Finsko a Pobaltí na kole 2022

Zatím naše nejdelší cesta. Celkem 6 týdnů na kolech, na těžko, se vším potřebným. Začali jsme kousek od Stockholmu, přes ostrovy jsme projeli do Finska, kde jsme navštívili pár národních parků. Poté jsme projeli Pobaltí a část severního Polska. Finsko a Pobaltí na kole 2022

1. den, 7.7.2022, cesta do Gdaňsku

Dnes nás čeká přesun přes Polsko do Gdaňsku. EC 106 Sobieski jezdí z Vídně do Gdynie, je to přímý vlak, který navíc veze kola. Je nutné mít jízdenky dopředu zakoupené, včetně rezervací pro osoby i pro kola. V roce 2022 nešla rezervace provést přes internet, museli jsme jízdenky koupit na mezinárodní pokladně ve Frýdku-Místku a kupovali jsme je cca týden před odjezdem. V době nákupu byly místa pro kola ještě volná, celkem bylo ve voze 7 věšáků na kola. Jedinou nevýhodou je to, že vlak odjíždí v cca 9 hodin z Ostravy a do Gdaňsku přijíždí v 17 hodin a to je už pozdě na chycení lodě do Nynäshamnu. Společnost Polferries odjíždí pravidelně v 18 hodin a z nádraží to je do přístavu cca půl hodiny na kole. My jsme trajekt objednávali až na další den a tak jsme počítali s celým dnem v Gdaňsku.
V průběhu cesty se v podstatě všechny místa pro kola obsadily, některé i několikrát vyměnily za jiná kola v průběhu cesty. Takže rezervace dopředu je určitě lepší, ale stačí pár dní.
Do Gdaňsku jsme přijeli s cca ěé minutovým zpožděním, což znamená že bychom trajekt týž den určitě nestihnuli. Z nádraží jsme to vzali přes centrum do kempu Stogi severně od centra. Kousek za kempem je písečná pláž a zajíždí sem i tramvaj. Kempy jsou zde dva, my jsme byli v klasickém kempu, hned naproti je kemp zaměřený spíše na obytná auta. Kemp je v borovicovém lese, takže přes den tu nebude takové horko. Podklad je pískový, s jehličím a šiškami. Je dost zvlněný, takže nalést vhodné místo na rovině je oříšek. Pozor, vyberte si nějaké místo na kopci, v roce 2013 jsme v tomto kempu přespávali při návratu ze Švédska a po noční prudké bouřce ti co si postavili stany v údolí tak měli ve stanu 10cm jehličí, písku a šišek. Což nepotěší...
Večer jsme se šli podívat na pláž a také jsme si dali večeři v restauraci na pláži. Do moře se nám nechtělo, foukal studený vítr.

2. den, 8.7.2022, Gdaňsk, trajekt do Švédska

Večer se nám do moře nechtělo, ale nechali jsme si to na brzké ráno. Byli jsme tam o půl sedmé, ve vodě první. Na pláži bylo jen pár lidí provádějících údržbu, takže koupačka bez plavek. Aspoň je nemusíme sušit.
Balíme stan a jedeme do centra. Od pláže až do centra je pěkná cyklostezka, na kole a elektrokoloběžkách se zde jezdí opravdu hodně. Máme skoro celý den, takže se poflakujeme ve městě, bylo pochopitelně i kafíčko a později oběd v pierogárně Starý mlýn.
Gdaňsk je velice příjemné město, jeho poloha na pobřeží v ústí Mrtvé Wisly a jejích ramen vytváří těsný kontakt centra s vodou a nábřeží jsou velice pěkně upravená. I centrum stojí za to, i když bylo po válce v podstatě vystavěné znovu - ale podle původních fotografií a projektů.
Odpledne se přesouváme na Westerplatte. Zde v podstatě začala německým útokem na vojenskou základnu 1.9.1939 v 4.48 ráno 2. světová válka. Dnes je zde památník bitvy, která trvala cca týden. Z hlediska 2. světové války to byla jedna z méně významných bitev, ale byla první. V roce 2022 probíhaly stavební práce v okolí památníku, takže po úpravě očekáváme ještě zlepšení.
Cestou na Westerplatte jsme navštívili ještě pevnost Wisloujscie. Jedná se o opevnění z 18. století, pevnost je na břehu řeky těsně před jejím ústím do moře a je obklopena příkopem. Je celá zděná z pálených cihel. V době naší návštěvy byla uzavřena a probíhaly práce na její obnově. Ale je v dobrém stavu, takže pokud zde bude stav ještě zlepšen, bude to zajímavý tip na strávení času před naloděním na trajekt.
Společnost Polferries provozuje na lince Gdaňsk - Nynäshamn dvě lodě - WawelNova Star. Po naší zkušenosti je lepší novější Nova Star - v kajutách nic nevibruje, takže se dobře vyspíte. Akorát je nutné si vypnout datové připojení, loď má vlastní síť na kterou když se vám telefon připojí a začne si stahovat data, tak se nedoplatíte - už se nám to při minulé cestě stalo. Vzhledem k tomu, že loď pluje 19 hodin, tak si zde pravidelně kupujeme i kajutu. V pohodlí se vyspíme, osprchujeme a další den jsme svěží. Bohužel se nám ještě nepodařilo sehnat samostatnou kajutu pro nás dva, vždy jsem rozděleni na různé kajuty. Tady by bylo třeba nejspíš objednávat hodně dopředu.

3. den, 9.7.2022, trajekt, Nynäshamn, jezero Grindsjön

Trajekt připlouvá v poledne, chvilku trvá než se dostaneme z lodi, ale poté již vyjíždíme na cestu. V plánu máme přespat u jezera Grindsjön, kde jsme trávili i poslední noc naší cesty v roce 2013. Máme to cca 4O km, takže na odpoledne pohodová vyjížďka. U jezera jsme kolem čtvrté hodiny, trochu se to tady od poslední návštěvy změnilo. Ale voda je úplně parádní, krásně čistá.

4. den, 10.7.2022, Grindsjön, podél NP Tyresta, Guvstavsberg, ostrov Rindö

Vyjíždíme poměrně brzo ráno po cyklostezce Kustlinjen, která nás bude doprovázet podstatnou část dne. Dnešním cílem je objet Stockholm přes ostrovy východně od centra. Ráno projíždíme kolem NP Tyresta, který jsme navštívili loni. Poté přes část Tyresö a lesní krajinu přijíždíme do části Nacka a odsud již východně na ostrovy. Chtěli jsme dojet na trajekt do vesnice Lillsved, ale zde jsme zjistili že další trajekt jede až druhý den ráno a musíme jen přestupem přes Vaxholm, takže jsme si řekli že pojedeme zítra přímo z Vaxholmu. Vracíme se zpět a přívozem ze Stenslätten přejíždíme na ostrov Rindö, kde v severní části ostrova na tábořišti přespáváme. Je zde pěkné místo, s molem, grilem a pěkným trávníkem.

5.den, 11.7.2022, Stockholmské souostroví

Ráno odjíždíme z našeho spacího místa a přesouváme se na opačnou stranu ostrova Rindö, odkud přejíždí krátký trajekt do města Vaxholm. Odtud jsme si našli loď č. 1201, která v 9.30 odjížděla na ostrov Södra Ljusterö. My jsme vystupovali na zastávce Hummelmora a odtud jsme již přes ostrov pokračovali na kolech až do přístavu na severní části ostrova a odsud jsme opět krátkým trajektem přepluli do místa Östanå.
Dále jsme již po pevnině pokračovali převážně po cyklotrase Kustlinjen přes město Norrtälje. Cestou jsme bohužel pár úseků jeli po frekventované cestě. Ve městě je velice pěkné nábřeží. Pokračovali jsme severním směrem již po menších cestách k jezeru Rådasjön. Zde je pěkná pláž s přístřeškem, molem a lavičkami. Stan jsme dnes nestavěli, přespali jsme v přístřešku.

