Pobaltí 2016

Dvoutýdenní cesta Litvou a Lotyšskem na kolech. Rovinatá krajina, vítr v zádech, zkrátka ráj cyklistů. Jedeme z Polska podél ruské hranice, přes Kurskou kosu, podél pobřeží na mys Kolka a vnitrozemím zpět do Polska. Příroda, památky, koupání v moři a v jezerech, místní dobroty a speciality. Pobaltí 2016

1. Den, 15.8.2016, Frýdek – Ostrava – Warszawa – Suwalki, 18 km

Ráno odjíždíme vlakem z Frýdku do Ostravy. V Ostravě nakládáme kola do vlaku EC111 a v 5.56 odjíždíme do Warszawy. Vystupujeme na stanici Warszawa Wschodnia (ne na Centralna) a to zejména proto, že je to mimo centrum a v blízkosti je park, ve kterém přečkáme 5 hodin, než nám pojede navazující vlak. Manipulace s kolem na polských nádražích není žádná sranda. Není tu ani výtah ani eskalátor, přes koleje není žádný služební přechod, takže s brašnama po schodech. Na nádraží si kupujeme lístky, projíždíme parkem a hledáme něco k jídlu, mohu doporučit Kebab Faraon na ul. Francuska, zde jsme se velmi dobře najedli za velmi málo peněz. Toto občerstvení jsme využili i po cestě zpět. V 15.14 odjíždíme vlakem TLK10109 Wigry do Suwalki. Zde jsme v 19.53 a urychleně hledáme místo na spaní, protože se začíná stmívat. Ze Suwalki směrem na sever vede kolem silnice asi 15 km cyklostezka, takže tam lze jet i za šera. Nicméně mám dopředu vytipované místo na spaní dle leteckých map a na tomto místě skutečně nalézáme slušné místo na spaní. Stavíme stan a v ten moment padá tma.

2. Den, 16.8.2016, Suwalki – Vištytis – Virbalis – Kybartai, 85 km

Pokračujeme po naší trase směrem k litevské hranici a přejíždíme do Litvy. Jedeme kolem jezera Vištyčio, jehož středem vede litevsko-ruská hranice. Podél silnici u jezera je několik pěkných míst na koupání a stanování. Ve vesnici Vištytis si prohlížíme kostel. Východně od vesnice je větrný mlýn, který je vidět už z dálky. Z dálky vypadá pěkně, bohužel z blízka je totálně zničen. Pokračujeme po silnici nižší třídy (v mapě bílá a žlutá) do Virbalis a Kybartai. Zde poprvé přicházíme do styku s typickými pobaltskými cestami. Je po dešti a písek se lepí všude, řetězy na kolech drhnou. Od teď jsme se zapřísáhli, že po pískových cestách už jezdit nebudeme, protože kola dostávají strašně zabrat. Operativně kvůli tomu později měníme trasu. Na půl cesty do Virbalis už ale naštěstí začíná asfaltka. Jedeme přes Kybartai a dále podél Ruské hranice. Místo na stan nacházíme kousek za Kybartai po levé straně cesty v sadu s černými jeřabinami.

3. Den, 17.8.2016, Kybartai – Kudirkos Naumiestis – Sintautai – Šakiai, 48 km

Ráno vyjíždíme a tak tak stíháme dojet do Kudirkos Naumiestis, kde na delší dobu obsazujeme autobusovou zastávku. Celé dopoledne prší. Na náměstí ve vesnici je knihovna, je zde internet a dá se tu dobrat voda. Z internetu zjišťujeme stav počasí a po kouskách se posouváme směrem dále po naší trase a střídavě obsazujeme autobusové zastávky po cestě. Zajíždíme do vesnice Sintautai, je zde pěkný kostel, celá vesnice stojí za shlédnutí, nebo alespoň za projetí. Projíždíme přes Šakiai a stavíme stan kousek za Šakiai u rybníka u cesty.

