Týdenní jarní dovolená na největším z Kanárských ostrovů. Tentokrát jsme pořádali kratší jednodenní výlety, ale vylezli jsme i na Pico Teide. Jako zázemí jsme využili auto z půjčovny, které jsme si upravili na pojízdný hotel a dostatečně velkou koupelnou nám byl Atlantský oceán.
Ráno odjíždíme na letiště do Katowic. Za necelé 2 hodiny jsme již na parkovišti, vyzvedáváme si parkovací kartu Fly Silesia, která nám poskytuje 90% slevu na parkování.
Náš let na Tenerife odlétá v 12.25, na jižním letišti jsme v cca 17.30, tzn. v 16.30 místního času. U společnosti Autos plus car jsme měli objednané půjčení auta na celý týden, takže jsme si ho šli hned vyzvednout. Tato společnost nesídlí přímo v letištní hale, ale na meeting pointu uprostřed rozhlehlého parkoviště. Zde pod přístřeškem najdete pracovníka společnosti, který má na klíně celou svou kancelář. Vyplnili jsme všechna potřebná data do smlouvy, zaplatili jsme kartou a za chvíli nám bylo přistaveno naše auto. Měli jsme objednáno Renault Kangoo nebo něco v podobné kategorii, nakonec nám byl přidělen Peugeot Partner v solidní výbavě. Pro náš plán bylo důležité, že se u tohoto modelu dají vyjmout zadní sedadla a dá se upravit na spaní. Naším cílem na této dovolené je bydlet celý týden v tomto našem pojízdném hotelu a různě se přesouvat po ostrově a pořádat různé jednodenní výlety.
Našemu plánu jsme přizpůsobili i skladbu zavazadel, přivezli jsme si s sebou karimatky, spacáky a nutné oblečení na turistiku. Toto se nám podařilo nacpat do větších příplatkových kabinových zavazadel společnosti Wizz Air, se kterou jsme letěli.
Po převzetí auta jsme vyrazili do nejbližšího supermarketu na nákup, protože žádné jídlo se nám již do zavazadel nevlezlo. Ceny v supermarketech jsou podobné těm našim, díky autu jsme se nemuseli ani vzdávat jogurtu, mléku a pod.
Protože se blížil rychle večer a nám už bylo jasné, že žádný výlet dnes nestihneme, začali jsme se přesouvat do centrální části ostrova do nadmořské výšky cca 2000 m. Zaparkovali jsme nad vesnicí Vilaflor na jednom z mnoha rozšířených míst podél cesty a naše auto jsme přestavěli na hotel. Zadní sedadla jsme vyjmuli a naskládali na ty přední, v zadní části vozu jsme roztáhli karimatky a spacáky. Nocleh proběhl bez problémů, večer již téměř žádné auta nejezdila.
Ráno jsme vstávali hodně brzy, po rychlé snídani jsme opět auto přeměnili do pojízdné podoby a vyrazili na náš první aklimatizační výlet. Zaparkovali jsme u návštěvnického centra Cañada Blanca a ještě za tmy za svitu čelovek jsme pochodovali po štěrkové cestě
Siete Cañadas
(trasa č. 4). Slunce pomalu začínalo vylézat a postupně začalo osvětlovat Pico Teide, pěkně od jeho vrcholu postupně dolů. Když jsme byli v sedle (trasa č. 5) ve výšce cca 2370 m, bylo již vše osvětleno a my dále pokračovali po značené cestě (trasa č. 15) až na vrchol kopce Alto de Guajara do výšky 2718 m. Zde se nacházejí zbytky první hvězdářské observatoře. Z vrcholu je pěkný rozhled, Pico Teide je přímo naproti nám a vidíme také téměř celý hřeben kaldery. Z vrcholu odcházíme v 10 hodin a scházíme na druhou stranu, než jsme na vrchol vyšli, je zde značená stezka (v mapě není). Tato stezka přes sedlo ve výšce cca 2430 m je prudší a exponovanější.