6. den, 12.7.2022, přejezd na Ålandské ostrovy

První trajekt z Grisslehamnu do Eckerö na Ålandských ostrovech jede v 10 hodin. Do přístavu to máme cca 20 km, v 9.30 jsme na místě. Je zde spousta aut, ale naštěstí jsme se na loď dostali. Švédi zde jezdí za levnými nákupy alkoholu, na lodi je duty free shop a nakupuje se zde ve velkém.
Z přístavu jsme již po největších z Ålandských ostrovů přejížděli východním směrem po cyklostezce. Silnice vede středem ostrova, v podstatě ani nevíme že jsme na ostrově. Krajina je zemědělská a lesnatá, mírně zvlněná. Občas křížíme nějakou zátoku. U města Godby nad tunelem jsme si v kavárně dali kafe a místní koláč s kardamomem. Na noc jsme se uchýlili na pláž u vesnice Haraldsby. Je zde větší písčitá pláž s molem, převlíkárnami a krásnými novými toaletami.

7. den, 13.7.2022, Kastelholm, Mariehamn, přejezd na ostrov Föglö

Ráno se nám nechtělo vstávat a i balení nám zabralo dost času. Vyráží až před desátou a míříme k tvrzi Kastelholm. I tak jsme tu mezi prvními. Prošli jsme si tvrz (je pěkná a stojí za návštěvu) a přesunuli se do vedlejšího venkovního skanzenu. Zde probíhaly ukázky starých řemesel a bylo to také moc zajívavé. Je zde cca 20 budov.
Poté se přesouváme do ariehamnu, costou se zastavujeme u Jomala k:ka. V Mariehmanu je v centru hodně živo, spousta zahrádek a plné ulice lidí. Zajeli jsme se podívat k lodi Pommern a poté se již vydali přes ostrov Lemland na Lumparland do přístavu Svinö. Zde v 18 hodin odplouvala loď na ostrov Föglö do přístavu Degerby. Zde probíhala právě nějaká místní slavnost, hrála živá hudba, stánky s pečenými bramborami a pod. Pilo se nealko pivo, limonády a nejtvrdší z nabídky bylo Proseco.
Večer jsme se přesunuli na jižní pláž ostrova kousek od Degerby, je tu písčitá pláž s obvyklým vybavením (WC, převlíkárny, lavičky, molo, skokanský můstek) doplněným navíc prolízkama a houpačkama pro děti. Stanujeme kousek stranou v borovém lesíku nad skalnatým pobřežím.

8. den, 14.7.2022, Föglö, Kumlinge, Torsholma, Brändö

Ráno bylo chladno a foukal silný vítr, takže jsme se obešli bez ranní koupačky. Vyrazili jsme přes ostrov Föglö, měli jsme dost času, protože trajekt na ostrov Kumlinge jel až ve 12 hodin. To je celkem nevýhoda těchto trajektů, dost času se čeká až nějaký přijede a program je třeba jim přizpůsobit. I tak se nedá přejet velká část souostroví, protože na sebe trajekty nenavazují.
Na ostrově Kumlinge jsme jeli do centra ostrova, kde jsme zamířili k místnímu kostelu. Ten je vyzdoben freskami. Rozhodně stojí za návštěvu. V centru je také obchod a v něm kavárna, využili jsme služeb obojího. Na přesun z jedné strany ostrova na druhou jsme měli 2 hodiny času, přejet se dal za cca hodinu, takže jsme vše stihli s rezervou. Krajina na ostrově je hezká.
V 15.30 nám jel další trajekt na ostrov Torsholma, už z trajektu byly vidět Ålandské ostrovy tak jak jsme si je představovali, malé, skalnaté, porostlé borovicemi. V tomto duchu se odehrává i náš průjezd přes ostrov Torsholma a Brändö. Konečně máme ten pocit že jedeme mezi malými ostrůvky po hrázích a mostech. Se spaním je to trochu horší, v jižní části před ostrovem Brändö je pěkná pláž, ale jinak nic moc na nocleh. Dojeli jsme až do přístavu Åva, kde jsme nakonec spali v čekárně.

9. den, 15.7.2022, přejezd do Raumy

Noc v čekárně proběhla v klidu, v noci sprchlo, takže jsme byli rádi za naše zázemí. Ráno přejíždíme posledním trajektem v rámci přejezdu Ålandských ostrovů. Lístek jsme si kupovali pouze z naší iniciativy před prvním trajektem. Ale kdybychom tuto iniciativu neprovedli, tak po nás nikdo žádný lístek na celých Ålandských ostrovech chtít nebude.
Čeká nás přejezd směrem na město Rauma, počasí není vůbec dobré, každou chvíli se přežene krátká, ale intenzivní přeháňka. Takže jedeme celý den v nepromokavých bundách, vždy když je sundáme, tak za chvíli začne znovu pršet. Je to v podstatě takový transfer, cestou nic zajímavého není.
Nakonec jsme dojeli až do Raumy, i když jsme nepředpokládali, že se nám to podaří. Bylo to totiž cca 110 km a navíc ve špatném počasí.
Následující den nemá být opět dobré počasí, takže jsme se ubytovali v kempu kvůli zázemí a zítra si prohlédneme město.
Do kempu jsme dorazili kolem půl šesté, postavili stan, dali po týdnu teplou sprchu a hned pelášili do sauny, která je v rámci kempu přístupná. Večeře proběhla až po sauně.

10. den, 16.7. 2022, Rauma

Ráno zahajujeme velkým prádlem v místní prádelně. Je zde i sušička, takže vše máme opět čisté a v podstatě suché. Kolem 10. hodiny vyrážíme do centra, které je cca 2 km od kempu. Centrum Raumy je na seznamu UNESCO, je to nejstarší finské město a v centru je nejvíce dřevěných domů s barevnými fasádami. Prolezli jsme centrum křížem krážem, navštívili místní kostel s barevnou výzdobou i vyhlídku na místním vodojemu.
Večer jsme využili gril v kempu a udělali si maso. A poté klasicky do sauny.
Cena kempu 30€ na den pro dva lidi a stan.

11. den, 17.7.2022, přejezd do NP Kurjenrahka

Vydáváme se na dnešní další přejezdovou etapu. Z Raumy vyrážíme východním směrem k vesnici Lappi, kde se nachází pohřebiště z doby bronzové patřící pod památky UNESCO - Sammallahdenmäki. Od Raumy je to cca 20 km, počasí je takové proměnlivé, občas nám sprchne. Pohřebiště jsme si prošli, z obou vstupních stran jsou informační panely s mapou. Některé mohyly se nám však nepodařilo najít.
V Lappi jsme byli kolem poledne a zastavili jsme se v obchodě na svačinu. Dělali zde i kafe, což jsme uvítali. Byli jsme celkem promrzlí. Další pokračování již bylo klasicky po cestách a souběžných cyklostezkách. Udělali jsme si malou odbočku k rozhledně u jezera Koskeljärvi. Jako zálohu pro špatné počasí jsme zde měli alternativní nocleh a přespat by se zde dalo. U jezera byl klasický přístřešek s podlahou (windskyd) a klasicky toalety. Počasí ale bylo nakonec celkem moudré a nechalo nás pokračovat v cestě.
Koncový úsek s příjezdem k národnímu parku Kurjenrahka jsme si ozvláštnili šotolinovými úseky. Do parku jsme přijeli ze západní strany k jezírku Lakjärvi, ke kterému jsme si zašli. Poté jsme již opět po šotolinových cestách projeli parkem až na hlavní příjezdovou komunikaci 204 východně od parku a z ní jsme odbočili ke hlavnímu vstupu. Zde se nachází informaní centrum s volně přístupnou expozicí, krytý gril, WC, tábořiště, pitná voda a bezbariérový přístup k jezeru Savojärvi, ve kterém se dá i vykoupat.
Večer jsme postavili stan, udělali večeři a prohlídku parku si necháme na další den.