4. Den, 18.8.2016, Šakiai – Jurbarkas – Pagegiai – Šilute, 126 km

Jedeme po hlavní silnici na Jurbarkas, je zde poměrně hustý provoz, ale jinudy se to objet nedá. Dále pokračujeme na západ podél ruské hranice, odbočujeme do vesnice Smalininkai, zde je slepé rameno řeky Nemunas, nějaké vodárenské objekty, celkově pěkná vesnice. V této oblasti totiž celkem nic moc není. Jedeme stále lesem po naší trase. Dnes chceme trošku dohnat kilometry, které jsme kvůli dešti ztratili. Dojíždíme až za Šilute a stan stavíme kousek o cesty za kopečkem. Je zde delta řeky Nemunas, dá se tu dobře koupat a překvapivě tu nejsou komáři.

5. Den, 19.8.2016, Šiluté – Minija – Nida – Klaipeda, 96 km

Ráno chceme stihnout loď, která jede v 8.30 z Minija do Nida. V Pobaltí je ale o hodinu víc, tedy loď jede v 7.30 našeho času. Vesnice Minija je rozdělena vodním kanálem, není tu most. Přezdívají jí „litevské Benátky“, což je evidentně trošku nadsazené, ale pěkná vesnice to bezesporu je. Loď (8 €/os + 2 €/kolo) zastavuje ještě ve vesnici Uostadvaris a potom už vysedáme ve vesnici Nida na jihu litevské části Kurské kosy. Jižně od vesnice si prohlížíme písečné duny, vede k nim chodník a naučná stezka. Je zde hodně turistů, celá kosa a západní část Litvy je dost navštěvována turisty. Pokračujeme na sever po silnici. Po východním pobřeží ale vede cyklostezka, což nevíme a tak jedeme po cestě. Nevadí, není tu téměř žádný provoz, možná i menší než na cyklostezce. Zhruba uprostřed kosy, před vesnicí Juodkrante, je rezervace kormoránů s vyhlídkovou plošinou. Na severu kosy, naproti Klaipedy, je delfinárium, skanzen, různá muzea, no zkrátka mnoho turistů. Odsud jedeme přívozem (0,80e/os) na pevninu. Projíždíme centrum Klaipedy, a pokračujeme na sever. Kolem pobřeží vede cyklostezka, která je asi 20km za Klaipedou nepoužitelná (rozbitá), dále na sever je už ale v pořádku. U vesnice Kukuliškiai jsou na pláži německé pevnosti a základy protiletadlových kanónů z roku 1939. Spíme kousek odsud v kempu (4,5 €/os). V blízkosti kempu je u pobřeží vyhlídková plošina na moře, je odsud pěkně vidět západ slunce, je zde ale spousta turistů.

6. Den, 20.8.2016, Palanga – NP Pape – Barta – Grobina, 109 km

Jedeme po cyklostezce podél pobřeží směrem k lotyšské hranici. Asi 3 km za vesnici Karkle je u cyklostezky vedle jezera velká pozorovatelna ptáků, bylo by to pěkné místo na spaní, pokud bychom nezůstali v kempu. Není se tu sice kde umýt, ale zkušený český turista by jistě hravě zvládnul sprchu v kempu a spaní v této ptačí pozorovatelně. Dále projíždíme přes město Palanga, je to město plné turistů a není tu nic zvláštního k vidění. Podél pobřeží jsou některé pěkná místa ke koupání. Projíždíme přes lotyšskou hranici a podstatně se zhoršuje kvalita silnice. Nicméně po pár kilometrech svítí logo Evropské unie a začíná silnice prvotřídní kvality. Všechny pěkné silnice v Lotyšsku disponují cedulí EU. Nebýt Lotyšsko v EU, tak mají všechny silnice prašné. Asi po 20 km odbočujeme ze silnice do NP Pape, kde je rezervace divokých koní. Přijíždíme na parkoviště, kde stojí několik aut a je zde informační centrum. Za chvíli se vracejí lidé z exkurze od koní a my se připojujeme k další exkurzi (3 €/os). Celé to spočívá v tom, že se jde asi 200 m k lesu, kde jsou koně, zde jsme si vyslechli výklad a pokračovali zpět. Doteď si nejsem jistý, jestli stálo za to tam chodit. Opouštíme park Pape a jedeme po prašné silnici směrem do vesnice Barta. Na to že je silnice štěrková, je v poměrně slušné kvalitě a dá se po ní jet i docela rychle. Spíme zhruba uprostřed mezi vesnicemi Barta a Grobina, hned vedle cesty. Kdybychom popojeli ještě asi 6 km, tak po levé straně je jezírko vhodné na koupání a stanování.

