Tunisko 2006

Únorový výlet do Tuniska. Na koupání to sice moc nebylo, zato počasí na poznávání této severoafrické země bylo přímo ideální. Šest členů výpravy navíc zaručovalo, že se rozhodně nudit nebudeme.

1.den, 10.2.2006, let do Tuniska - Sousse

Z Frýdku-Místku do Prahy jedeme brzy ráno vlakem, Tomáš přistupuje v Hranicích. V Praze se nám nedaří sehnat dopoledne otevřenou hospodu a tak míříme na letiště. Letadlo odlétá v 13.15, let trvá cca 2,5 hodiny. Přilétáme na letiště Monastir a přesedáme do přistaveného autobusu, který nás zaveze do našeho hotelu v Sousse. Cesta z letiště zabere cca 30 minut, v hotelu je třeba vyplnit formuláře (ty se v Tunisku vyplňují často). Po ubytování na pokojích se vydáváme na odpolední procházku do města, potřebujeme najít nádraží a zjistit za jak dlouho se dostaneme do centra. Jdeme po hlavní ulici, všude plno obchodů a prodavači se nás snaží nalákat - my si jich nevšímáme. Cesta do centra a k nádraží trvá z hotelu Marabout cca 35 minut, není kde zabloudit. Vracíme se do hotelu a jdeme přímo na večeři. Na hotelu měníme peníze, v Tunisku je vydáván jednotný kurs, kterým se řídí všechny směnárny. V době naší návštěvy byl jeden tuniský dinár (TD) zhruba 17,— Kč.

2.den, 11.2.2006, Sousse - El-Jem - Tataouine

Na snídani jdeme hned v šest hodin, protože nám jede v 8.07 vlak do El-Jemu. Po bezproblémové koupi jízdenek (3,800,— TD/os, jděte k okýnku, ve kterém sedí chlap, ten umí anglicky) jdeme na násupiště a za chvíli přijíždí vlak. Jede přesně, uvnitř je čistý (srovnatelný s ČD) a za necelou hodinu vystupujeme v El-Jemu. Přímo z nádraží vidíme náš cíl v tomto městě, monumentální koloseum. Je třetí největší na světě a je pod ochranou UNESCA. Vstupné činí 6,— TD + 1,— TD za fotografování. Jsme zde brzy a tak máme celé koloseum téměř jenom pro sebe. Přijel sem i nějaký zájezd, zdrželi se však pouze asi 10 minut a pokračovali dále - asi měli nabitý program :-). Trávíme zde asi 2 hodiny, poté jdeme najít stanici louage, kterou se chceme dostat dále na jih (další vlak jede příliš pozdě). Louage je mikrobus pro osm cestujících, vyjíždí až je naplněný, ceny jsou pevné a řidič vykřikuje jméno města, do kterého jede. Ve městě je vždy jedno stanoviště, jsou zakresleny v mapách průvodců. Po našem příchodu na stanoviště jsme ihned byli středem pozornosti, málem se o nás poprali. Platíme celou louage (13,200,— TD/os) a ihned jedeme do Gabés. Tam si dáváme malou přestávku, jdeme se podívat kousek do města. Centrum je ale daleko a tak si sedáme v místním malém parku a dáváme si svačinku (ještě jídlo z domova). Vracíme se na zpět a opět jsme odchyceni řidičem louage. Toto stanoviště je větší a musíme si jít koupit lístek k okýnku. Ten poté dáváme řidiči a čekáme na chybějící dva pasažéry. Po patnácti minutách nikdo nepřišel a tak jdeme koupit ještě dva lístky, abychom mohli vyrazit (takže opět rozpočítáváme celou louage na šest lidí - 8,100 TD/os). V Tataouine je stanoviště kousek stranou města. Ihned jsme odchyceni taxikáři, kteří nám nabízejí svezení po okolních ksarech na zítřejší den. Navrhli trasu a chtěli 80,— TD za jedno auto. My jsme trasu trochu upravili a řekli cenu 50,— TD. Nakonec jsme se domluvili na 60,— TD. Řidiči nás zadarmo vezou do centra před hotel, který jsme si vybrali v průvodci. Hotel se jmenuje Medina a je to jeden z nejlevnějších v tomto městě. Jdeme se podívat na pokoj, ten se dá na jednu noc přežít. Na pokoji je umyvadlo, teplá voda pochopitelně neteče. Ale co by jste taky chtěli za 5,— TD. Hotel má na střeše terasu, ze které je poměrně hezký pohled na okolní střechy a ruch na ulici. Jdeme se podívat do města, kupujeme si pečivo a vodu na zítřejší den. Zkoušíme i místní specialitu - gazelí rohy (0,350,— TD/ks). Jedná se o malé pečivo, strašně sladké a mastné. Jeden kousek je dobrý, druhý bych už asi nechtěl. Na recepci hotelu je televize, jdeme si zahrát karty a občas koukneme co dávají (Zase někdo hledá superstar - už i tady).