12. den, 18.7.2022, NP Kurjenrahka, přejezd do Turku

Ráno opuštíme stan a jdeme na pěší výlet okolo jezera Savojärvi. Okruh má cca 6 km a obchází celé jezero. Část je vedena po povalových chodnících. Připomíná nám švédské národní parky Tyresta a Hamra. Podél pěšíny je spusta borůvek a také morušek. Ty ale nebyly ještě zralé. Jinak je v podrostu rozpoznatelná masožravka rostatka, je jí zde spousta. Uprostřed trasy se na protějším břehu nachází další přístupové místo do parku Rantapiha s parkovištěm, i zde byly toalety a kryté ohniště.
Po procházce balíme stany, dáváme lehkou svačinu a vyrážíme do Turku. Je to cca 45 km, čili naším tempem asi 3 hodiny cesty. Počáteční úseky vedou opět po šotolinových cestách, ale jede se zde dobře a hlavně je tu minimální provoz. Do Turku přijíždíme od vesnice Rusko a vydáváme se k volně přístupnému živoucímu skanzenu ve východní části města (Kuralan Kylämäki). Zde strávíme chvilku a pokračujeme dále do centra ke kostelu Tuomiokirkko, který si prohlédneme. Poté ještě zajedeme k nejstarší části Turku s původními dřevěnými domy Luostarinmäki, ale už je skoro 6 hodin a bude se zavírat. Necháme si to tedy na zítřejší den.
V okolí Turku je to horší s hledáním pěkného místa na stanování, proto jsme měli předem vyhlídnutý kemp Ruissalo. Ten je cca 10 km západně od centra a i s nákupem zde dorážíme kolem sedmé hodiny. Kemp je velký, pěkně vybavený, má pěkné zázemí. Večer grilujeme a večer trávíme v kuchyni, kde je teplo, zásuvka a klid na práci.

13. den, 19.7.2022, Turku, NP Teijo

Ráno vyrážíme do centra Turku, kde si jdeme prohlédnout nejstarší část města Luostarinmäki, která unikla požáru v roce 1827. Dnes je v ní muzeum řemesel. Je zde 14 dvorů a okolo každého dvoru několik domů, které jsou vybaveny starými řemeslnými dílnami. Prohlídka nám zabere cca 2 hodiny a poté nás již čeká přejezd do NP Teijo. Výjezd z Turku je po Eurovelo 10, což je v této části cyklodálnice, po které se jede perfektně. Poté již odbočujeme z této trasy a jedeme na jih přes Sauvo a Kimito k hlavnímu vstupu do NP Teijo. Zde je poměrně velké parkoviště, správní budova, grily, kousek u jezera molo. Dají se zde zapůjčit kola, loďky, kánoe, paddleboardy, na co si vzpomenete. U budovy jsou i WC a dřez s teplou vodou. Stan rozděláváme v lese kousek od budovy, abychom měli vše na dosah. Stanů je zde více, ale je tu klid.

14. den, 20.7.2022, NP Teijo

Dnes máme v plánu odpočinkový den v parku, dopoledne vyrážíme na okruh okolo jezera Matildanjärvi, který má cca 5.5 km. Udělali jsme si i krátkou odbočku k sousednímu jezeru Puolakkajärvi. Společně se sběrem borůvek nám to zabralo celé dopoledne. Rozhodli jsme se na stejném místě zůstat i druhou noc, chybělo nám však jídlo, takže jsme na kolech vyrazili do vesnice Teijo do obchodu. Cestou jsme si ještě udělali drobný výlet k jezeru Sahajärvi, kde je na ostrůvek Kalasuntti samoobslužný přívoz po laně. Po nákupu se vracíme zpět a večer odpočíváme a grilujeme.

15. den, 21.7.2022, přesun do NP Liesjarven

Čeká nás tranzitní den, navíc v horku. Vstáváme proto brzy, jdeme se vykoupat a v 8 hodin už vyrážíme na dnešní trasu přes Salo a další malé vesnice až do NP Liesjärven. Cestou není nic zvláštního, krajina je zemědělská se spoustou farem, cesta ubíhá rychle. Ve 3 hodiny jsme na hranici parku a zamířili jsme do jeho jižní části k farmě Korteniemi. Zde je ukázka starého způsobu hospodaření s ukázkami řemesel a starými budovami. Pěstuje se zde obilí, chovají zde hospodářská zvířata, pečou chleba, vyrábí vlněné látky. Je zde i kouřová sauna, pitná voda a pláž.
Po odpočinku se přesouváme na sever parku a přejíždíme po úzké úžině mezi dvěma jezery. Na noc jsme se uchýlili k jezeru Peukalolammi, kde je přístřešek, toalety a lavičky. Ale v jezeře se koupat nedá a dnes je to poprvé co komáři více otravují. Takže zalézáme do stanu. V tomto NP je poměrně málo návštěvníků.

16. den, 22.7.2022, přesun do NP Nuuksio

Dnes opět další přesun směrem na Helsinky. Ale ještě než k nim dorazíme máme v cestě národní park Nuuksio, který leží cca 25 km od Helsinek. V podstatě jej máme na trase a chceme zde strávit dvě noci. Předpověď počasí na dnešní den slibuje tropy - teplota má v průběhu dne narůstat od cca 20°C v noci až ke 30°C v šest večer. A nás v tomhle čeká skoro 95 km, navíc poměrně zvlněných. Proto vstáváme opravdu brzy a o půl sedmé vyrážíme.
Cestou se zastavujeme několikrát na koupání, protože jsme celkem splavení. První koupání je v jezeře Vahermajärvi, další ve vesničce Otalampi, poté již v národním parku u návštěvnického střediska Haltia a nakonec u našeho spaní u jezera Kattilajärvi. Zde spíme na mírném vršku nad jezerem, k pláži to máme cca 300m přes les. Je zde ohniště, WC, lavičky, dřevo... a klid

17. den, 23.7.2022, NP Nuuksio

V plánu je odpočinkový den v NP Nuuksio. Ráno jsme si trochu přispali a vstávali jsme až o půl desáté. Poté jsme se vydali na pěší výlet okolo jezer ve východní části parku mimo oficiální značené cesty. Obešli jsme jezera Kattilajärvi, Vaarajärvi, Urjajärvi a Hauklampi. U jezer jsou krásná místa na stan a jsou i značená v mapě. Jedná se o oficiální tábořiště, ale podle znaků se táboří i jinde v parku mimo tato místa. Ale na těchto oficiálních tábořištích bývají toalety a ohniště se dřevem.
U jezera Urjajärvi v jeho jižní části je pěkné místo na stany. Byla zde tříčlenná skupinka turistů, kteří si na ohni dělali na pánvi palačinky. Dostali jsme od nich také, byly výborné.
V průběhu dne jsme se koupali v jezerech, překvapilo nás že voda ani v jednom z nich nebyla zbarvena rašelinou, jako bychom to čekali. Večer spíme na stejném místě, sedíme u ohně.