7. Den, 21.8.2016, Grobina – Aizpute – Kuldiga, 112 km

Pokračujeme dále po hlavní cestě na Aizpute a Kuldiga. Města v Lotyšsku jsou od sebe vzdálena často 40 až 60 km a mezi městy nic není. Všude samé pole, občas vybydlená vesnice, ve které jsou patrné vybydlené sovětské budovy. V Aizpute je hrad a v centru kousek od řeky je pramen s pitnou vodou. Kuldiga je město s krásným velkým historickým centerm. Domy jsou relativně opravené, na každém domě visí vlajka, město je plné květin, ale také plné turistů. V okolí stovek kilometrů není žádný turista, ale zde je jich koncentrováno skutečně mnoho. Ve východní části města, kousek od mostu přes řeku, se nachází na řece Venta nejširší přírodní vodopád v Evropě. Je sice vysoký asi 2 m, ale dlouhý asi 250 m a je hojně využíván ke koupání. Pokračujeme směrem na Ventspils a na břehu přehrady u vesnice Padure stavíme stan. Je sem sice vidět z cesty a z domů, ale nikomu to nevadí.

8. Den, 22.8.2016, Kuldiga – Ventspils, 105 km

Jedeme asi 60 km do Ventspils, po cestě nic není, pole, lesy a zase pole. Ventspils je pěkné přístavní město, určitě stojí za to projet si centrum a zejména industriální a pěkně opravené nábřeží řeky Venta. Kousek za Ventspils, u jezera Bušnieku, se nachází opravdu pěkné místo na kempování a koupání, s lavičkami a molem. Pokračujeme dál kolem pobřeží směrem na mys Kolka. Jedeme po široké cestě, z obou stran les s vřesovým podrostem. Touto krajinou jedeme další 2 dny, stále les a vřesy. Odbočujeme směrem k pobřeží do vesnice Oviši. Nachází se tu maják a za 0,70 € na něj lze vyjít. Spíme kousek dál po pobřeží, u vesnice Lužna, stan stavíme asi 100m od pobřeží v místě, kde není písek. Je tady dobré koupání.

9. Den, 23.8.2016, Kolka – Roja, 97 km

Jedeme vřesovým lesem na mys Kolka. Na mysu je restaurace, rozhledna, naučné stezky apod. Na samotném konci mysu to neskutečně páchne a jak se později ukazuje, celý Rižský záliv je nějaký špinavý a pro koupání určitě méně vhodný než Baltské moře. Z mysu Kolka pokračujeme na jih kolem pobřeží Rižského zálivu. Spíme kousek za vesnicí Roja u odpočívadla, na travnaté cestičce vedoucí lesem podél pobřeží. Je zde pěkná kamenitá a oblázková pláž, na umytí dobrá, ale na koupání nic moc.

10. Den, 24.8.2016, Mersrags – Tukums – Dobele, 120 km

Další 2 dny chceme dojet do Šiauliai, odkud se chceme přesunout vlakem. Jedeme stále podél pobřeží, přes Tukums do Dobele. Po cestě není nic zvláštního, krajina stále stejná, taková, kterou jedeme už týden. Kousek před Dobele jsou 2 jezírka. Odbočujeme z hlavní cesty k prvnímu z nich, je zde ale nějaká rezidence, vše je tady soukromé, všude jsou kamery apod. Chystáme se vyzkoušet druhé jezírko, kousek za odbočkou k druhému jezírku potkáváme chlápka, který nám radí, abychom se vydali úzkou travnatou pěšinkou, že na druhé straně jezera se dá spát a koupat. Skutečně, asi po 600 m poměrně náročného terénu nacházíme staré lavičky a téměř rozpadlé molo.