Ve 12 hodin jsme již u auta u návštěvnického centra a vyrážíme kousek dále ke křižovatce El Portillo. Cestou se zastavujememe u zajímavého místa Minas de Santé José. Zde se nachází místo pokryté jemným žlutým štěrkem do kterého jsou zasazeny různě tvarované kameny vystřelené vulkánem, doplněné ojedinělou květenou. Žlutý štěrk vytváří zajímavé duny (téměř jako štěrkové golfové hřiště) a osazení kamenů vypadá, jako by to nebylo dílem přírody, ale dílem nějakého architekta, který rád využívá skalních solitérů.
Ozvaly se naše žaludky, takže jsme se zastavili v restauraci na oběd a uvědomili jsme si, že zítra je neděle a my nevystačíme s nakoupených jídlem. Navíc v pondělí a úterý náš čeká výstup na Pico Teide a také nebudeme mít možnost doplnit zásoby. Nezbývá nám než sednout do auta a sjet níže k pobřeží, kde musíme najít nějaký obchod. To se nám podařilo ve vesnici Camino de Chasna, kde jsme našli malý obchůdek. Cestou zpět jsme si udělali malý odpolední okruh v okolí vesnice Aquamansa, kde bylo úplně jiné podnebí než v nejvyšších částech ostrova. Trochu nám to připomínalo prales na Madeiře.
Večer jsme si ještě zajeli k astronomické observatoři, kde jsme již jen odpočívali, plánovali další výlety a večer nafotili observatoř s Pico de Teide v pozadí.
Již za tmy jsme se vydali na naše předem vytipované parkoviště, kde jsme opět upravili auto a strávili noc.
Ráno jsme vyrazili na první výlet přímo od rozcestí u křižovatky El Portillo, vydali jsme se na trasu č. 2 Arenas Negras, která měří 7.5 km. První polovina pomalu stoupá a obchází nevysoký kopec, druhá polovina je zajímavější, protože prochází podél zajímavého kaňonu a v závěru prudce sestupuje po suťovém poli tvořeným lávovými tufy.
Odpolední výlet jsme podnikli ze stejného výchozího místa a vydali jsme se po trase č. 1 La Fortaleza. Došli jsme až pod mohutnou skalní stěnu a vydali se ke kapličce do nevysokého sedla. Zde se to hemžilo ještěrkami, které nám ochotně pózovaly na suché kamenné zídce. Protože jsme měli dost času, vydali jsme se ještě na okruh po horní úrovni masivního skalnatého hřebene (trasa č. 36) a zpět jsme se vrátili stejnou cestou.
Na pozdní oběd jsme se zastavili v restauraci El Portillo a popojeli jsme na místo Minas de Santé José, kde jsme již byli včera a toto místo se nám líbilo.
Na závěr dnešního dne jsme si připravili ještě menší výlet okolo Roques de García (trasa č. 3), které jsme si nafotili při západu slunce.
Auto jsme večer zaparkovali na vyhlídkovém místě přímo u hlavní silnice kousek od Roques de García (začíná zde trasa č. 26) a úplně v pohodě jsme na tomto místě přespali. Oproti předchozím nocím zde bylo více teplo (minulé noci jsme strávili při teplotách kolem 1 stupně, tady bylo 7 stupňů).
Ráno nám to trvalo trochu déle a přesunuli jsme se na parkoviště u Cañada Blanca. Tady jsme odstavili auto na parkovišti a vydali se stopovat nějaké auto, které by nás dovezlo k nástupnímu místu na naši trasu. Stopa se nám podařilo chytnout za cca 20 minut a auto náš svezlo na nástupní místo pod začátkem trasy č. 7 vedoucí na vrchol Montaña Blanca. Dnes máme v plánu přesunout se na chatu Altavista, což nám zabere cca 5 hodin. Máme dostatek času, takže jsme se rozhodli vydat na krátkou procházku po vedlejší trase č. 27. Tato trasa vedla v malém údolí, povrch byl tvořen vyvřelinami připomínajícími Liapor (umělé lehčené kamenivo, používané do truhlíků). Tento štěrk byl lehký a měl okrově žlutou barvu. Podél cesty byly rozesety menší skupiny hnědých ostře tvarovaných kamenů vyvržených sopkou. Na další křižovatce cest jsme již otočili kurz směrem Pico Teide a po trase č. 6 jsme se napojili na naši původní trasu.