18. den, 24.7.2022, přesun do Helsinek

Když jsme pátrali po možnostech ubytování v Helsinkách, tak jsme narazili na tři možné varianty. První byl kemp, ten je však poměrně vzdálen od centra a pokud bychom si chtěli centrum prohlédnout tak by to znamenalo cestovat cca 10 km buď na kolech nebo hromadnou dopravou. S kolem se památky procházejí hůře, hromadná doprava to komplikuje a prodražuje. Druhou variantou byly ostrůvky jižně od trajektového terminálu na kterých se dle mapy nacházejí stanová tábořiště a dalo by se tam zadarmo přespat. Ale komplikuje to doprava na ostrůvky, kdy jedna jízda stojí 8,5 Eura a první trajekt z ostrůvku do Helsinek jede až po desáté hodině. Takže nakonec zvítězila varianta třetí a to Sky Hostel Helsinky, který je cca 1.5 km od centra a za cenu srovnatelnou s kempem a hromadnou dopravou. Takže objednáváme dvě noci za 106€ přes Booking.
Ráno vyrážíme z našeho dvoudenního noclehu kolem osmé a jedeme směr Espoo a Helsinky. V centru jsme kolem desáté a jako první jdeme omrknout skanzen na ostrůvku Seurasaari. Zde je několik domů převezených z různých částí Finska. Některé jsou přístupné jen s platnou vstupenkou, exteriéry si můžete prohlédnout všechny a do některých můžete i bez vstupenky. My jsme vstupenky neměli a určitě i takto to stojí za to.
Dalším cílem byl skalní kostel Temppeliaukio dokončený v roce 1969, který je vytesaný ve skále a překryt betonovou konstrukcí s mědědou kupolí. Je to neuvěřitelně moderní stavba. Cestou do hostelu jsme se zastavili udělat si fotku s Tuomiokirkko, ale jeho prohlídku si uděláme až zítra.
Hostel se nachází v 11. patře a kola jsme si uschovali přímo na pokoji. Stačilo trochu přeuspořádat nábytek, srazit postele k sobě a rázem bylo dost místa u stěny pro kola a ani nás neomezovaly na našem prostoru o velikosti 12m2.
Večer jsme vyhradili na technické záležitosti, potřebovali jsme sehnat prádelnu. Napřed jsme zamířili k jedné, kterou jsme našli v aplikaci Mapy.cz, ale nebyla to správná volba. Byla 3 km daleko a sloužila pro firemní praní. Na google mapách to bylo lepší, veřejnou prádelnu jsme měli necelé 2 km od ubytování. Abychom nemuseli chodit pěšky, zaregistrovali jsme se u jedné z firem poskytujících síť elektrokoloběžek. To nám i zítra trochu urychlí přesuny po městě.

19. den, 25.7.2022, Helsinki

Ráno se z hostelu na koloběžce přesunujeme do přístavu a v 9 hodin vyplouváme na ostrov Suomenlinna. Zde se nachází námořní pevnost z 18. století, která se rozprostírá na ostrůvcích na přístupu do Helsinského přístavu. Nyní je tento komplex na seznamu UNESCO. Měli jsme celkem štěstí, že jsme jeli relativně brzy ráno, kolem poledne se zde již pohybovlo daleko více lidí. My jsme si stihli celou jižní část prohlédnout v podstatě sami. Na Suomenlinnu jezdí vodní autobusy od Tržního náměstí a jezdí tam i trajekty s auty (možná jsou levnějí). Kromě pevnostního systému jsme si prohlédli i ponorku Vesikko, která se nachází u přístaviště. Vstupenka nás opravňovala navštívit i námořní muzeum, čehož jsme také alespoň v rychlosti využili.
Ve 13 hodin už jsme byli zpět na Tržním náměstí a vydali jsme se na prohlídku centra - parku Esplanadi, navazující třídy Mannerheimintie a okolí hlavního nádraží. Byl zde nebývalý ruch a množství lidí v ulicích, úplný opak vylidněného centra Ostravy. Poté jsme se zašli podívat do kostela Tuomiokirkko.
Dalším cílem byla návštěva olympijského stadiónu, který se nachází cca 2.5 km od centra města. Opět jsme využili koloběžku. Zde jsme nešli do místního sportovního muzea, ale zaplatili jsme si výstup na vyhlídkovou věž v rohu stadionu. Je z ní pěkný výhled na stadion a celé Helsinky včetně velkých lodí kotvících v přístavu. Shodou okolností to bylo 70 let od slavných Zátopkových vítězství na tomto stadioně.
Cestou zpět do centra jsme se zastavili ještě v nové knihovně, která nás upoutala svým architektonickým řešením. Poté jsme se již volně procházeli po městě, zejména v okolí Tržního náměstí.
Večer jsme si koupili lístky na trajekt se společností Tallink do Talinu. Linky jezdí co tři hodiny a plavba trvá dvě hodiny. Vybrali jsme si hned první ranní trajekt s odjezdem v 7.30. Takže si ráno budeme muset trochu přivstat.

20. den, 26.7., Tallinn, přejezd do NP Lahemaa

Trajekt jsme si objednali první ranní s odjezdem v 7.30, takže musíme z hostelu vyrazit poměrně brzo. Cesta na trajektový terminál 2 je snadná, je kousek od centra Helsinek a vede k němu dobrá cyklostezka.
Trajekt pluje cca 2 hodiny, které jsme využili k dospání a odpočinku. Spousta lidí vyrazila na nákupy do obchodů, další nákupy pokračují pravděpodobně na pevnině, protože u přístavu se to jen hemží obchody s alkoholem.
V Tallinnu jedeme pochopitelně prvně do centra města, které se pomalu probouzí. Centrum je také kousek od trajektu a je opravdu malinké, ale s pěknými historickými hanzovními domy. Projdeme si centrum, dáme nezbytnou kávu a poté kolem oběda vyrážíme na tržnici kousek od hlavního vlakového nádraží. Zde je opravdu živo, je tu spousta stánků s ovocem a zeleninou a také drobné občerstvení uličního typu. Takže to rovnou spojíme i s obědem.
Odpoledne nás čeká přesun na okraj národního parku Lahemaa, který je od Tallinnu východním směrem po pobřeží. Napřed jedeme po skvělé cyklostezce a poté po cyklotrasách vedených po komunikacích. Nejsou frekventované a je to tu opravdová rovina. Blíží se déšť, jednu vlnu jsme přestáli v zastávce a druhou strávili na kafi a pizze v Kuusalu. Poté nám chybí jen kousek na tábořiště Tsitre. Zde jsou ohniště, toalety, přístřeky, nic moc pláž a kovová rozhledna. Dnes otravují komáři jak diví, proto se před nimi jeme schovat na rozhlednu. Nahoře mírně pofukuje a oni nevyletí tak vysoko. Takže tu od nich máme klid a spíme jen ve spacácích.

21. den, 27.7.2022, NP Lahemaa

Dnes máme v plánu průjezd národním parkem Lahemaa s návštěvou pobřeží. Vyrážíme po silnici podél pobřeží do Loksy (zde si v místním obchodě kupujeme teplé jídlo na váhu, levné a výborné) a poté pokračujeme do vesnice Käsmu, na konci cesty parkujeme kola a vyrážíme na pěší výlet po pobřeží na mys. Jedna cesta je asi 5.5 km a vede po pobřeží. Je zde několik pláží, kde se dá dobře okoupat, my jsme se koupali na dlouhé pláži přibližně v polovině cesty. Na pobřeží zde jsou bludné kameny i obřích rozměrů, je to opravdu působivé.
Poté již na kolech pokračujeme přes vesnici Vosu na místní tábořiště. To je u říčky, je zde voda a obvyklé vybavení. Nakonec zde stojí 4 stany.

22. den, 28.7.2022, NP Lahemaa

Vyrážíme do východní části parku do střediska Oandu. Po cestě je to cca 10 km, ale prší. Jedeme se podívat na bobří stezku, ta není moc dlouhá, ale bobří hráz jsme viděli. Poté jedeme za deště k návštěvnickému centru. Zde je velká dřevěná stodola s expozicí a stoly, kola zde schováváme a sušíme věci. Mezitím vyřizujeme pracovní záležitosti, nabíjíme telefony, prohlížíme si i ostatní expozice. Nakonec odjíždíme až kolem 13. hodiny, ale podle předpovědi nás čeká ještě déšť. Musíme to vzít přes Loksu, potřebujeme sehnat palivo do vařiče a zde je hobby obchod a v nejhorším i benzínka. Technický benzín nakonec kupujeme v hobby obchodě, opět si dáváme jídlo a napojujeme se na naší trasu sledující pěší stezku Oandu - Ikle. Zajeli jsme se podívat na vodopády ve vesnicích Nommeveski a Joaveski a poté již jedeme na tábořiště u Viru Raba.
Večer jsme stihli ještě návštěvu tohoto rašeliniště a měli jsme štěstí, po propršeném dni nám nakonec vylezlo sluníčko a navečer bylo i dobré světlo. Kousek od rozhledny se dá v jednom z jezírek koupat.
Tábořiště Kalmeoja u Viru Raba je pěkné, rozlehlé, jsou zde 3 ohniště a kryté lavičky a jeden přístřešek. Opravdu pěkné místo, jen jezírko není na koupání. Není zde voda.

