Madeira 2014

Devět dní na portugalském ostrově Madeira v Atlantském oceáně. V plánu jsme měli pěší přechod na těžko, částečně podél místních zavlažovacích kanálů - levád a částečně po turistických stezkách na tomto ostrově věčného jara. Madeira 2014

1. den, 30.5.2014, poloostrov São Lourenço, levada do Caniçal

Letěli jsme z Prahy s přestupem v Lisabonu, oba lety se společností TAP Portugal. Na ostrově Madeira jsme přistáli po půlnoci a před letištní halu jsme šli zjistit odjezdy autobusů směrem na východ ostrova. V plánu jsme měli návštěvu poloostrova Sao Lourenco na samotném východě ostrova.
První ranní autobus odjížděl kolem 7.30, ale jel pouze do Caniçalu. Cesta stála 1.3€. Z Caniçalu jsme poté již pokračovali pěšky a cestou jsme se zastavili na přírodní pláži Prainha s černým pískem. Na pláži jsme byli brzy ráno sami, takže jsme se krásně okoupali a poté osprchovali od soli a dobrali vodu. Na konci silnice jsme za velký kámen schovali batohy a vyrazili jsme na asi tříhodinový výlet na poloostrově Sao Lourenco. Tento poloostrov je téměř bez vegetace, zato jsou zde krásné útesy a spousta rozdílných barev hornin. Došli jsme až na konec značené stezky, chodník je celou dobu bez problémů schůdný, v některých úsecích je i dlážděný kameny. Od parkoviště jsme již zpět jeli autobusem a vystoupili jsme na okraji Machica na zastávce za tunelem (1.30€) a vydali jsme na naši první vycházku podél levády. Levada kolem Machica (levada do Caniçal) vedla po okraji městečka podél terasovitých políček zavlažovaných vodou z levády. Samotná voda v levádě nebyla moc čistá, občas kolem proplul shluk listí.
Počasí dnes bylo teplé a slunečné, cestou jsme se zastavili na pivo v místním baru (3€ za 0.5l). Pitnou vodu jsme si nechali naplnit v jednom domku přilehlém k levádě. Podél levády byl natažený i vodovod zásobující malé domky pitnou vodou.
Spali jsme v krátkém a suchém tunelu, jediném který se na této levádě vyskytuje. V noci sprchlo, takže jsme alespoň nemuseli sušit ráno stany.

2. den, 31.5.2014, leváda do Caniçal, Portela, levada do Furado

Ráno jsme po levádě do Caniçal došli do vesnice Maroços a odtud jsme se potřebovali dostat do sedla Portela. Začali jsme pomalu stoupat a zároveň stopovat. Zastavila nám dodávka, která nás vyvezla téměř polovinu cesty do vesnice Ribeira de Machico. Zbytek cesty jsme si již odšlapali po svých.
Z Portely jsme vyrazili po levádě da Portela poměrně do kopce až po Lamaceiros. Zde je budova lesní správy, byla však zavřená. Další pokračování po levádě do Furado již bylo rovinaté, krátké úseky však byli exponované, ale zajištěné zábradlím. Dorazili jsme až do vesnice Ribeiro Frio, kde jsme měli v mapě zakreslený přístřešek a tábořiště. Obě dvě tato místa jsou vhodná k postavením stanů, my jsme nakonec skončili u výše posazeného tábořiště. Jsou to pěkná místa kousek od řeky podél přivaděče vody na pstruží farmu.

3. den, 1.6.2014, São Roque do Faial

V noci opět krátce pršelo. Potřebovali jsme si koupit nějaké pečivo a zároveň se přesunout na další výchozí bod. Z Ribeira Fria jsme sešli a částečně také sjeli stopem do vesničky São Roque do Faial. Zde jsme si nakoupili v místním obchodě (ani v Portele ani v Ribeiro Frio není obchod) měli jsme však poté problém s návratem zpět nahoru. Nakonec jsme se autobusu dočkali a vystoupili jsme na odbočce k vodní elektrárně ve Fajã. Napřed jsme šli po nezpevněné silnici k elektrárně, poté cesta začala stoupat k levádě do Pico Ruivo. Nastoupili jsme asi 400 výškových metrů (na výšku cca 1000m n.m.) a kousek za napojením na levádu jsme našli domek u kterého jsme si postavili stany. Je zde i voda.