3.den, 12.2.2006, ksary v okolí Tataouine - Douz

Ráno nás budí zpěv muezínů nejprve po páté hodině ranní, druhé zpěvy jsou před šestou. Nikomu se nechce jít na střechu, aby to nahrál na kameru, ale znělo to opravdu krásně. Bohužel se pokazilo počasí a prší. S řidiči jsme se domluvili na sedmou hodinu, jdeme před hotel, jeden už čeká a druhý přijíždí s desetiminutovým zpožděním. Jako první jedeme k vesnici Chenini. Je na kopci, částečně ještě obydlená. Zkoušíme si představit jak vesnice vypadá za jasného dne, my si ji bohužel neprohlédneme celou kvůli mlze. Vracíme se do Tataouine a jedeme do vesnice Beni Barka. Ta je podobného typu jako Chenini ale rozbitější, rozhled z kopce musí být za dobrého počasí krásný. Pokračujeme do vesnice Ouled Soltane a tento ksar se nám líbí asi nejvíce ze všech. Je také nejnavštěvovanější, v době naší návštěvy jsme tam však byli sami. Bohužel stále prší. Poslední ksar, který chceme navštívit je Ksar Ezzahra. Ten je podobný předchozímu Ouled Soltane, ale je více zanedbaný. Vracíme se zpět do Tataouine na stanoviště. V místní kavárničce si dáváme čaj a kafe. Obojí je podáváno v malé skleničce a je neuvěřitelně silné. Tomáš dostal do čaje i mentolový sirup. Kupujeme si lístky u okýnka a během chvíle je louage plná a můžeme vyrazit do Gabésu (6,100,— TD/os). Tam přesedáme na další loauge do Douzu. Opět se rychle našli další dva spolucestující (7,250,— TD/os). Na stanici v Douzu nás odchytává místní arab a nabízí nám ubytování za 5,— TD/os. Jdeme se podívat jak hotel vypadá, jmenuje se El-Marzougoui. Hotel i pokoje jsou velice pěkné, čisté, teplá voda ve sprše a na střeše terasa s výhledem. Paráda - tento hotel doporučujeme. Člověk, který nás odchytil na stanovišti se jmenuje Sami a nabízí nám výlet na poušť, měli by jsme stihnout západ slunce. Sedáme do taxíku a jedeme na okraj města (2,— TD za 1 taxi). Dále pokračujeme pěšky přes pár dun, z pouště se vrací organizovaná velbloudí karavana s mnoha turisty. Jdeme asi 1km do pouště, duny jsou tu však nízké. Na jednu si sedáme, na západ slunce čekáme asi půl hodiny a mezitím se kocháme večerní romantikou pouště. Po západu se poměrně rychle ochladilo a tak jdeme zpět do města. Bereme to zkratkou přes palmerii (vede nás Sami), chceme si zajít někam na večeři. Sami nás tedy zavede do restaurace k bláznivému černochovi, dáváme si couscous. Po večeři nás Sami zavedl zpět do hotelu.