23. den, 29.7.2022, Viru Raba - Ardu

Čeká nás přesun dále na jih směrem na NP Soomaa. Jedeme po cyklotrase, která se hned za dálnicí mění na štěrkovou cestu. Vzhledem k tomu že prší, tak to není žádný med. Jedeme kolem krásných tábořišť na trase Oandu - Ikla. U jezera Paukjärv u tábořiště necháváme kola a jdeme se podívat na blízkou rozhlednu uprostřed rašeliniště. Jsou zde opět krásná jezírka.
Náledující úsek směrem na Aegviidu byl obtížný. Zajímavý byl přejezd písečné duny porostlé vřesem, ale jinak byla cesta místy po deštích rozblácená a těžce sjízdná. Navíc je tento úsek relativně dlouhý a kromě průjezdu lesem žádné výhledy nenabízí.
A Aegviidu nakupujeme zásoby a vyrážíme dále, ale pro zrychlení již po zpevněných silnicích a podařilo se nám dojet na tábořiště Hiiveski u vesnice Ardu. Tábořiště je pěkné, má i přístup k vodě na koupání, ale je dost frekventované rybáři a rodinami s dětmi. Bohužel v noci dorazila partie v karavanu, která dělala skoro celou noc hluk.

24. den, 30.7.2022, Ardu - tábořiště Kabelimägi

Dnes jsme se opět přesouvali, tentokráte hodně po štěrkových cestách, ale za sucha a částečně po červené značce. I štěrkové silnice byly překvapivě dobře sjízdné a byly v podstatě bez provozu.
Nakupovali jsme ve vesnici Käru, kde byl malý obchod. Jinak není po trase kde nakoupit. Z Käru jedeme po silnici směrem na jih, cesta se po chvíli mění ve štěrkovou, ze které odbočujeme k dalšímu tábořišti Kellissaare. Je zde jezírko horší kvality, ale dá se tam koupat. Nejsou zde stromy, lítá zde dost ovádů. Máme ještě čas, pokračujeme tedy ještě o kousek dále přes farmářské muzeum u řeky Pärnu, kde si dáváme dobré kafe.
Kousek za muzeem se nacházejí dvě tábořiště. Na prvním je dokonce i chata k přespání, bohužel si ji zabrala skupinka mladých, se kterými jsme po předchozí zkušenosti další noc sdílet nechtěli. Takže se přesouváme na tábořiště Kabelimägi, které je ukryté v lese. Vybavení standardní, ale není zde voda.

25. den, 31.7.2022, přejezd do NP Soomaa

Potřebujeme si nakoupit potraviny a proto ještě před příjezdem do parku jedeme přes městečka Vändra, kde je pěkný nový COOP. Dokupujeme na benzínce také benzín do vařiče a pokračujeme směr NP Soomaa, do kterého vjíždíme ze severní strany a rovnou zastavujeme u prvního okruhu Riisa Raba. Bereme plavky, protože součástí okruhu jsou dvě jezírka ke koupání. Okruh je celý vedený po povalových chodnících a je tedy snadný. Koupeme se v prvním z jezírek.
Přejíždíme k druhému návštěvnímu okruhu Karuskose. Začátek vede lesem a poté po schodech stoupáme k rašeliništi, které je o cca 8 m výše než úroveň lesa. Také tady je možné se vykoupat ve dvou jezírkách.
Dále jedeme k návštěnickému centru parku, kde se jdeme informovat o možnostech stanování a vybavení tohoto místa. Zůstaneme zde dvě noci, protože zítra má být dle předpovědi škaredě a má celý den pršet. Paní v infocentru je natolik hodná, že nám na dva dny dá klíče od saunového domku, který můžeme užívat. Abychom prý neměli zbytečně mokrý stan. To je bezva, nebudeme muset trčet celý den ve stanu a navíc budeme v suchu.
Po rychlém ubytování v našem domečku jdeme ještě na výlet po bobří stezce, která začína hned za návštěvnickým centrem.
Večer využíváme teplo sprchu a také pereme vše špinavé. Zítra bude dost času na to, aby nám vše uschlo.

26. den, 1.8. 2022, NP Soomaa

Odpočinkový den. Nakonec nejsme v naší chatce, ale přesouváme se do návštěvnického centra, kde je dosah Wi-Fi. Čas věnujeme pracovním záležitostem, večer grilujeme. Počasí nebylo zase tak špatné, ale jízda v mrholení by nebyla příjemná. Večer jsme si také zatopili v sauně a pěkně jsme zrelaxovali.

27. den, 2.8.2022, přesun do Valmiery

Dnes nás čeká přesunový den do Lotyška. Chtěli bychom dojet až do Valmiery, což je hodně přes 100 km. Vyrážíme před půl osmou ráno a první část trasy vede výhradně po lesních šotolinových cestách. Jedeme přes městečka Moisaküla, přejíždíme do Lotyšska a dojíždíme do městečka Rujiena. Zde jsme kolem poledne a dáváme si chvíli pauzu.
Čeká nás dlouhý nezáživný úsek do Valmiery po hlavní silnici. Je to cca 43 km, ale zvládli jsme to celkem rychle za dvě hodiny a kousek. Do Valmiery přijíždíme relativně brzo po čtvrté hodině. Prohlížíme si centrum a jdeme si dát něco na večeři do restaurace. Večer se přesouváme do kempu Baili nad místníma sjezdovkama. Je to malý kemp cca 5 km od centra, jsme zde téměř sami.

28. den, 3.8. 2022, NP Gauja

Ráno jsme si trochu přispali, přeci jen to včera bylo cca 130 km. Čeká nás průjezd NP Gauja, nedržíme se cyklostezky, která je pro naše kola těžko průjezdná. Volíme průjezd po silnicích, které jsou vesměs opět štěrkové.
Jako první cíl se jedeme podívat na skály Sietiniezis a vracíme se zpět na cestu, po lteré jedeme směr městečko Cesis. Ještě si však děláme odbočku ke skále Erglu klintis.
V Cesisu si prohlédneme centrum a hrad (dovnitř nejdeme) a dáváme si dobrý oběd v restauraci u kostela. Po obědě a nákupu jídla pokračujeme směrem na Araiši, kde se nachází rekonstrukce jezerní pevnosti z 9.-10. století. Je k tomu i hezká expozice a vesnice je kompletně dřevěná a plavala na jezeře. V expozici se dozvídáme, že takových vesnic v této lokalitě bylo více.
Po trase máme ještě ve vesnici Araiši krásný kamenný mlýn holandského typu. Večer zvládáme tedy ještě i prohlídku mlýna, který je kompletně vybaven.
Je už šest večer a přesouváme se na tábořiště u řeky Amata, které je kousek od cesty. Dorážíme zde před sedmou hodinou, připravujeme na ohni večeři a stan stavíme v jednom z přístřešků, abychom byli chráněni před rosou a nemuseli ho sušit.

29. den, 4.8.2022, NP Gauja

Ráno jsme si opět trochu přispali a odjíždíme kolem deváté hodiny. Dnes to nemáme moc daleko, takže takový odpočinkový den. Míříme do Ligatne, kde si prohlédneme sklípky vytesané v pískovcové skále a pokračujeme do Siguldy. Cestou si trochu zajedeme, ale nakonec Siguldu trefíme. Jedeme se podívat na hrad, lanovku přes Gauju a poté na oběd. Trefili jsme dobrou restauraci u nádraží, kde měli obědové menu.
Po obědě obvyklý nákup a jedeme se ještě podívat na protější břeh Gauji na hrad Turajda. Vyšlápneme si to do kopce po staveništi rozestavěné silnice, abychom na kopci zjistitli, že hrad je součástí rozlehlého uzavřeného komplexu, jehož prohlídka by nám zabrala více než jsme chtěli. Nám by stačilo nakouknout na hrad zvenčí, ale ani toto nám nebylo umožněno. Přes staveniště se vracíme zpět k řece, prohlédneme si ještě dvě menší jeskyně (i když ta jedna je největší v Pobaltí) a poté se přesouváme na tábořiště k řece. Zde jsme již před čtvrtou hodinou, zabíráme si opět přístřešek a volný čas využíváme k odpočinku a práci.
Večer přijela polská rodina na kajacích a poté ještě jedna česká rodina na kolech. Takže jsme večer poseděli u společného ohně, probrali jednotlivé výlety a tipy na návštěvy. Velice příjemný polsko-český večer.