11. Den, 25.8.2016, Dobele – Žagare – Joniškis – Šiauliai, 131 km

Jedeme dál po cestě, která vede kolem jezírek a chceme se napojit na hlavní cestu. Povrch cesty se po chvíli mění v čistý písek. Byla chyba tudy jet, určitě by bylo lepší vrátit se zpět na hlavní cestu stejně, jak jsme večer přijeli k jezírku a ne snažit se to projet. V obchodě v Dobele okamžitě kupuju kartáč a řetězy zbavuju nánosů písku a mažu. Dále po cestě, u vesnice Tervete, se nachází přírodní park s rozhlednou, meandry řeky, jezerem. Vypadá to dobře, ale nemáme moc času a navíc nemáme kam dát kola, takže návštěvu vynecháváme. Za vstup do parku se platí u informačního centra. Vjíždíme do Litvy u Žagare a pokračujeme na Joniškis a Šiauliai. Z Joniškis do Šiauliai vede kolem cesty cyklostezka, ale pouze asi 8 km. Hlavní cesta do Šiauliai je velmi frekventovaná a nedá se po ní jet, jedeme tedy po bočních cestách, které jsou prašné a cesta po nich je hodně nepříjemná. Projíždíme kolem Hory křížů a v Šiauliai na nádraží kupujeme jízdenky na vlak do Jonavy. Večerní vlaky byly buď obsazené, nebo nebraly kola, takže jedeme další den ráno v 8.43. Hledáme místo na spaní u Šiauliai, asi 7 km jižně od města je velké jezero, na jeho severním pobřeží se dá dobře spát.

12. Den, 26.8.2016, Šiauliai – Jonava – Rukla – Žasliai – Semeliškes, 87 km

Ráno přijíždíme na nádraží, nakládáme kola do vlaku a vystupujeme v Jonavě. V tomto městě není nic zvláštního, ale vystoupili jsme zde proto, že jsme si rozvrhli kilometry na další dny a takhle nám to nejlépe vyšlo. Vlakem jsme si ušetřili cestu krajinou kolem Šiauliai, která je vyprahlá, samé pole, prostě není o co stát. Z Jonavy jedeme po hlavní cestě směrem na Elektrenai. Ve vesnici Semeliškes je pěkný kostel a celá vesnice vypadá dobře. Kousek za vesnicí Semeliškes u jezera Nestrevantys, je krásné místo na spaní s velkým novým molem.

13. Den, 27.8.2016, Semeliškes – Trakai – Onuškis – Aukštakalnis, 79 km

Prohlížíme si hrad Trakai a přilehlé ostrůvky. Hrad je velmi známý a určitě ho žádný návštěvník Litvy nemine. Je to znát, protože je tu plno lidí. Hrad je ale pěkný a určitě stojí za vidění. Dovnitř nejdeme, protože nemáme kam dát kola a hrady máme raději zvenku než zevnitř. Zbytek vesnice Trakai nestojí za moc. Pokračujeme po hlavní cestě přes Rudiškes a Onuškis a dále zkratkou přes silnici horší kvality směrem na jih. Tato silnice se až na jeden krátký úsek docela dá. U vesnice Aukštakalnis stavíme stan u jezera. Jezero má písečné dno a je velice mělké. Voda je díky tomu teplá a koupání je super.