Po napojení na trasu č. 7 jsme již pokračovali s dalšími turisty po štěrkové silnici vedoucí na Montaña Blanca. Po krátké odbočce na samý vrchol tohoto oblého kopce jsme začali stoupat k chatě Altavista. Čekalo nás převýšení cca 500 m, které jsme překonali pomalou chůzí prudkými serpentinami během 1.5 hodiny. U chaty jsme se vyhřívali na kamenech a čekali na otevření celé chaty.
Pokud se na chatě Altavista chcete ubytovat, je nutná předchozí rezervace na konkrétní termín pro určitý počet lidí. My jsme rezervovali dva měsíce předem a tato doba se zdá optimální. Nocleh vyjde na 25 € na osobu. Chatu je nutné do 8 hodin ráno opustit (včetně zavazadel), poté je chata do 11 hodin kompletně uzavřená, od 11 hodin je otevřena část chaty bez obsluhy (jsou zde automaty na sladkosti a pití) a v 17 hodin se otevírá kuchyň s toaletami a v 19 hodin pokoje. Pro nocleh nejsou potřeba spací pytle, je ale nutné přinést si vlastní jídlo a pitnou vodu. Kuchyň je vybavena pro přípravu jídel, jsou zde rychlovarná konvice, mikrovlnka a sporák s hrnci a talíře s příbory. Voda na chatě není pitná (alespoň oficiálně). Voda se dá dokoupit z automatu, budete však potřebovat spoustu mincí a voda je drahá (3 € za 0.5 l lahev). K našemu milému překvapení zde chatařku dělá Češka bydlící již dlouhou dobu na Kanárských ostrovech.
tabule z chaty Altavista s pokyny
Ráno jsme měli budíček v 5 hodin a po rychlé snídani jsme v 5.40 vyrazili k vrcholu Pico Teide. Byli jsme ve výstupu rychlí a na vrchol jsme dorazili mezi prvními. Výstup od chaty Altavista trvá cca 1.5 hodiny. Na vrcholu bylo strašné počasí, zima a silný vítr cca 20 m/s. Při čekání jsme se schovali za kameny a čekali na východ slunce. Lepší než samotný východ slunce je jeho stín, který vulkán vrhá na opačnou stranu. Po vystoupení slunce nad obzor jsme ychle sestoupili k horní stanici lanovky a poté se vydali po trase k vrcholu Pico Viejo. Při sestupu se nám ukázal jeho obrovský kráter a od samotného kráteru je asi nejkrásnější pohled na vrchol Pico Teide. Z této strany vypadá jako pravidelný sopečný kužel doplněný tmavým lávovým polem na okrovém podkladu. Škoda, že je právě vrchol proti světlu, ale i tak jsme se pokusili o fotku. Krátce jsme také nahlédli do kráteru Pico Viejo a začali jsme sestupovat k našemu autu zaparkovanému u Cañada Blanca.
Sestup po trase č. 23 byl označen jako extrémně náročný, spíše se nám ale zdál extrémně krásný. Ranní slunce osvětlovalo protější prudké kopce na hraně kaldery a krajina podél sestupové trasy několikrát naprosto změnila charakter. Sestup je poměrně dlouhý, k autu jsme se dostali až kolem 13. hodiny.
Naším dalším cílem byla rychlá návštěva městečka Garachico, kde jsme se chtěli mimo jiné vykoupat v přírodních bazénech. Ty však byly v rekonstrukci a byly zavřené, takže jsme se nakonec vykoupali na pěkném místě kousek za městem. Po několika dnech strávených pěšími výlety bez možnosti pořádné koupele to bylo příjemné a také již potřebné. Je jen málo míst, kde můžete být při východu slunce ve výšce téměř 4000 metrů a odpoledne se již můžete koupat v moři.
Večer a noc jsme měli naplánovanou u majáku Punto Tena na západní výspě ostrova. Je zde několik menších parkovišť a je to příjemné a zastrčené místo. Využili jsme možnosti pikniku na pobřeží při západu slunce a udělali pár kýčovitých fotek. V noci nebyla taková zima jako při našich minulých nocích ve výškách kolem 2000 m, navíc nám k dobrému spaní celou noc šplouchalo moře.