30. den, 5.8.2022, Sigulda - Mengele

Dnes nás čeká přesunový den, musíme se teď v pár dnech posunout směrem k litevskému NP Aukštaitija. Turistických cílů v této části Lotyšska není mnoho, něco malého jsme však našli. Část trasy jedeme po bývalé železniční trati Riga - Ergli, kde vminulosti jezdívaly přímé vlaky z Valencie do Sankt-Peterburgu. Nyní je již trať nevyužívaná a vede po ní šotolinová cyklostezka. Jede se po ní celkem dobře, ale není nic vidět.
Na oběd jsme se zastavili v drobné obci Suntaži, kde jsme kupodivu narazili na dobrou hospodu, kde dělali obědové menu. Dnes je velké vedro, čas přes poledne trávíme právě uvnitř hospody v chladnu a vyřizujeme pracovní věci.
Na našem úseku železniční trati se nachází jediné zajímavé místo - stanice Keipene. Zde je ponechána část kolejí, v nádražní budově je muzeum Sergeje Ejzenštejna a okolí je celkově upravené.
Před vesnicí Mengele je vysoká dřevěná rozhledna a poté již dojíždíme do samotné vesnice. Zde se dá v místním rybníku celkem vykoupat a je zde malý obchod. Večer stavíme stan na odlehlé straně rybníka, noc je klidná a velmi teplá.

31. den, 6.8.2022, Mengele - Jekabpils

Další ze série hodně přejezdových dní, navíc odpoledne podle předpovědi má pršet. Vstáváme hodně brzy ráno a už před sedmou jsme na trase. Dopoledne má být ještě dobré, teplé počasí, tak chceme co nejvíce trasy urazit, než přijdou odpolední přeháňky.
Prvním cílem je městečko Koknese, kde přijíždíme před osmou. V obchodě dáváme kafe a malou svačinu, prohlížíme si místní pěkný park a poté se přesouváme ke zřícenině místního hradu nad soutokem řeky Daugava a Perce. Hrad je malý, ale pěkný.
Po prohlídce pokračujeme v cestě přes Plavinas až do Jekabpilsu. Plavinas nás celkem překvapil, nic jsme od něj nečekali, ale má pěkné nábřeží řeky. Celkově je to upravené městečko. Zato Jekabpilsk je takový nějaký divný, bez výrazného centra. Ale je zde spousta obchodů a navštívili jsme i malý skanzen Selu seta u městského parku.
Začíná pršet, takže se jdeme na chvíli schovat na kafe a jídlo do kebabu a poté stále ještě v mírném dešti se jedeme podívat na místní památku UNESCO. Je jím jeden z bodů Struveho geodetického oblouku, který se táhne od Moldavska až po sever Norska podél 26. poledníku. V místném parku je drobný památník a informační tabule.
Kolem šesté večer odjíždíme z města stále ještě v dešti a hledáme místo na spaní. Nakonec jsme rozbili stan u hřbitova za vesnicí Veseliba.

32. den, 7.8.2022, Jekabpils - Ilukste - Žagariné

Dnes nás čeká delší přesunová etapa. Vyrážíme kolem osmé z našeho ubytování u hřbitova a jedeme podél řeky Daugavy proti jejímu toku. Cesta ubíhá poměrně rychle, je to po rovině a navíc až po Dunavu po asfaltu. Poté se již povrch mění na šotolinu až po vesnici Dviete. Odsud je to jen kousek do Ilukste, kde si dáváme první delší pauzu na oběd.
Poté pokračujeme k litevské hranici napřed po asfaltu a poté po šotolinových cestách mezi jezery až k hraničnímu přechodu u litevského města Zarasai. Hned za hraničním přechodem se dá u jezera krásně vykoupat.
V Zarasai dokupujeme jídlo a vyrážíme na posledních 22 km trasy k našemu vytipovanému spaní u jezera Luodis u osady Žagariné. Část vede po asfaltu, část po štěrkových cestách a úplný závěr je po lesní pěšině křžící lávkou tok říčky Šventoji. Je zde přístup do vody i pro lodě, je zde přístřešek s ohništěm. Nejsou zde toalety.

33. den, 8.8.2022, Žagariné - NP Aukštaitia

První přestávku si děláme po pár kilometrech v první větší vesnici Salakas, kde jsou dva obchody. Stejně jako i v jiných obcích zde mají pěkně upravené centrum města.
Poté již nastupují nekonečné šotoliny až do NP Aukštaitia. První zastávkou v parku je vesnice Minčia, kde se nachází starý vodní mlýn. Dále pokračujeme po malých štěrkových (pískových) cestách kolem jezer a přes drobné usedlosti. Zejména usedlost Vaišnorišké je moc pěkná. Za vesnicí Šuminai jsme našli pěkné místo ke koupání, tak toho hned využíváme. Po asfaltové silnici poté jedeme až do Ginučiai, kde je vodní mlýn a také restaurace s obchodem. Dáváme si litevskou specialitu zepeliny a musíme říct, že nám chutnaly. Dělají zde i domácí kvas, který jsme také vyzkoušeli a byl výborný. Za vesnicí si vystoupáme na kopec, kde se v minulosti nacházel dřevěný hrad a kousek dál na vrcholek Ladakalnis ze kterého je výhled na jezera.
Kempujeme cca 1.5 km za osadou Puziniškis v placeném tábořišti Asalnu. Je sice placené, ale těch pár drobných stojí za to. Jsou zde krásné přístřešky, vstup do jezera, ohniště, vybavená kuchyně a překrásné toalety se sušenými květinami. Večer děláme jídlo na ohni a v klidu usínáme. Celkem jsou zde tuto noc tři stany a lidé v glampingových stanech - ale ti jsou tak daleko, že o nich nevíme.

34. den, 9.8.2022, NP Aukštaitia

Dnes máme na programu volnější den v národním parku. Jedeme do vesnice Palúše, kde si prvně děláme malý pěší výlet k jezírku po naučné stezce. Poté míříme do informačního centra a do obchodu na kafe a svačinu. Dnes máme v plánu krátký výlet na kajaku, půjčovna je hned u obchodu. Půjčujeme si kajak na 2 hodiny za celkem 12€. Míříme přes jezero Lušiai a vesnici Meironis do jezera Dringykštis a dopluli jsme až na začátek jezera Dringis. Poté jsme se vraceli stejnou cestou do přístavu. Nejpěknější je průplav mezi jezery vesnicí Meironis. Celkem jsme ujeli cca 10 km.
Odpoledne se vydáváme na cestu směr Kaltanenai, kde dokupujeme zásoby a dáváme si u křižovatky oběd. Poté pokračujeme po hlavní cestě na Labanoras a poté již po šotolinách do vesnice Lakaja, u které se nachází tábořiště u jezera Juodieji Lakajai. Večeři máme opět na ohni, u kterého poté večer sedíme.

35. den, 10.8.2022, přesun do Vilniusu

Ráno nám to trvalo trochu déle, ale to nám nevadilo. V plánu máme dnes dojet před Vilnius a do města dorazit až další den. Na ten jsme si objednali pokoj v hostelu Downtown Forest kousek od centra. Celkem se flákáme, koupeme v jezerech. Ve tři hodiny odpoledne v Dubingiai jsme si řekli, že přehodnotíme plány a zkusíme do Vilniusu dojet ještě dnes. U hostelu je totiž i kemp, na který nepotřebujeme rezervaci a zjednodušilo by nám to hledání místa na spaní v okolí Vilniusu.
Naštěstí cesty nebyly tak příšerné a celý cca 65 km přesun jsme zvládli za cca 4 hodiny i s návštěvou dalšího bodu Struveho geodetického oblouku u vesnice Meškonis a nedalekého středu Evropy. K hostelu dorážíme kolem půl osmé, stavíme stan. Na dvoře za hostelem probíhá poklidný koncert, který s úderem desáté končí a hosté se v klidu rozcházejí. V noci je zde překvapivý klid.