14. Den, 28.8.2016, Merkine – Liškiava – Druskininkai, 86 km

Jedeme na jihozápad směrem na Merkine. Úsek mezi obcemi Barbiškes a Tolkunai (v mapě bílá cesta) je jednoznačně lepší objet přes Senoji Varena, protože kvalita cesty je strašná. Kousek za Merkine odbočujeme na Liškiavu a Druskininkai. V Liškiavě je velký kostel a dva kopečky s výhledem na kostel a na řeku Nemunas. Projíždíme lázeňským městem Druskininkai a u jezera na půl cesty do Leipalingis hledáme spaní. Na místě u jezera kde spíme je sice cedule soukromá cesta, ale nic si z toho neděláme.

15. Den, 29.8.2016, Leipalingis – Veisiejai – Sejny – Zakaty, 76 km

Projíždíme přes Leipalingis směrem na Veisiejai. Před Veisiejai u jezera Snaigynas je pěkná nová rozhledna a hezká pláž s posezením vhodná ke koupání a spaní. Míříme do Polska, cesta za Veisiejai nic moc, ale lepší než to objíždět. U hranice, z naprosto nepochopitelných důvodů, se rozbitá štěrková cesta mění na krásnou asfaltovou, bohužel pouze asi 1 km. Je to doprovázeno ceduli Evropské unie. Věděl bych o místech kde je taková cesta více potřeba a ne tady v lese. V Polsku jedeme přes Sejny směrem na Suwalki. U jezera Wigry odbočujeme na jih a kolem jezera jedeme do kempu v Zakaty. Od 14 do 16 h v kempu není recepční, takže když se vlezete do této doby, stačí ráno odjet a není potřeba nic platit. Ono taky není za co platit. WC odporné, umyvadlo ucpané, voda moc neteče. Co se týče hygieny, tak jsme si vystačili s tím, co nabízí jezero Wigry.

16. Den, 30.8.2016, Zakaty – Suwalki, 25 km

Dnes potřebujeme dojet pouze do Suwalki a tam najít kemp. Jeden kemp je v jihozápadní části města, hned u stadionu. Šli jsme se na něj podívat, ale je to jak kdyby člověk spal uprostřed křižovatky. Je to úplně nový kemp, ale nelíbil se nám. Spíme v jiném kempu kousek od řeky protékající městem (Kemping Private, Polna 9), platíme 35 Zl. dohromady za 2 osoby. Ani nestavíme stan, spíme na zemi v altánku v zadní části zahrady. Zbytek dne chodíme po městě.

17. Den, 31.8.2016, Suwalki – Warszawa – Ostrava – Frýdek, 39 km

Vlak do Warszawy jede v 4.43. Ve Warszavě čekáme 4 hodiny. Kupujeme si lístky na vlak pro kola, čas trávíme opět v parku blízko nádraží. V Ostravě jsme kolem 18. hodiny, do Frýdku jedeme na kole.




Doprava z ČR do Pobaltí a zpět

Doprava vlakem s kolama není nic jednoduchého. Chce to pevné nervy a hlavně zajít v Česku na nádraží do většího města, kde mají nějakou mezinárodní pokladnu s kvalitní obsluhou, protože jinak člověk ztratí u přepážky na nádraží nervy. Pro ilustraci přikládám obrovské množství jízdenek, v nichž je skutečně problém se vyznat.

Cesta tam 15.8.2016
Ostrava hl.n. (5.56) – Warszawa Wschodnia (10.17) EC111 Comenius
Warszawa Wschodnia (15.05) – Suwalki (19.53) TLK10109 Wigry

Doklady pro vlak EC 111 Comenius

Rezervace pro kola a pro osoby (3 €, nutno koupit alespoň 3 týdny dopředu na nádraží v ČR)
Rezervace pro kola a pro osoby (3 €, nutno koupit alespoň 3 týdny dopředu na nádraží v ČR)

Jízdenka pro osoby (zpáteční, jedna pro všechny vlaky, 1761 Kč/os, stačí koupit v den odjezdu)
Jízdenka pro osoby (zpáteční, jedna pro všechny vlaky, 1761 Kč/os, stačí koupit v den odjezdu)