Do vesnice Masca jsme dorazili v 8 hodin mezi prvními návštěvníky. Před námi byla pouze jedna šestičlenná skupina, takže jsme neměli žádný problém zaparkovat u okružní křižovatky. Masca nás přivítala jarní vůní květin. Sestup k moři hlubokou roklinou je pěkný a trval nám necelé dvě hodiny. Za celý týden jsme v této rokli poprvé na Tenerife viděli tekoucí vodu v potoce. Na pobřeží již byly připraveny stánky s občerstvením a nabídky lodního taxi do Los Gigantes. My jsme se šli občerstvit ranní koupelí na odlehlou písečnou pláž s černým pískem, které se nachází po levé straně při výstupu z rokliny.
V 11 hodin jsme zahájili pěší návrat roklinou k autu. Cestou jsme museli často čekat na uvolnění místa při míjení se se sestupujícími davy lidí. I přes tato zdržení nám výstup zabral lehce přes dvě hodiny. Doporučujeme vydat se na tuto trasu co nejdříve, kolem poledne je tu již hlava na hlavě.
Odpolední výlet jsme učinili z vesnice San José de Los Llanos. Vydali jsme se směrem ke kráteru sopek Montaña Negra a Chinyero. Výlet se nakonec stal celkem dlouhý, protože byl zajímavý. Napřed jsme stoupali příjemným borovým lesem až jsme se dostali k prvnímu kráteru Montaña Negra. Jedná se o černý vrchol tvořený sopečnou struskou, která je také všude okolo. V struskou pokryté krajině vyrůstá řídký lesík z mladých borovic a v pozadí se vypíná dvojvrchol Pico Teide - Pico Viejo. V okolí druhého vulkánu Chinyero se rozprostírají pustá lávová pole bez jakékoliv vegetace. Takovou krajinu jsme v životě neviděli a to jsme z Ostravského regionu a nějaká ta halda nás jen tak nepřekvapí!
Večer jsme zaparkovali na pobřeží kousek od Garachica. Nechyběla koupel ve vlnách Atlantiku, nějaké to večerní focení a unaveni usínáme v našem mobilním hotelu.
Dnešní den je již odpočinkový, den zahajujeme prohlídkou města La Orotava, kde se nachází několik starých domů s typickými dřevěnými předsazenými balkóny. Bohužel malá botanická zahrada Hijuela děl Botánico byla zavřená, přes plot ale vypadala moc pěkně.
Poté jsme vyjeli autem nad vesnici La Esperanza, kde se nachází výchozí místo několika výletů s názvem Las Raicés. Vydali jsme se po jedné značce klesající do údolí a jinou cestou jsme se vrátili zpět. Celý výlet se odehrál v borových lesích.
Měli jsme ještě chvíli čas a proto jsme si zajeli ještě na rychlou prohlídku města La Laguna, které je opravdu pěkné a nachází se na seznamu UNESCO. Prošli jsme si centrum města a poté se vrátili zpět na parkoviště Las Raicés, kde jsme se rozhodli strávit naši poslední noc. Využili jsme zázemí blízkého kempu se záchody a tekoucí vodou.
káva Barraquito s likérem - doporučujeme vyzkoušet
Dnes je poslední den naší dovolené. Autem se naposledy projedeme přes sedlo El Portillo, projedeme pod lanovkou na Teide a poslední výlet jsme se rozhodli udělat ve výšce kolem 1900 m nad městečkem Santiago de Teide. V této oblasti postupně přechází lávová struska v řídký borovicový les. Stromy vyrůstají přímo ze sypké vrstvy sopečného popela. Okruh je označen jako trasa č.13 a zabere cca 2 hodiny. Poté se již přesuneme dolů k moři, kde si dopřejeme poslední koupel, dotankujeme auto a ještě ho před odevzdáním na čerpací stanici vysajeme. Odevzdání auta bylo bez problémů, žádná kontrola stavu se nekonala. Auto jsme vraceli se stejným stavem nádrže, jako jsme ho přebírali.
Letadlo odlétalo v 17.45.