4.den, 2.6.2014, levada do Pico Ruivo, Caldeirão Verde, Caldeirão do Inferno, Queimadas, Achada do Teixeira

Ráno byly stany opět mokré, takže se ranní balení trochu protáhlo. Po levádě do Pico Ruivo pokračujeme dále podél krásné soutěsky. Za chvíli se noříme do prvního tunelu, kterých je nakonec spousta. Na poslední tunel je poprvé potřeba čelovka a dostali jsme se jím do úzké soutěsky před dlouhým tunelem vedoucím pod hlavním hřebenem ostrova. Před vstupem do tohoto tunelu jsme si udělali krátkou odbočku po levadinha João de Deus a také na druhou stranu k pěknému vodopádu. Tato malá leváda byla moc pěkná, stromy zde tvořili nad levádou tunel a byly porostlé hustým lišejníkem, takže vypadaly jako pavučiny.
Průchod dlouhým tunelem (jeho délka je cca 2.4km!) nám trval asi 40 minut. Průchod komplikují zbytky kolejí a občas nižší strop. V tunelu není vidět světlo na druhé straně, protože přibližně v polovině je tunel zalomený. Od tohoto ohybu je již vidět světlo na konci. Úplně drobounká tečka, která ale dokáže pořádně zlepšit náladu. Nicméně i když již uvidíte světlo na konci tunelu, půjdete ještě cca 20 minut.
Z tunelu jsme vylezli do krásné soutěsky a vydali jsme se doleva do Caldeirão do Inferno. Prochází se několika tunely (a pod jedním vodopádem) a v závěrečné části je úžasná hluboká a úzká soutěska s vodopády. Trasa končí před impozantní stěnou, kde se otáčíme a vracíme zpět k východu z dlouhého tunelu. Cestou na Queimadas jdeme ještě kolem jedné pěkné soutěsky s vodopádem - Caldeirão Verde. Další pokračování stezky je také pěkné, místy se jde po úzké římse vysoko nad dnem údolí, vše je ale doplněno zábradlím. Cesta na Queimadas je již poté až únavná a nekonečná.
Na závěr dne jsme si dali výstup na parkoviště Achada do Teixteira tak, abychom mohli další den přejít hlavní hřeben až do sedla Encumeada. Čekalo nás asi 600 výškových metrů a s postupujici výškou se začalo kazit počasí. Parkoviště již bylo v úplně mlze, teplota byla kolem 10°C a drobně mrholilo. Stany jsme postavili na terase opuštěné chaty, byli jsme tak alespoň trochu kryti před větrem a deštěm.

5. den, 17.7.2014, přechod hlavního hřebene (Pico Ruivo - Encumeada)

Ráno stále mrholilo a teplota spadla ke 3°C. Tomáš celou noc drkotal zuby, holt letní spacák z Lidlu. Chvíli jsme čekali, jestli se mlha nerozpustí. Nakonec jsme vyrazili na cca 14km dlouhý úsek hlavního hřebene. První část s výstupem na Pico Ruivo byla jednoduchá, šlo se po zpevněné cestičce. Podél stezky jsou tři přístřešky, dalo by se v nich spát na podlaze, u druhého přístřešku je navíc pramen vody. Vystoupali jsme na nejvyšší vrchol Madeiry Pico Ruivo, ale přes hustou mlhu nebylo nic vidět. Vrátili jsme se zpět k chatě, udělali si něco k jídlu a na chatě jsme si dali kafe. Celou hřebenovku jsme poté přešli v mlze za občasného mrholení až do sedla Encumeada. Škoda že nám nevyšlo počasí, výhledy mohly býto pravdu krásné.
sedle Encumeada jsme se zamířili trochu ohřát a osušit do místního snack-baru, kde jsme se mimo jiné dozvěděli o uzavírce silnice na náhorní plošinu Paul da Serra. Přes tuto plošinu navíc nejezdí autobusy, což nám trochu zkomplikovalo naše plány. Rozhodli jsme se pro dvoudenní výlet na náhorní plošinu, cestou tam po levádě das Rabaças s dlouhým tunelem a cestou zpět tunelem na levádě do Norte.
Navečer jsme vyrazili plánovaným směrem a asi kilometr od sedla jsme postavili stany u levády na vyhlídce s lavičkami.