Mezinárodní jízdenka pro kolo (10 € za kolo, nutno ji koupit ještě v ČR na nádraží! Jízdenka se pověsí na kolo, provázek s sebou. Doporučuju koupit si jízdenku pro kolo v ČR pouze na úsek v ČR třeba za 30 Kč, a předem si zajet do Polska a tam si koupit zase jízdenku pro kolo z první polské zastávky do cílové stanice v Polsku. Rozhodně levnější varianta než 10 € za kolo.)
Mezinárodní jízdenka pro kolo (10 € za kolo, nutno ji koupit ještě v ČR na nádraží! Jízdenka se pověsí na kolo, provázek s sebou. Doporučuju koupit si jízdenku pro kolo v ČR pouze na úsek v ČR třeba za 30 Kč, a předem si zajet do Polska a tam si koupit zase jízdenku pro kolo z první polské zastávky do cílové stanice v Polsku. Rozhodně levnější varianta než 10 € za kolo.)

Doklady pro vlak TLK10109 Wigry

Rezervace pro kola a pro osoby (3 €, tuto jsem koupil současně s rezervací předchozího vlaku, ale bylo to zbytečné, tento vlak zdaleka není plný a má mnoho míst pro kola, které nebudou nikdy plné)
Rezervace pro kola a pro osoby (3 €, tuto jsem koupil současně s rezervací předchozího vlaku, ale bylo to zbytečné, tento vlak zdaleka není plný a má mnoho míst pro kola, které nebudou nikdy plné)

Jízdenka pro kolo (nutno koupit na pokladně na polském nádraží, ve vlaku se neprodává, stojí 9,10 Zl.)<br /><br />+jízdenka pro osobu (pořád ta stejná)
Jízdenka pro kolo (nutno koupit na pokladně na polském nádraží, ve vlaku se neprodává, stojí 9,10 Zl.)

+jízdenka pro osobu (pořád ta stejná)

Cesta zpět 31.8.2016
Suwalki (4.43) – Warszawa Wschodnia (9.11) TLK10118 Wigry
Warszawa Wschodnia (13.38) – Ostrava hl.n. (17.54) EC112 Porta Moravica

Doklady pro vlak TLK10118 Wigry

Jízdenky pro kolo (koupené osobně na polském nádraží, 9,10 Zl.)<br /><br />+jízdenka pro osobu (pořád ta stejná)
Jízdenky pro kolo (koupené osobně na polském nádraží, 9,10 Zl.)

+jízdenka pro osobu (pořád ta stejná)

Doklady pro vlak EC112 Porta Moravica

Rezervace pro kola a pro osoby (3 €, nutno koupit nejlépe v den odjezdu tam, ještě v ČR na pokladně)
Rezervace pro kola a pro osoby (3 €, nutno koupit nejlépe v den odjezdu tam, ještě v ČR na pokladně)

Jízdenka pro kolo (Koupil jsem pouze na úsek Warszawa-Chalupki, stálo to 9,10 Zl. namísto 10 € kdybych koupil jízdenku pro kolo až do Ostravy. Počítal jsem s tím, že český průvodčí nepřijde a pokud jo, tak mu zaplatím ve vlaku 30 Kč, klasicky jako za kolo v ČR. Je to rozhodně lepší varianta než platit 10 € za kolo.)<br /><br />+jízdenka pro osobu (pořád ta stejná)
Jízdenka pro kolo (Koupil jsem pouze na úsek Warszawa-Chalupki, stálo to 9,10 Zl. namísto 10 € kdybych koupil jízdenku pro kolo až do Ostravy. Počítal jsem s tím, že český průvodčí nepřijde a pokud jo, tak mu zaplatím ve vlaku 30 Kč, klasicky jako za kolo v ČR. Je to rozhodně lepší varianta než platit 10 € za kolo.)

