tu dalo celkem obstojně najíst a přitom vyzkoušet i něco zajímavého.
| Letenky | 7250 Kč |
| Ubytování | 5200 Kč |
| Pojištění | 490 Kč |
| Hypogeum | 1680 Kč |
| jízdenka na autobusy | 1175 Kč |
| Hagar Qim a Mnajdra | 588 Kč |
| Ggantija | 505 Kč |
| Gozo channel | 260 Kč |
| Tarxien | 340 Kč |
| Utraceno v Polsku (parkoviště, dálnice a pod) | 150 Zl (1000 Kč) |
| Utracena na Maltě (jídlo a pod.) | 140 € (3780 Kč) |
| Celkem za dvě osoby | 22 268 Kč |
| Autor: Roman | Vloženo: 15.4.2016 | Upraveno: 15.4.2016 |