36. den, 11.8.2022, Vilnius

Dnes je na programu návštěva centra Vilniusu a celková očista. Stan necháváme postavený, ráno plníme pracovní povinnosti a kolem desáté vyrážíme do města. Flákáme se po ulicích bohémské republiky Užupis a prohlížíme si staré město (Senamiestis). Vydrápali jsme se i na kopec, kde je Gediminiasův hrad s pěkným výhledem na centrum. Po lehkém obědě v jedné z mnoha hospůdek jdeme zpět na hostel se ubytovat. Balíme stan a přesouváme se na pokoj. Chvíli odpočíváme a jdeme na druhé kolo do centra, tentokrát včetně večeře. Odpolední Vilnius je jiný než ten dopolední - všude je spousta lidí, v hospůdkách je rušno a některé ulice se uzavírají pro dopravu aby uvolnily místo zahrádkám. Toto se nám líbí a atmosféra je zde příjemná.
Večer sedíme na dvoru našeho hostelu, kde je spousta stolů u kterých je také poměrně živo - ale není zde hluk. V deset opět končí hudba a my se jdeme připravit na spánek.

37.den, 12.8.2022, Trakai, Vilunai

Noc na hostelu byla klidná, ráno nemusíme nic sušit, ale přesto vyrážíme až kolem deváté. Alespoň jsme před odjezdem stihli dát na hostelu ranní kafe.
Cesta přes Vilnius je pohodlná, jedeme celou dobu po krásné cyklostezce podél řeky a poté přes park. Potom je to už horší, jedeme v souběhu s hlavní silnicí a poté ještě kus po celkem frekventované cestě přes Lentvaris. Odbočujeme na poklidnou cestu, která nás zavede přímo do Trakaje přes dřevěnou lávku.
Jedeme po nábřeží obklopeném různými obchůdky až k lávce k hradu. I zde je spousta stánků, které nás doprovází až k hradu samotnému. Zde jsme jen nakoukli na první nádvoří, na prohlídku nejdeme.
Poté dáváme kafe, svačinu, nakupujeme jídlo a vyrážíme na další cestu směrem k polským hranicím. Ze začátku jedeme po hlavní cestě, ale provoz zde je malý. Poté odbočujeme na úzké šotoliny, kterými projíždíme mezi malými osadami, kde je pouze pár domků a ani živá duše. Křížíme hlavní cestu a odbočujeme k tábořišti Vilunu stovyklavieté u jezera Verkné. Zde je jedno z mála tábořiť v této lokalitě, jakmile se opustí národní park, tak tábořiště nejsou tak časté.
Tábořiště je relativně rozhlehlé, proto nám nevadí skupinka mladých, kteří grilují na opačné straně. Vypadá to, že hluční nebudou. Večer přišla skupinka rybářů s celou rozvětvenou rodinou a kolem našeho stanu postavili ještě 7 dalších. V noci dělali takový hluk, že jsme museli sbalit stan a přesunout se jinam.

38. den, 13.8.2022, přesun do Druskininkai

Po nočním přesunu vstáváme relativně brzo a přesouváme se na první vhodné místo se stoly a lavičkami, abychom mohli v klidu posnídat. Poté již vyrážíme na dnešní přesun, který začíná po štěrkových a písčitých cestách. Na asfalt najíždíme až před městečkem Onuškis, kde dáváme první kafe. Dnes je horko a čeká nás více než sto kilometrů, takže volíme relativn snadný přesun po silnicích. Po trase jsme potkali dvojici - Francouze a Španělku - kteří brázdí Evropu na kole již tři roky. Směřovali směrem na sever, my zase na jih, takže jsme si předali pár zkušeností a po příjemné debatě na krajnici jsme se rozjeli každý svým směrem. Před Merkiné na benzínce řešíme problém s mým ucházejícím zadním kolem. Podařilo se mi najít malou dírku na bočnici, kterou unikal pomalu vzduch a musel jsem opakovaně dofukovat. Trhlina se objevila až při vyšším tlaku vzduchu v pneumatice. Napřed jsme to zkusil opravit malým knotem, potom velkým knotem, ale pořád to ucházelo. Takže mi nezbylo nic jiného než vytáhnout zadní kolo, sundat plášť a zevnitř nalepit latu. Vypadá to, že drží. Bezdušák se naštěstí díky kompresoru na benzince podařilo nahodit na první pokus bez komplikací.
V Merkiné se jdeme podívat na rozhlednu a poté se v tom dnešním horku jdeme schladit koupelí v řece Nemunas kosek za jejím soutokem s Merkys.
Už je poměrně pozdě, takže nasazujeme rychlé tempo a přesunujeme se do Druskininkai. Cestou dáváme ještě krátkou zastávku u dominikánského kláštera v Liškiavě.
V Druskininkai máme v plánu noc v kempu, cestou večeříme kebab velikosti XXL - sotva se do nás vešel. Kemp je malý a hezký.

39. den, 14.8.2022, Druskininkai - Wigry

Dnes nás čeká přejezd do Polska, začínáme po asfaltové silnici na Leipalingis a poté již po menších cestách směrem na západ k polské hranici. Cestou musíme projet pár štěrkových úseků, mezi nimi je i jeden cca 7 km dlouhý před kterým nás varovali cestovatelé, které jsme potkali včera. Objet tento úsek není jak, tak jsme si řekli, že to riskneme. Byl trochu rozbitý, ale nebylo to tak hrozné. Vyhodnotili jsme to tak, že zatímco oni přijížděli z asfaltových polských cest, my jsme přijeli z pobaltských šotolin a proto nám to tak hrozné nepřišlo. Takže se mají na co těšit, dle jejich vyprávění s tímto 7km dlouhým úsekem bojovali hodinu.
K hraničnímu přechodu s Polskem vede z litevské strany krátký reklamní úsek krátkého asfaltu. Z polské strany naopak vede štěrková cesta. Realita je ale po pár kilometrech naprosto opačná, po dlouhé době si užíváme asfaltových cest, kupodivu v těchto místech i s dobrým povrchem.
Odpoledne jsme dojeli na okraj Wigierskeho národního parku, kde jsme křížili říčku Czarna Hancza, na které bylo dost vodáků. říčka vypadala velice dobře. Máme trochu problém se sehnáním obchodu, ale nakonec jsme jeden malý obchod našli. V naší cílové destinaci ve Wigrách totiž obchod není. U kláštera na ostrůvku jsme za chvíli a zjišťujeme, že je zde dnes pouť - spousta stánků, hlady nezemřeme. Vyhlídnutý jsme měli kemp U Haliny, hned za klášterem. Kemp je malý, celkem pěkný. Jediné co nám tu chybělo byla kuchyňka, ale jinak pohoda i s koupáním v jezeře.
Večer jsme se vydali na prohlídku kláštera a na večeři, dali jsme si výborné smažené ryby v místní smažalni. Byly opravdu výborné.