+jízdenka pro osobu (pořád ta stejná)

Pro zakoupení jízdenky na kolo v Polsku je nutno mít už jízdenku pro osoby a tu dát paní v kase (potřebuje z ní nějaký kód). Nelze v Polsku koupit bianco jízdenku pro kolo tak jako v Česku. Jízdenka pro kolo je vždy vázaná k jízdence pro osobu. V Polsku se jízdenky pro kolo prodávají pouze na nádraží, ne ve vlaku.

V poslední řadě si myslím, že kdyby i přes to všechno člověk nastoupil do vlaku bez všech těch rezervací a jízdenek pro kolo, tak v polském vlaku se to s průvodčím nějak vyřeší.

Jak lze vidět podle počtu lístků, na takové cestování vlakem musí padnout mnoho stromů a cestující musí mít minimálně doktorát, aby to všechno pochopil a vyřídil správně...

Doprava v Pobaltí

Autobusy zde jezdí, viděli jsme jich hodně. U hlavních cest mezi většími městy jsou zastávky (poměrně hojně) u některých je jízdní řád, u některých není. Většinou po dané trase jedou třeba 2 nebo 3 autobusy denně. Je zde několik dopravců, na jízdním řádu jsou napsány autobusy všech dopravců. Občas jsme viděli napsanou i cenu za autobus. Autobusy jsou poměrně hodně drahé, ale hlavně mě překvapilo, že částka je na všech zastávkách pořád stejná, tedy ať jedu celou trasu nebo jen čtvrtinu, zaplatím pořád stejně (podle mě tolik jako za celou trasu).

V Litvě je velmi řídká železniční síť a moc vlaků tady nejezdí. Je zde pár tratí a jízdní řády spolehlivě vyhledá český Idos. Vlaky provozuje společnost Lietuvos Geležinkeliai. Na webu http://www.litrail.lt/ lze koupit jízdenky dopředu. Jeli jsme vlakem Šiauliai-Jonava. Jízdenky jsme si koupili den předem na nádraží. Cena byla 6e + 2,70e za kolo. Některé vlaky mají třeba pouze 1 malý vagón a jsou úplně plné. Pochopitelně neberou kola, protože je ve vlaku není kam dát. Vlak, kterým jsme jeli jel z Klaipedy a byl to klasický velký vlak s hodně vagóny a ten kola bral. Ve vlaku je 5 stojanů na kola. Pokud není ve vlaku místo nebo prostě nemáte jízdenku pro kola, nenastupujte, vlak vás prostě nevezme. Ve vlaku se to nijak nevyřeší, průvodčí chce lístky na kola už při nástupu.

Lístek Šiauliai – Jonava
Lístek Šiauliai – Jonava

My jsme zvolili dopravu na kole. Pobaltí je k takovému cestování velmi vhodné, co se týče převýšení, kvality cest apod. Je nutno volit silnice vyšší třídy (v mapě oranžové), stejně na nich není žádný provoz, povrch je ale krásný a jede se po nich skvěle. Na hlavních cestách je také k vidění poměrně hodně „brašnářů“, tedy cyklistů, kteří cestují obdobně jako my. V Litvě lze používat i cesty „žluté“, jsou taky asfaltové. V Lotyšsku jsou už „žluté“ cesty šotolinové a prašné. „Bílé“ cesty, těm je radno se úplně vyhnout, bývají sjízdné max. rychlostí kolem 8km/h a s vysokou opatrností. Při použití kola je vhodné patřičně se vybavit nářadím. Pobaltí je celé na písku, takže na kole je to znát. Více než jinde je zde nutné mít ke klasické cyklovýbavě i nějaký kartáč na očištění řetězu, pastorků a převodníků, v lepším případě i hadru a ředidlo a v nejlepším případě myčku na řetěz a nějaký cyklo čistič. Také je potřeba hodně maziva na řetěz. Vzhledem k obavám z kvality silnic jsem zvolil pláště 26x1,9 a 26x2,1 foukané na nižší tlak, hodně jsem to přecenil, určitě by byly vhodnější nějaké cestovní pláště šířky kolem 1,75. To platí ale pouze pro případ využívání hlavních cest. Pro boční cesty, a to zejména v Lotyšsku, by bylo asi nejvhodnější nějaké pořádné „celopéro“, jinak si to nedovedu představit, zkrátka tyhle cesty jsou nesjízdné.