4.den, 13.2.2006, Douz - Tozeur - Gafsa - Sbeitla

Vyrážíme opět velmi brzy, doplňujeme louage do Kebili (1,650,— TD). Tam jsme se zdrželi asi 45 minut, nedařilo se nám vysvětli řidiči louage, že poslední neobsazené místo doplatíme, abychom mohli vyjet. Nakonec se nám to přece jen podařilo a můžeme vyrazit (5,600,— TD/os). Budeme přejíždět solné jezero Chott el-Jerrid. V jezeře jsou po dešti asi 3cm vody v níž se odráží obloha. Na horizontu není vůbec zřetelný přechod mezi oblhou a jejím odrazem a silnice vypadá jako by vedla v mracích. Prosíme řidiče o krátkou zastávku, ten nám ochotně zastavuje a my si děláme pár fotek. Do Tozeuru dojíždíme v 10 hodin, jdeme na prohlídku a měníme si peníze. Zdejší domy mají zajímavé fasády, část cihel je povystrčena a vytváří tak obrazce. V hospodě Chiraz naproti autobusovému nádraží si dáváme místní pivo Celtia a pokračujeme na stanoviště. Čekáme asi 15 minut na doplnění louage a vyrážíme do města Gafsa (4,600,— TD/os). Po příjezdu nás ihned odchytnul řidič louage do Kasserine. Vysvětlujeme mu, že budeme pokračovat asi za hodinu. Chceme se ještě podívat na chvilku do města na staré římské bazény. Po hodině se vracíme na stanici, řidič mezitím sehnal jen jednoho pasažéra. Po chvíli čekání doplatíme poslední místo a můžeme vyrazit (5,400,— TD/os). Cestou bereme benzín na jedné z četných malých benzínových stanic (několik kanystrů poskládaných podél cesty a obsluha v blízkém domku). V Kasserine přesedáme na dnešní poslední louage do města Sbeitla (1,600,— TD/os). Řidič se nás ptá jestli chceme sehnat nějaký hotel, ale my již máme vybraný Hotel de la Jeneusse. Ukazuje nám, kde ho najdeme, je kousek od stanice. Noc stojí 8,— TD/os, hotel je čistý, ve sprchách teče teplá voda. V noci však byla celkem zima. Zítra je naším cílem staré římské město Sufetula.

5.den, 14.2.2006, Sufetula - Kairouan - Sousse

Ráno vyrážíme na prohlídku ruin starého římského města Sufetula. Vstupné činí 3,— TD/os a 1,— TD za fotografování. Prohlídkou celého areálu jsme strávili dvě hodiny, ale dalo by se zde bloumat daleko déle. My však máme v plánu se co nejdříve přesunout do Kairouanu a večer do našeho hotelu v Sousse. Na stanovišti téměř okamžitě plníme louage. V Kairouanu jsme šli do centra a asi po deseti minutách jsem zjistil, že jsem nechal v louage foťák. s Katkou jsme utíkali zpět na stanici a začali jsme se dívat okýnkem do všech mikrobusů. Naštěstí jsme si pamatovali, že jsme jeli Citroenem. Našeho počínání si všiml jeden z hlavních organizátorů dění na stanovišti a ihned volal řidiči, který nás přivezl. Toho jsme poté našli (už čekal na další cestující na druhé straně stanoviště) a foťák ležel na sedadle mikrobusu. Sháněním našeho foťáku jsme zaměstnali skoro všechny, všichni ale byli ochotní a chtěli nám pomoci. Pokračujeme do centra k Velké mešitě. Ta však již byla zavřená (je otevřená pouze do 14 hodin a my si toho nevšimli v průvodci). Potkali jsme však Pavlu (češka, která zde má přítele a žije přímo v Kairouanu) a naše návštěva nabírá úplně jiné směr. Jdeme se podívat do prodejny koberců, kde je nám vysvětlena jejich symbolika a různé typy a vzorů. Po dlouhé přednášce nad podaným čajem si Tomáš a Radek kupují hezké malé koberečky. Pokračujeme do centra do restaurace Bir Barouta, kde velbloud krouží dokola a čerpá vodu z hluboké studny, dáváme si zde čaj a kafe. Potulujeme se úzkými uličkami po městě, zkoušíme různé dobroty, nahlížíme do školy koránu (vstupné je společné s velkou mešitou) a potom už jdeme na stanoviště louage. Cestou na stanici nám jedno auto zastavuje a řidič se ptá jestli chceme jet do Sousse. Cestou na stanici nasedá ještě jeden spolucestující, projedeme stanicí a míříme do Sousse. Tady je cesta z louage stanoviště do našeho hotelu poměrně dlouhá (cca 4km) a trvá asi hodinu. Dnes nás čeká ještě pořádná koupel a pořádná večeře v hotelu.