Auto jsme měli vypůjčené přes Autos plus car. Měli jsme na sedm dní objednané auto typu Renault Kangoo nebo něco podobného. Cena za půjčení byla 198 € včetně potřebného pojištění. Dostali jsme Peugeot Partner ve vyšším stupni výbavy. Pro nás bylo důležité, že auto v tomto vybavení již mělo samostatná zadní sedadla, která jsou jednoduše vyjímatelná. Na noc jsme je tedy vždy vyjmuli a uložili na přední sedadla. V zadní části tak vzniknul prostor délky cca 180cm s rovnou podlahou, kde jsme se pohodlně vyspali. Pouze bylo potřeba lehce podložit oblast za předními sedadly, k čemuž jsme použili skládací kryt zavazadlového prostoru. Po krátkém tréninku nám přestavba auta zabrala maximálně 10 minut.
naše půjčené auto v hotelové úpravě
Tras pro pěší výlety je na Tenerife opravdu spousta a můžete si vybírat na co máte právě chuť. Od poměrně náročných výletů v národním parku Pico Teide po příjemné procházky borovicovým lesem o kousek níže.
Pro pohyb ve výškách nad 2000 metrů se připravte na štěrkové cesty s volným kamením, případně na kamenité cesty, pokud budete křížit lávová pole. Některé trasy jsou náročné z hlediska převýšení, nejsou však náročné z hlediska terénu.
Všechny trasy jsou velmi dobře značeny a na všech výchozích místech a často také rozcestí tras jsou umístěny panely s jednoduchou mapou s vyznačeným profilem trasy a upozorněním na možné problémy. Časy uvedené na panelech se nám dařilo bez problémů splnit, spíše jsme byli rychlejší. Trasy jsou vybudovány jako přírodní stezky lemované po obou stranách kameny, navíc doplněny barevnými značkami.
informační tabule s popisem trasy
Horská kola mají zakázáno používat trasy pro pěší. Narazili jsme na několik tras ve východní oblasti mimo NP Pico Teide v okolí Las Raicés, které byly značeny pro horská kola. Terén nebyl nijak náročný, jednalo se o štěrkové cesty bez technických úseků sjízdných i na CX kole.
Z hlediska silniční cyklistiky je Tenerife doslova ráj. Nekonečnými serpentinami můžete stoupat od moře do výšky téměř 2500 metrů, ostatní vozidla se k vám budou chovat s respektem a nechají vám dost místa. Několikrát jsme narazili na trénující skupinku 4 jezdců Lotto Soudal, na kafi jsme přistihli pětici jezdců týmu Sky a v baru viděli fotky Contadora či Urana s majitelem podniku. I běžných hobby cyklistů jsme zde viděli opravdu hodně.
Mezi pěkné úseky, které jsme projeli autem, bych zařadil silnici z Buenavista del Norte přes Mascu do Santiago de Teide, výjezd z Garachica do San José de La Vega Retaro nebo výjezd od moře přes vesnici Vilaflor. Podobných cest ale najdete určitě spousty dalších a celkem solidně si nastoupáte na všech.
Předpokládáme, že se silniční kola dají i půjčit na místě, protože spousta cyklistů sedlala stejné kolo, evidentně z půjčovny.
V době naší návštěvy bylo po celou dobu počasí beze srážek. Teplota byla ovlivněna hlavně nadmořskou výškou ve které jsme se pohybovali. U moře bylo přes noc kolem 15 stupňů a přes den i přes 25 stupňů. V horách v nadmořské výšce přes 2000 m byla teplota v noci kolem nuly a přes den při slunečním svitu stoupala na cca 20 stupňů. V autě tak byla v noci zima (chtělo to teplejší spacák) a ráno jsme na výlet vycházeli dost oblečeni a v průběhu dne jsme postupně odkládali svršky.
Na Kanárských ostrovech dochází k vytváření vrstvy mraků v nadmořské výšce 1000-1500 metrů nad mořem. Nad touto vrstvou mraků již bývá naprosto jasné a slunečné počasí s výbornou viditelností. V případě, že se tyto mraky nevytvoří, jsou horské masivy trochu v oparu, nicméně počasí bylo stále perfektní. Vrstva mraků hodně ovlivňuje počasí na pobřeží a v pásu borovicového lesa. Při horším počasí je tak možné vyjet do hor a špatnému počasí se vyhnout. V oblasti tvorby mraků může být také nižší teplota, pro nocleh v tomto případě je vhodnější vyjet trochu výše, kde je teplejší i sušší vzduch.
Autor: Roman | Vloženo: 22.4.2017 | Upraveno: 22.4.2017 |