40. den, 15.8.2022, Wigry - Mazurská jezera

Další z přesunových dní, z Wigierského národního parku se chceme přesunout k Mazurským jezerům. Je to přes 100 km a navíc má být vedro. Vyrážíme tedy brzy ráno, ale horko nás za chvíli dostihlo. Vzhledem k délce dnešní trasy a počasí volíme přesun spíše po asfaltových cestách s lepším povrchem. Jedeme přes Suwalki, kde si dáváme ráno na náměstí kafe, gofry a zmrzlinu - to abychom měli dost energie na další cestu přes Olecko až do vesnice Gawliki Wielkie, kde odbočujeme z hlavní cesty na menší cestu do vesnice Soltmany. Cesta se změnila opět na přašnou štěrkovku, naštěstí ve vesnici Soltmany mají pěknou obecní pláž, takže dáváme koupačku. Pokračujeme do vesnice Kruklanki, kde nakupujeme jídlo. Překvapil nás ruch v této vesnici, to jsme opravdu nečekali.
Noc jsme si naplánovali na tábořišti u jezera Lemiet, cestou jsme se ještě podívali na Himmlerův bunkr. Tábořiště je zpoplatněné, na to že nenabízí žádné služby (kromě toalet) tak je poměrně drahé, noc vyšla stejně jako v kempu we Wigrách. Ale aspoň je zde pěkná pláž a v noci je klid.

41. den, 16.8.2022, Vlčí doupě, Mazurská jezera

V dnešním plánu je návštěva Vlčího doupěte, jednoho z více míst kde se zdržoval Hitler se svými generály během 2. světové války. Je zde komplex bunkrů a doprovodných opevněných budov. Jedeme po zpevněných cestách, až na krátký úsek který právě prochází rekonstrukcí. Ale některý asfalt je tak hrbatý, že i mnohé štěrkovky mají lepší povrch.
Prohlídka Vlčího doupěte nám zabere tři hodiny. Bunkry byly na konci války poničeny trhavinami, ale je možné si udělat představu o jejich velikosti a tloušťce betonových stěn. Do některých bunkrů je možné nahlédnout, ale žádný není uveden do původního stavu, protože byly poničeny. Jsou zde i expozice věnované atentátu na Hitlera dne 20.7.1944 i o Waršavské operaci.
Odpoledne pokračujeme směrem na Mikolajki, které jsou centrem Mazurských jezer. První úsek je hrozná dlážděná stezky od Vlčího doupěte k silnici 592. Po této hrozné zkušenosti raději pokračujeme po hlavní cestě až do vesnice Sterlawki Wielkie, kde odbočujeme na méně frekventovanou silnici (zato s výrazně horším povrchem) do městečka Ryn. Zde dáváme pauzu na svačinu, kafe a zákusek a také nakupujeme.
Nocleh jsme si vybrali v kempu KamA ve vesnici Talty asi 4 km před Mikoljakami. Podle internetu se nám tento kemp více líbil než ten v Mikolajkách a opravdu je pěkný a pravděpodobně bude i klidnější.

42. den, 17.8.2022, Mazurská jezera

Dnes máme takový poloviční volný den, cílem je přesunout se do nedaleké vesnice Krutyň, kde jsme našli že je možné začít splouvání říčky Krutynia. Ráno se v klidu balíme a vyjíždíme směr Mikolajky. Ve městě se zdržíme téměř celé dopoledne, proběhla cukrárna a prohlídka místního nábřeží, které je moc pěkně upravené. Chtěli jsme si na hodinku půjčit paddleboard, ale nenašli jsme žádnou půjčovnu. Oproti Wigrám jsou místní půjčovny orientované na větší lodě - plachetnice a motorové čluny.
Z Mikolajek odjíždíme směrem na přívoz do vesničky Wierzba.Je tady klasický přívoz přes jezero, podobný jako třeba na Lipně. Poté pokračujeme po asfaltových silnicích až do Ruciane-Nida, kde si dáváme pozdější obědovou svačinu.
Chybí nám ji jen kousek do vesnice Krutyň, část vede po lesní šotolinové (spíše pískové) cestě, kde se celkem boříme do písku. Přijíždíme do kempu PTTK Krutyň, ubytováváme se ve stanu a domlouváme si kajak na příští den.
Máme dost času, takže jdeme na pěší výlet okolo jezera v rezervaci Zakret a poté do jedné z mnoha místních restaurací, kde si dáváme na večeři opět rybu. Candát nezklame.
Dnes bylo horko, další dny to má být stejné.

43. den, 18.8.2022, sjezd řeky Krutynia

Na dnešní den máme domluvený dvoumístný kajak a chceme splout část řeky Krutynia v úseku od vesnice Krutyň do vesnice Iznota. Tento úsek má cca 28 km a měl by patřit k těm pěknějším řekám, které se v Polsku splouvají. Celkem brzy máme sbalené stany a kola, které parkujeme u recepce v kempu a kolem 8.30 vyjíždíme na řeku. První úsek voda alespoň trochu teče, zejména v okolí mlýnu ve vesnici Zielony Lasek. Poté je to spíše línější voda, po březích většinou zarostlá rákosím, v horním úseku je potřeba se vyhýbat častým stromům. Voda je krásně čistá, místy plná vodních rostlin, které sahají jen těsně pod kajak.
Zastávku si děláme přibližně v polovině cesty ve vesnici Ukta, kde je více možností se občerstvit. Dáváme si pizzu a také jdeme na nákup do místního obchodu. Po cca hodině vyplouváme na druhou polovinu naší trasy. V jezeře Gardyňském se kvalita voda rázně mění, už není průzračně čistá ale zakalená. Poslední úsek cesty není ani tak záživný a navíc nám už pomalu začínají docházet síly. Nakonec jsme celým 28 km spluli za cca 6.5 hodiny čistého času, v koncové destinaci si voláme odvoz, který je u nás do 10 minut a veze nás zpět do kempu.
Navečer nás čeká ještě cca 15 km přesun do Ruciane-Nida, odkud chce jet zítra domů vlakem. Noc chceme strávit v místním kempu PTTK, který je celkem zanedbaný a potřeboval by výraznější investici. Před osmou hodinou večer jsem navíc zjistil, že jsem v předchozím kempu v Krutyňi nechal tričko. Takže si pro něj večer ještě na otočku jedu. Bez brašen to kolo úplně letí...

44. den, 19.8.2022, přejezd domů

Našli jsme si vlakové spojení z Ruciane-Nidy do Olsztyna, poté do Warszawy a odtud již rychlíkem do Ostravy. Všechno vypadalo v plánovači krásně, za cca 10 hodin bychom měli být v Ostravě.
První komplikací je hned první rychlík, který má více než půl hodiny zpoždění a navazující spoj do Warszawy tak nestíháme. Mohli bychom se přesunout do Dzialdowa a zde chytnout další rychlík do Warszawy a do Ostravy poté dorazit o cca hodinu později. Jdeme si koupit jízdenky, ale zjišťujeme že do dalších vlaků nejsou volná místa pro kola. Bohužel nejdou jízdenky pro kola přednostně objednat po internetu, toto zjistíte jen na nádraží. Volná místa jsou až v rychlíku, který do Ostravy přijíždí v deset hodin večer. Pro změnu zase nejsou volná místa v rychlíku z Olsztyna do Warszawy. Takže se přesouváme osobákem do Ilawy, kde chytáme rychlík do Warszawy s volnými místy pro kola. Ve Warszawě poté máme více než tři hodiny času, ale rychlík by nás měl dovést až do Ostravy. Opět se ale polské dráhy předvedly, vlak s koly pro který jsme si koupili rezervaci a čekali na tento rychlík 3 hodiny tento vůz nemá zařazený. Nahradili jej běžným vozem bez věšáků na kola. Průvodčí o tom ví, máme si dát kola do chodbičky. Pochopitelně jsou všichni ostatní cestující patřičně nasraní, protože se přes naše kola tahají s kufry. Místa na sezení máme v jiném voze, takže u kol nemůžeme ani dohlížet. Opravdu parádní cestování. Poté již závěrečný 40 km noční úsek podél Ostravice do Frýdku a poté až domů, kde dorážíme po půlnoci. Tady jsme chytli nejhorší počasí na celé dovolené, poměrně silnou bouřku s průtrží mračen. Ale bylo nám to už v podstatě jedno. Trochu se ta cesta domů přes Polsko protáhla.


Autor: RomanPočet zobrazení: 439 x
Vloženo: 26.12.2022Upraveno: 26.12.2022

   

© kamaro, XHTML 1.1, CSS 2.1, vygenerováno za 0.01 s