6.den, 15.2.2006, Monastir - Mahdia

Dnes se pojedeme podívat do dvou pobřežních měst. Budeme cestovat vlakem, kterému se tady říká METRO. Vyrážíme ze Sousse v 8.45 a nejprve jedeme do Monastiru (zpáteční jízdenka 1,900,— TD/os). Jdeme si prohlédnout velkou pevnost (3,— TD + 1,— TD foto), mauzoleum 1. tuniského prezidenta a poté se poflakujeme po pláži a po městě. Vlak do Mahdie nám jede v 12.25 (zpáteční 3,600,— TD/os). V Mahdii jdeme až na konec poloostrova k majáku, na pobřeží jsou patrné zbytky opevnění. Cestou zpět k nádraží máme chvilku času a tak se stavujeme na kafe a čaj. Zpáteční vlak nám jede v 16.10 a o půl sedmé jsme již zpátky v hotelu a jdeme na večeři. Blízkost pobřeží a snadná dostupnust se projevila vyšší koncentrací turistů.

7.den, 16.2.2006, Sousse

Na poslední den jsme si naplánovali prohlídku Sousse. Centrum tohoto města je na seznamu UNESCO a nabízí krásnou medinu obehnanou hradbami z 9. století a dominantní pevnost Kasbah. Jako první navštěvujeme pevnost Ribat z 9. století (3,— TD + 1,— TD foto). Z věže je krásný rozhled na celé město, kterému dominuje pevnost umístěná na nejvyšším místě starého města. Pokračujeme prohlídkou Velké mešity. Pří proplétání úzkými uličkami jsme narazili na kouzelný obchod s kořením. Poslední peníze utrácíme za různé místní pochutiny v bufetu u autobusového nádraží. Dáváme si kaftáži a frikasé. V centru jsme potkali pár turistů, ale v létě jich tu musí být opravdu hodně. Na hotel se vracíme kolem druhé hodiny a jdeme si zaplavat do moře. To bylo pochopitelně hodně studené, ale když už jsme u moře tak si to nenecháme ujít. Na sluníčku bylo příjemné teplo, Němci se opalovali na lehátkách a koupali se jenom Maďaři a my. Dále zkoušíme venkovní bazén se stejně studenou vodou (Tomáš je obdivován německými důchodci) a vnitřní bazén s krásně teplou vodou. Čeká nás poslední večeře a balení věcí, zítra totiž vyrážíme brzy ráno na letiště.

8.den, 17.2.2006, odlet z Tuniska

Odjezd z hotelu je v 6.40. Proto jdeme na snídani na šestou hodinu, aby jsme se naposledy před cestou najedli. Letadlo odlétá v 9.30 a kolem poledne jsme již v Praze. Tomáš s Radkem a Aničkou jedou ještě v pátek vlakem domů, my zůstáváme v Praze a prodlužujeme si tak výlet až do neděle.

Zájezd

Do Tuniska jsme se vypravili v termínu od 10.2. do 17.2. 2006. Využili jsme velice levných zájezdů cestovních kanceláří do této severoafrické země. Našim plánem bylo procestovat ty nejzajímavější místa jižního a středního Tuniska. A proč únor? Protože v tuto dobu je v Tunisku již stálé počasí a teploty na cestování jsou téměř ideální (pohybují se kolem 15 °C) a tato země není ještě přeplněna turisty. Jako naši základnu jsme si vybrali hotel Marabout v Sousse a cestu nám zprostředkovala cestovní kancelář EximTours.