6. den, 18.7.2014, leváda das Rabaças, přesun do Ribeira Brava

Ráno opět prší, vyrážíme k dlouhému tunelu, ten je však zavřený. Další postup by stejně neměl vzhledem k husté mlze význam, takže měníme plány, vracíme se zpět do sedla Encumeada a autobusem sjíždíme k moři do Ribeira Brava (1.95€). Mlha se držela od výšky cca 800 m výše, dole u moře bylo slunečno a teplo.
Ribeira Brava jsme si nakoupili pečivo a také vyzkoušeli spoustu místního ovoce, které z našich obchodů neznáme. Večer jsme se vydali na předem vytipovanou vyhlídku nad město, kde jsme na parkovišti usušili stany a spacáky a poté jsme tam i přespali. Po několika propršených nocích již všechno potřebovalo prosušit, zejména spacáky začínaly nevábně smrdět.

7.den, 19.7.2014, Lombada da Ponta do Sol, levada do Moinho a levada Nova

Pěšky vyražíme podél pobřeží do vesnice Tabua, kde ukryváme batohy a na lehko pokračujeme až do Lombada da Ponta do Sol, kde jsme si prošli dvě levady, napřed níže položenou levadu do Moinho a poté i vyšší levadu Nova. Obzvláště druhá jmenovaná byla pěkná s krásnými vzdušnými pasážemi i krásným vodopádem pod kterým se prochází. Po levádě Nova jsme poté pokračovali zpět k batohům a stejnou cestou až do Ribeira Bravy.
Dole na pobřeží panovalo příjemné počasí, ale na horách se stále držela mlha. Podle předpovědi počasí se mělo vyjasnit, takže jsme večer vyjeli autobusem zpět na sedlo Encumeada. V sedle opět mrholilo (jak jinak), vyrazili jsme po turistické trase směrem na Bocca do Cerro a postavili jsme stany až u potoka Ribeira do Poço, kde nad námi byla již modrá obloha. V noci drobně pršelo, ale nebylo to nic tragického.

8. den, 20.7.2014, výstup na Pico Grande, Bocca da Corrida

Ráno začínáme stoupat, konečně nám vyšlo počasí. Stoupání není moc prudké, ale určitě dá zabrat. Za chvíli jsme v sedle Bocca do Cerro, Tomáš zůstává v sedle a já s Katkou vstupujeme na lehko na Pico Grande. Výhled na celý hlavní hřeben, který jsme přešli před dvěma dny v mlze, se nám otevřel až ze samotného vrcholu. Horní část výstupu je obtížnější, jinak se jedná o prudký, ale jednoduchý výstup. Nad částí hlavního hřebene se stále držel drobný mrak, večer již těch mraků bylo podstatně více a hlavní hřeben byl opět celý v mlze. Takže alespoň na chvíli se nám hlavní hřeben ukázal.
Večer jsme došli do sedla Bocca da Corrida, kde se nachází budova lesní správy, ve které je přístup k vodě. Pěkné místo k táboření je pod malou skalkou nad parkovištěm. V noci zde vytrvale a silně foukalo a již tradičně sprchlo.

9. den, 21.7.2014, Funchal, Santa Cruz

Dnes nás čekal přesun k letišti, cestou jsme se chtěli jít podívat do botanické zahrady ve Funchalu. Ráno jsme sešli po silnici na nejbližší autobusovou zastávku v Jardim de Setra, kde nám shodou okolnosti jel za 20 minut autobus do Funchalu (2.75€). Ve Funchalu jsme si pěšky vyšli k botanické zahradě, cestu jsme si zpříjemnili kávou a sendvičem. Jinak je výstup dost náročný a doporučujeme spíše využít autobus.
V botanické zahradě Jardim botanico jsme strávili asi tři hodiny (vstupné 5.50€). Určitě doporučujeme. Zpět do centra jsme sešli pěšky, což už se celkem dalo vydržet.
Opět nám vyšlo spojení a po příchodu na zastávku přijel expresní autobus do Santa Cruz (2.75€). Vystoupili jsme v centru městečka a vydali se na pláž. Zázemí je zde dokonalé, přístup do vody je z mola a na pláži jsou sprchy i záchody. Takže se po téměř deseti dnech pořádně umyjeme, špínu odmočíme v moři a sůl opláchneme ve sprše. Co více si přát, alespoň nebudeme v letadle smrdět.
Večer jsme se ještě zastavili v místním baru na poncha (šťáva z pomeranče a citrónu, med a bílý rum - místní specialitka) a za tmy jsme se vypravili na letiště. Tam jsme přespali venku před halou, protože tam byl lepší vzduch než uvnitř. Letadlo nám odlétalo dopoledne.