Doprava stopem prý funguje dobře. Potkali jsme nějaké Němce a říkali, že je vždy berou hned. Nejspolehlivější je ale pochopitelně doprava vlastním autem. Po hlavních cestách bez problému, ale na bočních cestách by si člověk zvyklý na evropské cesty mohl auto snadno rozbít. Pohonné hmoty jsou zde, co jsem si tam všímal, průměrně o 2kč levnější než v ČR.

Obchody, ceny, potraviny, voda

V každé větší vesnici je obchod a je otevřen většinou od 8 do 22 h. O obchody není nouze a jsou otevřené pořád. Všechny obchody jsou standardně vybaveny, všude je vše k dostání. Ceny jsou buď stejné jako v ČR nebo mírně nižší. Nemá smysl vozit s sebou nějaké jídlo z domu, naopak člověk vyzkouší spoustu jiných věcí, které doma nekoupí (a na zkoušení je toho tolik, že člověk neví co by zkusil dřív).

S vodou to není vždy úplně jednoduché, občas lze nabrat vodu třeba někde na WC, ale nikdo nemůže vědět, jestli je pitná. Z takových vod jsme vždy vařili a na pití jsme kupovali vodu v obchodě.

Ubytování

Většinou jsme spali mimo kemp. Stanovat se může asi všude, nikdo s tím nikde neměl problém. V kempu jsme spali u Klaipedy, cena byla 9e za 2 osoby. V Suwalki jsme spali v kempu, protože vlak jel ráno ještě za tmy, tak abychom to mělo blízko k vlaku a nemuseli ráno balit stan. Cena byla 35 Zl. za 2 osoby.

Mapy, internet

Používali jsme vektorové mapy ze serveru openandromaps.org a také mapy z aplikace mapy.cz na tabletu a vše se, jako vždy, velmi osvědčilo. Pro nabíjení tabletu jsem používal 2 powerbanky o kapacitě cca 2x10000mAh, tablet jsem zapínal pouze na cestu na dobu nezbytně nutnou a pro prohlížení internetu, zbytek doby byl vypnutý. Kapacita náhradních zdrojů na 14 dní postačila.

V Lotyšsku mě hodně překvapilo pokrytí internetem. Téměř v každé vesnici (i v poměrně hodně malé) většinou u obchodu, u obecního úřadu apod. je veřejná síť wifi Lattelecom-free provozovaná státem. To se hodí zejména v případě nepříznivého počasí - Tadytady je k dispozici spolehlivý litevský a lotyšský meteo radar.

U cestopisu jsou přiloženy 3 gpx soubory (záložka v horním menu) – celá trasa („naklikaná“ na PC, neměl jsem zapnutý záznam trasy z důvodu šetření baterie), soubor se souřadnicemi míst našeho spaní a soubor se souřadnicemi míst, které z různých důvodů doporučuju (spaní, koupání, atd).

Náklady na cestu pro 1 osobu

Pojištění190,— 
Jídlo z domu200,— 
Rezervace na vlaky tam166,— 
Rezervace na vlak zpět83,— 
Jízdenky na vlaky pro osobu (zpáteční)1 825,— 
Kola v ČR směrem tam276,— 
Kola v Polsku (celkem)180,— 
Vlak Šiauliai-Jonava240,— 
2 kempy240,— 
Útrata v Polsku (jídlo)300,— 
Útrata v Litvě a Lotyšsku (jídlo + ostatní)1 700,— 
Celkem (1 osoba)5 400,— 

Autor: MartinPočet zobrazení: 775 x
Vloženo: 17.9.2016Upraveno: 10.12.2016

   

© kamaro, XHTML 1.1, CSS 2.1, vygenerováno za 0.02 s