Ubytování

Hotel Marabout je vzdálen asi 35 minut od mediny a vlakového nádraží v Sousse. Pokoje jsou čisté a na jídlo jsme si nemohli stěžovat. Pláž je hned u hotelu, dále je zde jeden venkovní bazén a jeden vnitřní s teplou vodou. U snídaní jsou nápoje (kafe, čaj, džus), ale u večeře si je můžete koupit (1l vody za 1,200 TD). Když ale po příchodu ke stolu nenápadně schováte nápojový lístek, tak si všichni vrchní myslí, že už jste byli obslouženi a neptají se jestli si něco dáte. Když nabízené nápoje odmítnete, dokáží být nepříjemní. Jídlo bylo na snídani i večeři formou bufetu, takže se vždy přejíte.
Hotely na jihu - vyhledávali jsme jedny z nejlevnějších hotelů. Ceny se pohybovaly od 5,— do 8,— TD. Nejlepší byl hotel El-Marzougoui v Douzu, byl levný a čistý s teplou vodou ve sprchách. Hotel de la Jeneusse ve Sbeitle byl taky čistý s teplou vodou ve sprchách. Byl však dražší. Nejhorší byl hotel Medina v Tataouine, deky a postele nevypadaly nejčistěji, voda ve sprchách netekla a záchod pořádně nesplachoval. Připomínal hotel z pohádky Tři veteráni - bez ramínek, se štěnicemi. V pokojích se netopí a teplota v noci výrazně klesá, proto si vemte spacák. Ten oceníte i v případě, kdy deky nevypadají zrovna nejčistěji. Hotely mívají na střeše terasu, ze které bývá pěkný výhled na ruch v uličkách pod Vámi. Zásuvky na pokojích bývají, nepotřebujete žádné redukce. Ubytování Vám většinou nabízejí i na ulici, většinou někdo čeká na stanici louage.

Doprava

Vlaky jsou podobného standardu jako u nás, jízdenky se prodávají u okýnka na nádraží. Při vstupu na nádraží Vám budou kontrolovat jízdenky, další průvodčí prochází vlakem za jízdy. Vlaky jsou relativně čisté a při tomto způsobu cestování Vás nemá co překvapit. Nevýhodou vlaku je, že nejezdí tak často. Dá se i koupit jízdenka s platností 1 týden a cenou 19,500,— TD pro 2. třídu - Carte Bleue - je třeba fotografie. Jízdní řády se dají najít na internetu, např. tady. Drážní společnost se jmenuje SNCFT.
Autobusem jsme nejeli. Nádraží je většinou v blízkosti stanice louage. Jízdní řády bývají v arabštině, takže Vám nezbyde nic jiného než se někoho zeptat. Určitě se najde hodně ochotných lidí, budou ale většinou mluvit francouzky.
Louage - tento dopravní prostředek jsme využívali nejčastěji. Jejich stanoviště je v každém městě, jeho poloha je zakreslena v mapách průvodců, popř. popsána v textu. Bývá to buď ulice nebo větší dvůr ve větších městech. V menších centrech se prodává lístek přímo v louage, ve větších se prodávají v okýnku na stanici (Gabés, Tataouine). Po příchodu se Vás někdo zeptá na Váš směr a pak Vás zavede přímo k danému řidiči. Každý řidič jede do určitého města a městy po trase pouze projíždí. Louage vyjíždí až je zaplněno všech osm míst, tady byla výhoda naší šestičlenné skupinky, kdy jsme buď chvíli počkali na doplnění, nebo doplatili chybějící cestující, abychom nemuseli čekat. V některých místech můžete čekáním na spolucestující ztratit i několik hodin. Louage mají vždy bílou barvu a barevný pruh. Červený znamená, že louage může jezdit mezi jednotlivými okresy (např. El-Jem—Gabés). Modrý pruh mají louage, které smějí jezdit pouze v daném okrese (např. Douz—Kebili) a se žlutým pruhem jsou pouze lokální louage spojující město s okolními vesnicemi.
Ceny vlaku, autobusu a louage jsou přibližně stejné a vychází zhruba na 1,— Kč na kilometr a osobu.
Taxi je hodně rozšířené a hojně využívané i místními. My jsme použili taxi pouze v okolí Tataouine a to jsme měli předem dohodnutou cenu za celý náš okruh. Vozy taxi mají vždy žlutou barvu a vždy vás něčím překvapí. Cena taxi z centra Sousse k hotelu Marabout je cca 2,— TD.