Letenky

Tam i zpět jsme letěli s TAP Portugal, běžný let, vždy s přestupem v Lisabonu. Protože se jednalo o běžný let, nemuseli jsme připlácet za zavazadla (navíc na čtyřech letech, takže cena za zavazadla u nízkonákladovek byla vyšší než za cestující). Zpáteční letenky nás díky květnové slevě vyšly na 6534Kč, navíc s odletem z Prahy. Do Prahy jsme už pak jeli vlakem.

Autobusy

Na Madeiře jsme se pohybovali místními autobusy, využili jsme dvou společností. SAM operuje na východě ostrova s návazností na Funchal a Rodoesta na západě. Jízdní řády a trasy se nám zdály u SAM pochopitelné, u Rodoeste většinou chyběly nebo jsme se v nich nedokázali vyznat. Mnohdy jízdní řády udávaly pouze čas odjezdu z Funchalu a další časové údaje nebyly dostupné.
Občas jsme využili autostop, řidiči byli celkem ochotní.

Jídlo

Jídlo jsme měli s sebou. Se zásobami bychom potřebnou dobu vydrželi, občas jsme si na přilepšenou dopřáli čerstvé pečivo nebo místní ovoce. Protože se na Madeiře nedají sehnat plynové kartuše se šroubovacím systémem (VAR a podobně), rozhodli jsme se vrátit v čase a vařit na pevném lihu. Jde to, ale dře to. Obzvláště ve větru se doba potřebná k ohřátí litru vody limitně blíží k nekonečnu.
Jídlo jsme měli naší tradiční kombinaci instantních dobrot od ovesné kaše po kaši bramborovou.

Ubytování

Tentokrát jsme ani jednou nespali pod střechou. Teda pod střechou ano, ale to se jednalo o zastřešenou terasu nevyužívané horské chaty. Jinak jsme vždy našli místo k postaveni stanu, i podél levad se dají takové místa bez problémů najít v místech, kde se levada na chvíli rozšíří. Dost často jsme tentokráte využili i zpevněných ploch. Občas jsme měli pocit, že místo stanových kolíků jsme měli nabalit vrtací kladivo a kotvy do betonu.

Voda

S vodou na Madeiře není problém, cesty protíná hustá síť potůčků tekoucích z vyšších částí pohoří. Problematičtější jsou turistické stezky po hlavních hřebenech, kde voda ve vrcholových partiích nebývá, takže je dobré držet rozumnou rezervu. Ve městech i na vesnicích bývají umístěny kohoutky s pitnou vodou. Vodu z levády bychom používali pouze v nouzi na vaření a to navíc pouze ve vyšších partiích, kde voda byla čistější. Ale na večerní koupel jsou levády výborné, akorát dost chladné.

Vybavení

Z vybavení je potřeba zvláště upozornit na čelovku do tunelů, pro každého jednu a je lepší silnější model. A nezapomenout na náhradní baterie, popř. před cestou vložit nové.
Spacáky jsme měli letní a již značně slehlé, na hlavním hřebenu se ale teplota může dotknout nuly, takže pozor na to. Určitě na noc tenkou čepici, my jsme ji využili i přes den včetně tenkých rukavic.
Nezapomeňte na ochranu před deštěm (pláštěnka na batoh, tenká větrovka).
Měli jsme s sebou dva stany, byli jsme za ně rádi, protože pršelo každou noc. Ráno jsme je vždy sušili. Po přechodu hlavního hřebene a třetí noci ve spacacích v husté mlze byly již spacáky značně navlhlé, na což upozornili svým nevábným pachem. Naštěstí se nám je podařilo u moře vysušit a zápach odstranit.

Náklady

Celkové náklady se pohybovaly kolem 9-10 tisíc Kč na osobu, včetně letenek (viz výše), vlakových jízdenek v ČR, pojištění, jídla, vstupů, autobusů a útraty za jídlo. Prostě úplně všechno.


Autor: RomanPočet zobrazení: 4348 x
Vloženo: 23.8.2014Upraveno: 15.9.2014

   

© kamaro, XHTML 1.1, CSS 2.1, vygenerováno za 0.01 s