Vstupné

Do turisty více navštěvovaných památek je vyšší (koloseum v El-Jemu), pohybuje se kolem 6,— TD. Vstupné do pevností v Sousse, Monastiru a římského města Sufetula je 3,— TD. Příplatek za fotografování je 1,— TD.

Komunikace

Pokud mluvíte francouzsky tak máte po problémech. Francouzština se totiž vyučuje ve školách a domluvíte se téměř s kýmkoliv. S angličtinou je to horší, ale někdo se dá najít. Jindy Vám nezbyde nic jiného než vytáhnout bloček a malovat. Doporučujeme se naučit alespoň základní francouzské výrazy a číslovky.

Lidé

Všichni se budou snažit Vám pomoci - zvláště na jihu. Po příchodu na louage stanoviště se Vás někdo ujme a najde Vám správný mikrobus. Řidič Vám potom ukáže, kde najdete Vámi vybraný hotel. Rozhodně doporučujeme určit si cenu za čaj a podobné věci před objednáním, jinak po Vás budou někde budou chtít vyšší cenu. Mějte u sebe dostatečné množství drobných mincí, někteří neradi vracejí zpět.

Turisté

Tunisko není mimo sezónu obsazené jako v létě. Většinu památek, zvláště na jihu, máte úplně pro sebe. Počet turistů se zvýšil až v pobřežních městech Monastir, Mahdia a Sousse a v El-Jemu. Tady se vyplatilo přijít brzy ráno.

Počasí

V únoru je ideální počasí na cestování. Průměrně se tento měsíc vyskytují 3 deštivé dny a teploty se pohybují kolem 10 až 15 °C. Nám pršelo jeden den, po odpoledním přesunu do jiné oblasti už nepršelo.

Jídlo

Cena jídla je nízká, velká veka stojí cca 0,150,— TD, 1,5l balené vody 0,500,— TD, sladké pečivo cca 0,300,— TD. V restauraci jsme si dávali couscous, vegetariánský stál 2,500,— TD a s jehněčím masem 2,800,— TD. Kafe nebo čaj stojí cca 0,300,— TD. Jinak jsme jedli na tržnici všechno, na co jsme dostali chuť. Většina věcí je buď pálivá nebo neuvěřitelně sladká. Nenechte se zlákat, šáteček může vypadat že je plněný mletým masem, ale nakonec to jsou stejně ořechy v medu. Jako výbornou věc ke svačině doporučujeme kaftáží (psáno kaftaji - rozkrojená velká bulka naplněná ostrou pastou, zeleninou, olivami a hranolky - cca 1,— TD) a frikase (koblihové těsto plněné směsí z vajec a ryb, zelenina, olivy - cca 0,300,— TD). Žádné potíže s trávicím traktem jsme nezaznamenali. Usuzujeme, že časté střevní problémy turistů v této oblasti jsou způsobeny nadměrným přejídáním v hotelech na pobřeží. Rozhodně si s sebou vemte nějaký ten alkohol jako desinfekci, je tu o něj nouze.

Mapy a průvodci

Jako hlavního průvodce jsme používali Tunisia od Lonely Planet. Jsou v něm tipy na levné hotely a orientační ceny louage a vstupů, bohužel je v angličtině. Dalším naším průvodcem bylo Tunisko z nakladatelství Olympia. Mapky měst nejsou tak podrobné a přesné. Nejsou zde ceny hotelů. Jako mapu jsme používali TUNISIA od Freytag∧Berndt (1:800 000).

Náklady na cestu pro tři osoby

Zájezd	14 970,— Kč
Letištní poplatky, pojištění	5 100,— Kč
Vstupné, doprava, jídlo	300,— € (9 000,— Kč)
Celkem (3 osoby)	29 070,— Kč

Autor: Roman	Počet zobrazení: 1845 x
Vloženo: 24.12.2008	Upraveno: 24.12.2008